Big Bear

,,Tento film je věnovaný všem mladým letcům, kteří nestihli své schůzky v Londýně...''  :-(   -----   Tedy to bylo něco!  Pro milovníky válečných a leteckých filmů je tohle naprostá nutnost! Děj příběhu nás zavádí k fiktivní 188. těžké bombardovací peruti RAF vybavené čtyřmotorovými Avro Lancastery. W/Cdr Mason, který peruti velí má odlétáno 88 náletů na Německo. Operační turnus bombardovací osádky byl při tom 30 náletů a tohoto čísla se dožila jen hodně malá část letců. Velení ví, jaký je to risk posílat Masona na další mise a chce ho uzemnit. Udělat z něj instruktora a kancelářskou krysu. Jenže Mason chce svojí devadesátku i když si je vědom rizik a také nechce opustit své kluky od peruti. U osádek má obrovský respekt a je velkou autoritou... Film nás zavede na leteckou základnu kdesi v Anglii hádám tak někdy kolem roku 1943 - 1944 a divák tak má možnost sledovat běžný život za války u těžké bombardovací peruti RAF. Briefingy, práce mechaniků bez nichž by letci nemohli bojovat, nakládání pum, večerní starty a návraty z misí za úsvitu s rozstřílenými letouny a zraněnými na palubě za houkání ambulancí. Uvidíme i život mimo základnu a musím rovnou říci, že filmy točené těsně po válce jsou pro nás fajnšmekry naprostými lahůdkami. Bojová etchnika v té době i výstroj byla běžně dostupná a tak má člověk možnost koukat na autetické stroje atd... A jelikož se během filmu zůčastníme i náletu, byly ve filmu použity i dobové záběry na německou techniku.  A zde je velký rozdíl od filmů podobného typu točených za války, protože tehdy filmaři samozřejmě toho z německé techniky či výbavy měli poskrovnu.  I u náletu jsou použity dobové snímky a musím říci, že když jsem dole pod velitelským Lancasterem viděl to hořící město s jasnou pravoúhlou sítí ulic, Němci, Neněmci, úplně jsem se otřásl... A to každy další stroj přisypával další kontejnery s fosforem... Kdo se v problematice neorientuje, bude asi zmaten, protože jsem měl dojem, že film počítá s tím, že divák je v taktice náletů RAF zběhlý :-)! . Vidíme tak práci Mosquit - pathfinderů i jejich ,,vánoční stromečky'' i zbytku bombardovací formace. V jednu chvilku navigátor sděluje, že vypadlo navigační zařízení, takže hádám, že na palubě Victora bylo už instalováno zařízení H2S.  Pohledů na nádherné Lancastery se divák nabaží do sytosti. Já si úplně chrochtal. Po amerických B17 a B24 je pro mne Lancaster s motory RR nádherným kouskem britského inženýrství. Tohle letadlo je skutečnou legendou. Jen mne udivilo, jak byly ve filmu s prominutím doslova zasrané. Hlavně na spodní části letounů, natřené na černo byly doslova šplíchance nějakého bahna či co to bylo. Nějak se mi nechce věřit, že pořádku milovná RAF by toto trpěla a vlastně i Mason. Po Ďáblech v oblacích   je tohle další pecka a i když kluky od elitní 617. peruti ,,Dam busters''  zbožňuji a nesmírně si jich vážím, musím říci, že tenhle o dva roky mladší film se mi svým zpracováním líbil více. Každopádně je nutné oba vidět pokud máte rádi letadla a příběhy těch, kteří nám s nimi  přinesli na křídlech svobodu od nacismu. A film je k mému úžasu na Netflixu. Posílám 5 dávek ze dvojčete  z horní střelecké věže za útočícím německým nočním stíhačem. * * * * *

