Big Bear

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * *

Za tohle by měl divák dostat mzdu za sledování...  Samozřejmě, originál zná každý. A já jsem z těch, kteří tvrdí, že na originál se nesahá. Jen opravdu výjimečně se někomu někdy nějaký remake podaří udělat lepším, než je původní film. U tohoto jsem tomu uvěřil a ke sledování se přesvědčil z jediného důvodu. Díky té barvě. Vidět ty armádní MANy prodírat se vyprahlou pouští, to se mi věru líbilo.  Líbila se mi Ana Girardot, která je bezpochyby nepihatým klonem Hanky Vágnerové. Sama zápletka v nejmenované zemi byla debilní, stejně tak chování hlavních postav. A to vlastně po celou dobu. Nejvíce mne ale pobavila sniperka, která povstala z výborné pozice na skále, odhodila maskování a zařvala - všichni tu umřete, přičemž se na olympijsou vzdálenost nechala odstřelit kolťákem jednoho z hrdinů... :-). Ještě lepší bylo když jeden z náklaďáků zastaví u louže surové ropy přes cestu. Jeden z hrdinů vystoupí a vstoupí po kolena do louže, aby zjistil jak je hluboká... Jako divný, ale budiž. :-) Načež vystoupí z auta druhý z hrdinů a jde si do louže po kolena stoupnout k němu... Tvl... A to jako proč???   --- To už jsem měl křeč v ukazováčku, který šmátral na DO po tlačítku Power. Nicméně zástup běžících usmívajících se dětiček v závěru jak z Jacksonova klipu Heal the World mne zase uklidnil a uvedl do správné Netfixovské pohody. Lékařům bez hranic určitě něco pošlu!   Celkově ale hrůza a dávám za jeden hořící vrt. *

U takovýchto filmů si kladu dotazy typu - a proč to vlastně vzniklo? Dobrá, vrcholová sportovkyně po zranění začne hrát v pornu, to trochu zajímavé je. Nicméně je tolik jiných témat... Film navíc vůbec nenabízí žádné vysvětlení co ji k takovému rozhodnutí vedlo. Od druhé půlky už v podstatě divák odevzdaně nakukuje pod pokličku kuchyně porno byznysu a za mně tam tedy bylo odhaleno zbytečně moc. Ne nebráním se nahotě, dokonce ani explicitní. Někdy je to dokonce v obyčejných filmech super, ale musí to mít důvod. Tady mi to připadalo jako kdyby při té tušené  bezmoci ve scénáři se někdo rozhodl alespoň tedy diváka trochu zašokovat, nebo snad rajcnout... Těžko říci. Natalia Germani se role zhostila se ctí a má docela i můj obdiv. Je to krásná ženská a vybraná byla pro roli docela dobře. Přesto jsem měl ve filmu chvilkami dojem, že hraje ten nudný scénář stejně odevzdaně jako když odevzdaně hekala v kosmickém skafandru při natáčení porna. Nicméně námětově zajímavé a vydržet se u toho dalo. Dávám tedy za 3 salta. * * *

Kdo je odkojen Bratrstvem a Pacifikem, bude první minuty provádět opakované restarty a mžikat očima. Ani mně se to zpracování nelíbí a nechápu co koho k tomuto obrazovému ozvláštnění vedlo. Jakoby jste koukali na rozpohybovaný komiks. Nicméně , když se budete snažit, nakonec se vám podaří tak nějak přijmout vizuál za svůj a přestane vás rušit. Někdy dokonce tam najdete zajímavě zpracovaná místa, například v odlescích reflektorů aut atd... Přiznívám se, že o operacích Torch a Husky něco vím, ale kolik v rotách bylo cowboyů, Indiánů a Mexikánců, to fakt netuším. Mně osobně se ten námět líbí i ta tužící linka bratrstva, které by za normálních okolností spolu do hospody nešlo. Jenže tohle je seriál Netflixu a tak je třeba se mít na pozoru. Osobně bych to s tou rasovou tolerancí v jednotkách US. army tak růžově a bratrsky neviděl. Přeci jen Amerika čtyřicátých let byla rasistická jako prase a řada kluků co šla do armády nebyla většinou dost vzdělaná na nějaké filozofické úvahy o tom jak jsme si všichni rovni. Znali to, co znali od sebe z farem a jak se k barevným chovali jejich rodiče. Moc si tu dobu neidealizujme. Každopádně jak jsem psal, mně se ten příběh docela líbí. Je to v podstatě taková seriálová obdoba Big Red One kdy s četou americké armády táhneme Evropou přes významná bojiště až do srdce Německa. Sem tam musí člověkpřimhouřit oko na bojovými scénami, třeba když minomet jednou ranou zruší německý tank Panzer III, ale budiž. Poslední díl se mi líbil hodně. ,,Tak kdo je tu sakra hrdina?''    ****        