Ačkoliv mám komentáře DaVIDa82 moc rád a vážím si ho, zde bych tedy hrubě nesouhlasil obzvláště s tím označením soft-porno i přes to erotično v začátku. Ale tohle dneska máte pomalu už i ve večerníčku...  Ten příběh je naprosto uvěřitelný, obzvláště pokud si uvědomíme totální nedostatek mužů v poválečném Německu. Hitlerovu árijsou i neárijskou rasu většinou vybili na západnách frontách spojenci nebo na východních pláních RuSSové a tak byl po válce (tak jako kterékoliv jiné) nedostatek zdravých mladých mužů. Ti byli potřeba nejen k obnově rozděleného Německa, ale pochopitelně chyběli i čistě fyzicky přeživším ženám, kterých bylo logicky více. Je tedy celkem snadné uvěřit, že  Hanna se moc nepřemlouvala, když jí osud seslal do bytu Michaela, který sám měl zjevné úmysly jako každý dospívající mladík. Kate mám moc rád a věru bych jí také vynesl pár kýblů uhlí ze sklepa, kdyby mi mezitím napouštěla vanu... :-). Jenže co začínalo jako hodně zajímavá milostná romance jejíž spíše špatný konec jsem tušil v podobě příchodu nové mladé spolužačky se nakonec odklonilo na úplně jinou kolej. Film klade několik nepříjemných otázek, ale odpovědi na ně nedává. Jelikož mi je téma blízké nejen díky rodinným zážitkům, ale i tomu co mám načteno, měl jsem strašný problém od poloviny filmu k Hanně najít jen trošku kladný přístup. Na začátku mi jí bylo líto, viděl jsem, že je vnitřně zraněná, že něco tají. Ale od půlky už jsem neměl soucit. Navíc jsem si uvědomil jak je chudák Kate Winslet  moc podobná těm odporným ženským bestiím, které většinou na konci války nečekal kriminál, ale hodně utažený špagát kata. Blond, modré oči... Angličanku z Berkshire byste v ní v tomto filmu věru nehádali! Vlastně jediné co mi na filmu vadilo, že byl celý anglicky. Když slyšíte mluvit Winsletovou nebo mého miláčka Ralpha Fiennese, tak i kdyby byli oblečení do nacistických uniforem, nebudou vám v tomto filmu díky jazyku připadat moc německy. Ty uhlazené Brity v nich neschováte obzvláště když mluví ! :-)Ale chápu, že točit to v deutsch by bylo náročné. Na konci filmu člověk v sobě přeci jen vykřeše snad malinkatou jiskřičku odpuštění či snad soucitu, ale je to jen díky té dlouhé době co uplynula od války. Spíše se snažíte chápat pohnutky Michaela. První skutečná láska je nezapomenutelná. To ví každý. Takže chápu přístup Michaela, nicméně já bych i tak v za tou starou unavenou ženou pořád viděl ty haldy vychrtlých těl v pruhovaných vězeňských hadrech s  našitými židovskými hvězdami... Natočeno je to ale nesmírně poutavě a za tu návštěvu v New Yourku přidávám kazetu navíc. Takže za 5 * * * * * !

Nejsem příznivcem Star Wars a celé to tak nějak jde mimo mne. První filmy mi přišly zajímavé jen z toho důvodu, že se ke mně dostávaly v dobách, kdy nebylo moc na co koukat a tak se bralo na videokazetách cokoliv. Přeci jen jsem tehdá ještě nebyl schopen ocenit dokonalost seriiálů typu Muž na radnici, Okres na severu, Zákony pohybu či Plechová kavalérie. ad....! :-) . K těmhle filmařským a hereckým majstrštykům musí člověk prostě dozrát! Nu a teď se někde bavil Dan Vávra s jehož myšlenkovými toky kritizujícími soudobý všeobecný rozmach debility většinou souzním) v nějakém podcastu. Tam se řešily digitální efekty ve filmech a on zmínil tohle, jako že to je dost dobrý. A čistě z filmařského hlediska bez ohledu na celou tu hvězdnou mytologii to prý stojí za spatření. A tak jsem zavětřil a řekl si, že holt nějak ten souboj se svítícíma mečema a pípajícím robůtkem přežiju, byť mi přijdou srandovní (milovníci Hvězdných válek nechť mi prominou). A tak nepolíben celým příběhem, jen mlhavě si vybavujíc základní osnovy dvou znepřátelných světů jsem pln zvědavosti usedl do gauče a začal sledovat Rogue One. A líbilo se mi to. Už jen všelijaké to obyvatelstvo jednotlivých planet... Myslím si, že Sir David Attenborough by měl z leckterého druhu docela radost a s BBC by tam mohl natáčet zajímavé přírodopisné dokumenty. Felicity Jones mám rád, Mikkelsen dle mého asi není hercem úplně pro tohle, ale budiž. Z čeho jsem byl nadšen byl ten digitální svět, ty souboje, přestřelky... To byla fakt pecka, která bavila a druhá polovina filmu se to v podstatě řeže hlava nehlava v kuse. Takže i když to není můj šálek imperiální kávy, dávám za 4 odeslané soubory. * * * *