Komedie mají největší šanci u diváků zaskórovat, když jsou ze života. Když vidíme příběhy lidí stejných jako jsme my, ideálně v nějaké vyhrocené situaci nebo v situacích, které ironizují notoricky nám známé jevy a činnosti kolem nás. Kdo pracuje v korporátu, nebo něčem tomu částečně podobném, jistě si u této komedie najde své. Už ani nás Čechy neudivují v našem jazyce anglikanismy jako brejnstorming, kofíbrejk, fídbek, asap, oupnspejs, fokus, meeting ani nové firemní hodnosti které z drívějšího obyčejného prodavače umí udělat třeba senior sales managera a to na vizitce působí sakra hustě co říkáte? Ano. Většina nás normálních se tomu nejprve smála, ale člověk se prostě musí přizpůsobit prostředí ve kterém funguje a které ho i mnohdy živí. A tak se otevírá velká škála vtípků a možností jak si z tohohle někdy přiblblého prostředí udělat legraci aby člověk nezblbnul. Čas od času se tohoto téma chopí nějaký scénárista a něco natočí. My tady v Čechách se spíše chápeme toho toho někým už natočeného což u Mariankové platí dvojnásob, nacpeme tam naše herce, okořeníme to mlékem, strdím a v tomto případě bryndzou. Následně doufáme, že to diváka chytí a v multiplexech bude natřískáno... Mno... Za mne tedy nic moc. Česká komedie se dnes většinou třese v jakési křečové agónii a krom výjimek se většinou jedná o otřesně nevtipné záležitosti s neustále se opakující stále stejnou škálou herců. Tady alespoň trochu funguje ta satira a dělání si legrace z korporátního prostředí. Bohužel pak následuje hodně jednoduchá zábava, mnohdy nelogická a bohužel vulgární. Vždyť v tom hraje Robin Fero, tak to by bylo aby se tam nešukalo, nekrkalo a neprdělo.  Myslím, že i zde docela dobře fungovala chemie Kotek - Prachař a hodně to filmu pomohlo. Celkově dávám za dva zásahy paintbolovou kuličkou do hlav růžového týmu Jánošíků. * *

Pokud jste viděli úchvatný dokument Spitfire z roku 2018, budete mít u sledování tohoto filmu pocit de ja vu. Je neskutečné, oba filmy od sebe dělí 76 let a ještě více neuvěřitelné je, že tenhle film vznikl ve válčící Anglii v roce 1942. Jméno stíhačky Spitfire z ná skoro každý i ti co se o vojenskou techniku nezajímají. Pro mnohé je to vítěz Bitvy o Británii a mnozí si jej správně spojují i s našimi letci v RAF. Ačkoliv mám Spity moc rád, vždy mne trochu zamrzí, že se tu zapomíná na dříče, bez nějž by i se Spity Bitvu o Anglii asi RAF nevyhrála. A tou byl starší, ale lépe vyzbrojený Hurricane. Spity většinou díky lepší manévrovatelnosti a rychlosti odlákaly stíhací doprovod a Hurouši se pak vrhly na nechráněné bombardéry luftwaffe. To jen aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. :-) Film samotný je v podstatě životopisem geniálního R. J. Mitchella, konstruktéra závodních letounů v předválečné éře, kdy se soutěžilo mezi mocnostmi kdo postaví nejrychlejší letadlo a vyhraje s ním Schneiderův pohár. Po řadě sportovních letadel Supermarine nakonec Mitchell s tušením nástupu války Spitfira navrhl a vdechl mu život v době, kdy Anglie právě takového rychlého , obratného a silně vyzbrojeného  ,,plivače ohně'' potřebovala pro ochranu své oblohy.   On sám Spita dokončil, ale zemřel 11.6.1937 a na finálních válečných verzích Spitu pokračovali jiní. Jednu z hlavních rolí si zde v roli zkušebního pilota RAF zahrál David Niven, který je známý i z dalšího úžasného válečného snímku Otázka života a smrti z roku 1946, kde pro změnu hraje pilota Lancasteru. Ve filmu se mi líbilo, jak kdesi v Anglii v ateliérech postavili italské Benátky i německé Alpy. Zajímalo by mne, zda se Mitchell před válkou skutečně potkal s Messerchmittem a zda si spolu povídali o letadlech. Moc se mi film líbil a jako Ground controll posílám 5 spitfirů do oblasti Dover, kde byla hlášena skupina He111. * * * * *