Že je Hanka Vagnerová dračice jsem tak nějak tušil, ale že bude až taková to teda ne. Tenhle film je pro mne zajímavým srovnáním o tom jak dvě ženy po čtyřicítce napíšou scénář k filmu ve kterém si pak střihnou i hlavní roli. Mylím teď tohle a film Jak přežít svého muže. A říkám rovnou, že tohle mi sedlo mnohem víc. Opět tu jde o vztahy a opět tu jde o sex. O opět ho tu jde o hodně. Ale navzdory v celku jednoduchému ději film divákovi klade pár otázek na něž si asi každý odpoví sám, přesně v tom rozměru v jakém vnímá věrnost partnerovi. Někdo promiskuitu považuje na naprosto přirozenou a někdo za tabu. Pár z filmu začne mít pocit nudy a rozhodne se začít reálně experimentovat dle svých tajných představ. Pravidlo je jediné, o všem co bylo a co se stalo říkat partnerovi. To co ze začátku vypadá jako vzrušující změna se ale může snadno zvrtnout obzvláště když jeden z nich zjistí, že jiní jej dokáží upokojit mnohem víc než stávající partner. Vydrží toto ale partnerská láska? Nebudu spoilerovat, ale tohle mi přišlo celkem zajímavé. A Vagneřice do toho šla fakt srdcem a nejen... :-). Takže já jdu do trojky. * * *

No jo no, teďka je taková doba. Chlapi jsou znázorňováni jako tupá hovada. Tedy většina. Těch pár hodných a nezadaných s bavorákem aby jedna hledala v poledne s minisukní. A to ještě pak zjistí, že moc hodný chlap vlastně není ten drsný mačo chlap. Jenže chlapáckého chlapa tyhle dámy také nechtějí. Ale hodného vlastně taky moc ne. Takže řada žen zůstavá sice strašně nezávislá a samostatná, ale také úplně izolovaná a osamocená díky svým debilním představám, strašně chytrým tlustým kamarádkám o které chlapi nejeví zájem a díky seriózním některým článkům na Ona Dnes. Já o tohle v podstatě zakopl, když jsem si přepínal programy a omylem mi tam skočil na ovladači překlikem Netflus. A když jsem viděl plakát s Bernáškovou a Němcem, vzpomněl jsem si na pořad s Dědkem, kde měl pozvaného Měcháčka. Měcháčka jsem míval rád a to dokonce i v reklamě, kde nám vysvětloval, že i banku můžeme mít rádi. Kdo ho asi moc rád mít nebude je ale podle mého Langmajer, protože mu začíná lézt do rolí různých romantických obšourníků a ruku na srdce, tyhle role Měcháčkovi fakt neseděj. Bernášková si napsala knížku a asi řekla manželovi ať ji zfilmuje. Dokud je eště čas, protože jí asi pan Kemr už přišel zašeptat ono své legendární ,, jsem tvé stáří, pozvi mně dál''. Ještě se na ni dívat dá, ale při bližších záběrech ve full HD je vidět, že lépe už bylo.  Dnes je moderní aby v knihách soudobých rádobyspisovatelů co si odskočili od vaření, hraní, sochařiny a malování ke psaní  bylo hodně sexu a tak se nějaké inteligentní dialogy moc neřeší.  I tady  je to velmi nenáročná zábava a dialogy jsou typu: ,,Uděleje mi to, vždyť víš, že mi nejde udělat se sama''. Co v tom dělal Zach mi je záhadou, ale po jeho angažmá v různých šílených nekonečných seriálech se vlastně už moc ani nedivím. Dialogy tupé, přehrávání Bernáškové a hlavně Dostálové doslova hrozné. Odpad tomu nedám jen za tu krásně natočenou letní Prahu. To se povedlo a kdyby někdo z tohohle vystříhal Bernáškovou, dalo by se to použít pro cestovky jakopěkná reklama k nalákání turistů do našeho hlavního města. Dávám za jeden cézar salát s ančovičkou! *

Kdybych měl někdy v noci ihned po probuzení vyjmenovat jeden jediný film, který naprosto věrně respektuje svoji knižní předlohu, byl by to tento. A kdybych měl vyjmenovat něco z první světové, tak je opět tenhle film a samozřejmě 1917. Já tady opravdu nemám co vytknout. To bahno a krev západní fronty, to bylo dokonalé. Některé bojové scény byly doslova dechberoucí, třeba ta s tanky. Kdesi jsemčetl vzpomínky německého vojáka, kdy se jejich četa poprvé zacelou válku střetla s britskými tanky Mark I. Také slyšeli dunění, řinkot pásů a pak se objevila řada oblud co nešla ničím co měli po ruce zastavit. Oblud chrlících ohěn. Teprve až artilerie byla schopna jejich postup zastavit, protože pěchota se po párvýstřelech z pušek v panice obrátila a prchala zpítky do vlastního týlu...  Za mne tedy co se týče filmu samotného velká spokojenost, byť mi trochu mrzí, že román znám a tím má člověk lecos vyspoilerováno... :-). Každopádně tahle obžaloba války, vraždění se navzájem i některých mocichtivých generálů či vládců jako je třeba Putler, je dnes stejně aktální jako tomu bylo mezi lety  1914 - 1918.  Dávám za 5 plynových masek. * * * * *

Nikkelsen se občas objevuje ve filmech jež ho nejsou hodny. Vždycky mně to fascinuje, proč si je vlastně vybírá a  jak se rozhoduje pro účast v nich. Jestli je ale pro něco přímo stvořen, jsou to dramata a historická obzvlášťě. A tenhle film je prostě žánrově přesně pro něj. Byl zde naprosto skvostný. Příběh je až neuvěřitelně jednoduchý. Je to příběh o snaze pevnou vůlí a úsilím překonat zdánlivě nerealizovatelné, někdy bohužel i bez ohledu na blízké ztráty. Musíme si ale uvědomit, že příběh se odehrává v půlce osmnáctého století. Tedy v době, kdy lidé celkem běžně umírali hlady a nějaké opuštěné cikánské dítě opravdu nikoho nezajímalo. Krom toho už cikáni v té době byli bráni skutečně spíše jako škodná a to i na našem území. Jejich příchod do našich končin začal jejich lhaním. Tvrdili, že jsou uprchlíci ze Svaté země případně Egypta a náš lid je dle dobových záznamů i v těch raných dobách jako údajné křesťanské uprchlíky podporoval a krmil. Tmavší pleť byla brána jako důkaz, že jdou z Palestiny.  Jenža pak se ukázalo, že to asi s tím Jeruzalémem nebude až tak pravda. Za Habsburků už cikáni v některých obdobích nesměli přes hranice říše. První výstraha při chycení bylo označení vypáleným cejchem, druhá pro ženy useknutí ruky, pro muže oprátka. V té době už v řadě měst měli řemeslníci cechy a tak nikdo neměl zájem přijímat nějaké nové řemeslníky co přivandrovali odjinud kvůli konkurenci. Cikánům tak toho ku obživě moc nezbylo. Dělali spíše drobnou kovařinu, drobnější práce jako opravy hrnců pomocí drátů, různé jednoduché manuální práce a provozovali bylinkářství. V tom měli kupodivu vysokou odbornost v rámci léčby různých poranění a nemocí bylinkami nejen zvířat, ale  i lidí. Díky omezeným možnostem integrace a získávání pravidelných solidnějších výdělků legální cestou byla jejich živobytí často  nuceně dotována krádežemi (zde někde vzniká ten archetyp cikána kradoucího slepici), čímž se roztáčel smrtící kruh vzájemné nevraživosti a nenávisti. Neměli to vůbec tehdy lehké! Podotýkám tehdy. Koho by téma zajímalo, doporučuji úžasnou těžko sehnatelnou knihu Cikáni v Čechách a na Moravě v 15. a 18. století od Jiřího Hanzala.  Věřím, že v Dánsku či kdekoliv jinde v Evropě to bylo stejné. V totmto dobovém ohledu se mi naopak postava Ludviga Kahlena zdá až neuvěřitelně lidská.  Mimochodem komu by jednání Ludviga či snad Frederika de Schinkel  připadalo brutální či  necitlivé, pak bych rád upozornil že to byla doba, kdy se ještě v Evropě sporadicky upalovali lidé na hranicích za čarodějnictví! Moc si tu druhou půlku osmnáctého neidalizujme!  