O druhou světovou se zajímám už od dětství a díky tomu lecos o ní vím. Četl jsem i řadu knih o miniponorkách ať u ž šlo o válku v Pacifiku, nebo u břehů Norska. Teprve až po tomto filmu si k těmto lokacím připojuji Gibraltar, kde se odehrává příběh i tohoto filmu. Ze začátku mi postava Crabba přišla jak z nějakého dílu Jamese Bonda a když jsem pak viděl vyjet ty miniporky z lodi, ihned jsem si vzpomněl na Thunderball (tedy jeden z Bondovských filmů). Jenže aha... Thunderball s Connerym byl natočen v roce 1965 a tohle o 7 let dříve. Hned mi by tedy bylo jasné jak to je. Filmu strašně škodí, že není v barvě. Všechny pod vodou točené záběry jsou prostě dokonalé. Když se dneska řekne žabí muž, představí člověk borce v černém neoprénu s ploutvemi, plaveckými brýlemi, harpunou a s nějakým tím vojenským equipmentem po kapsách či v báglu. Myslím si, že Commandos byli za války docela dobře vybaveni pro práci pod vodou či v nepřátelských přístavech a byli na to i oblečeni. Proto mne docela udivila primitivnost výbavy britských potápěčů v Gibraltaru. Trenýrky, bombička na provázku a brýle, ktreré vypadaly, že jsou udělány po domácku z leteckých. Oproti tomu Italové měli doslova profi výbavu. To se týkalo i výzbroje, nechce se mi věřit, že když pod vodou na sebe narazily dvě znepřátelené partičky šnorchlistů, šly po sobě jen kudlama. A vůbec celé to potápění v noci a hledání min pod vodou na trupech spojeneckých plavidel... Vždyť tam musela být tma jak v pytli, nehledě na to, že za večera a soumraku vyplouvají zubatí mořtí predátoři na véču... Celý film se tedy opravdu jeví jako blbě napsaná Bondovka, jenže ono se tohle prostě  všechno dělo. Moc se mi líbily lokace i snaha o držování tehdejší výzbroje a výstroje. Hned v úvodu milovníky letadel potěší přistávající Halifax. Na letišti RAF pak divák uvidí zaparkované čtyřmotorové bombardéry Avro Shackelton. Tyhle nástupci Lancasterů byly do výzbroje zařazeny až po válce a je to tedy od filmařů chyba. A k těm já bývám jak známo málo toleratní. Ale tohle letadlo je ve filmech tak raritní, že jsem byl docela potěšen, že jsem si ho zde mohl prohlédnout i s jeho zajímavě řešenými střeleckými věžemi. Generál Sikorski pak správně letí v Liberátoru B-24. Zajímavostí je, že jej pilotoval Čechoslovák Eduard Prchal, který také jako jediný havárii přežil. Liberátor se hned po startu z výšky asi 50 m zřítil do moře a náraz Prchala vyhodil kabinou z kokpitu. Byl těžce zraněn, ale na hladině jej nalezli britští vojáci, kteří viděli havárii a ihned na místo pluli s člunem. Tento příběh jsem znal z knihy Sikorski - Spiknutí. Co jsem ale nevěděl, že vyzvedávání dokumentů z vraku, který ležel na zádech v hloubce 8 m velel právě náš Crabb. Celý film je velmi dobře natočený a na své stáří stále nepůsobí zatuchle jako některé podobné snímky z