Šlechta měla skutečně veškerou moc a mohla si se služebnictvem a poddanými v podstatě dělat co chtěla. Shodou okolností jsem se včera opět rozhodl obývák po letech ozvučit prostorovým zvukem  5.1 a jsem moc rád, že první film, který přes systém jel bylo tohle :-). To kvílení meluzíny v Královském domě a na vřesovištích bylo fakt lezavé a rozléhalo se nepříjemně ze všech koutů obýváku. Musím říci, že po dlouhé době jsem měl díky Bastardovi zase vidět solidní historické drama. Syrové, drsné, perfektně natočené s vynikajícími hereckými výkony. Přesně jak to mám rád. Dávám za 5 brambor!  * * * * *

Tak mi skončily hody. Člověk má dost podobné pocity jako když dočte naprosto skvělou knížku. Smutně  kouká na zavřenou knihu a má pocit prázdna. --- Co bude dál? Natočí brzy někdo něco podobného? Díky AI jsou dnes možnosti nekonečné. Ale možná že právě díky ní, těm kvalitním filmům odzvonilo... Uvidíme. Leckdo to tu srovnával s Bratrstvem neohroženým a já ani moc nechápu proč. Vždyť to bylo o něčem úplně jiném. Poslední díl je doslova nabušen akcí i notnou dávku sentimentu, ale on k tomu konci války patří a patřil. Ti co si vyslechli zprávy o německé kapitulaci a konci války, chtě nechtě náhle spatřili ty mnohé tváře přátel a druhů, kteří tu kliku neměli. Těch, kteří položili na oltář svobody a boje proti tyranismu oběť nejvyšší. Překvapilo mne, že Stovka do konce války v seriálu létala na Efkách a né Géčkách. Efka byla v roce 1944 a1945 už docela dost zastaralá a to se nebavíme jen o věži pod čumákem, ale i o výkonu atd... Ve filmu je zachycena i operace Mana se kterou začali Britové se svojí RAF. Amíci se přidali až později, ale tady ve filmu to celé vypadá jako zásluha Američanů. O RAF opět ve filmu ani zmínka. To mi dost mrzí, protože je trochu škoda, že si v tom Američané ohřívají jen vlastní polívčičku.  Jinak závěr je dojemný a to si ani řada z těch kluků neuměla představit co je doma čeká. Zatímco oni krváceli a bojovali, v Americe se žilo dál. Ano vyrábělo se pro frontu, kupovaly válečné dluhopisy, ale život tam kypěl dál. Ba co víc díky ekonomickému vzedmutí se toho doma za ty 4 roky hodně změnilo. Jejich místa mnohdy zaplnili jiní. A najednou ze z Evropy a Pacifiku začali vracet vojáci od všech zbraní. Letci byli vysoce kvalikovaní, ale letecké společnosti nemohli pobrat všechny, navíc ty fungovaly se svými firemními piloty i během války. A tak se náhle stalo, že důstojník a elitní pilot nemohl najít po válce práci. Stejně tak tankista, ženista, námořník...ad... Někomu se podařilo zůstat v armádě, někdo využil té další navazující války v Koree a někdo se pokusil se začlenit zpět. Většina kluků to neměla jednoduché. Zapojit se do normálního života mnohým nešlo. Někteří si nesli svá traumata ze zranění nebo z šílených zažitků na obloze  po zbytek života. Doporučuji všem, kdo dokuoukali tenhle seriál skvostný film     Nejlepší léta našeho života (1946). V něm najdete smutné pokračování tohoto seriálu. Mějme proto navždy tyhle kluky, kteří věnovali své mládí, zdraví, mnohdy i život a nejlepší léta svých životů za osvobození Evropy od nacismu a tyranie šíleného diktátora A. Hitlera navždy v úctě. Já to tak budu činit až do konce svých dnů. Dávám za pět bílých hvězd v modrém poli. * * * * *

Nechápu co se to děje v tomhle měsíci, ale mám pocit, že jsem se ocitl v nějaké obrácené realitě. Nejprve povedený seroš Tv Prima 7 schodů k moci, teď tohle od TV Nova... Nu, ještě tedy zbývá vidět něco povedeného od Magnuska a opravdu uvěřím, že jsem v jiném časoprostoru.  Osobně seriálovým detektivkám moc neholduji. Už jsem se tu o tom rozepisoval dříve. Po doktorských a veterinářských seriálech, které naštěstí odezněly se roztrhl pytel s kriminálkami. Začalo to v Praze, ale už to zamořilo celé Čechy až k Modravě. Teď jsem kdesi zaslechl, že se točí něco dokonce u Jadranu... A kdo ví, zda už někdo nepíše scénář ke Kriminálce Marsa Alam, nebo Kriminálce Barbados. Mne na tohle nalákala kolegyně a také fakt, že je to zase jednou prý povedené retro. Ani vlastně nevím, proč mne ty retro filmy tak baví, pakliže jsou povedené a nejedná se o zvěrstva typu To se vysvětlí, soudruzi! Ano, tento seriál je příkladem, kdy slovo soudruh ani wartburg s majáčkem a oblíbený Jirka Macháček nevykřesají z toho scénáristického vakua zhola nic , ani jiskřičku. Retro mám rád proto, že jsem také Husákův potomek. A jak člověk stárne, rád zase nahlédne do výbav bytů jaké znal z dětství. Bytů, jejichž vytapetovaným obývákům vévodily obývací stěny přes celou jednu zeď s nezbytným barem, vystlané koberci a koberečky nejen na podlaze, ale mnohdy i na zdech. Bytů s kuchyněmi bez mikorvlnek, myček, indukčních desek, ale s nezbytnými plastovými odkapávači u dřezu, bombičkami na sodovku a šlehačku na policčce a papírovou krabicí Granka na lince... Zkrátka když se to tvůrcům povede, jeden rád sleduje všechny ty předměty tehdejších běžných potřeb a má v sobě tam uvnitř tak nějak hezky. Mně osobně tehdy nějaký režim až moc netrápil a člověk se ve vzpomínkách do těch časů, kdy měl všechny rodiče a bylo o něj láskyplně pečováno rád vrací. Zde bych rád podotkl, že nejsem z těch, kterým se po minulých dobách totalitního režimu jako mnohým kolem mne stýská. To rozhodně ne. Navodit atmošku konce sedmdesátek a začátku osmdesátek se tvůrcům povedlo dokonale. Prostě jste zase byli zpátky v dobách šílené módy šusťáků a časů, kdy se zapalovala jedna cigareta od druhé. O tomto kanibalovi jsem na rozdíl od jiných našich ,,slavných'' vrahů nevěděl a příběh byl pro mne docela překvapením. Herecky se jedná o naprostý koncert. Hlavně pan Uhlík... Tomu bych děti na hlídání dnes vážně nesvěřil. Lněnička taky boží, stejně tak Neužil, Prachař, Kotek, Isteník... no a už tu jmenuji skoro všechny.. :-). Mišíka nemusím, ale tady nevadil a po dlouhé době jsem zde zaznamenal zase koukatelného Romana Skamene. Super byla i hudba od bandu Tele - Music.  Naprosto super retro! Markoviče nezbývá než obdivovat. Zatímco jakýkoliv laborant si vezme ochranný oděv při práci s nebezpečným virem či bakteriemi, on jako kriminalista vstupoval do šílených hlav svých vrahů zcela nechráněn. Je jasné, že ho ta práce musela těžce poznamenávat, obzvláště když mu rukama procházeli sadističtí devianti. To musí i obrněného člověka s výcvikem postupně začít ničit. Nevím jak ve skutečnosti, ale v seriálu měl neskutečně empatickou manželku. Takovou, aby jeden hledal v poledne s lucernou, obzvláště dnes za totální emancipace, kdy ideálním vzorem mateřství je kojící muž na mateřské dovolené.  Nic mu nevyčítala, nedusila ho ještě tím, že je na děti a byt sama, nechala ho dělat tu dřinu v klidu, poskytovala mu klidný přístav a když už měla potřebu mu něco říci, tak hlavně v obavě o něj. Chápala ten náklad co nese pro veřejné bezpečí. Jo to byly časy... Dneska se můžete pro veřejné blaho rozkrájet a večer ještě dostanete pojeb jak nejste doma... Možná, že vyšetřovat to Markovič dnes, vyšetřil by akorát tak kulové a mrtvých by bylo o desítky víc. Ale měl by spokojenou manželku a vlastnoručně uklizenou myčku... Já jsem seriál dal na jeden zátah a musím uznat, že se to ke konci krapet táhlo. Nicméně dávat si to po dílech s odstupem, tak určitě ten pocit mít nebudu. Tohle se moc povedlo a já dávám za 5 Spartek. * * * * *

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * *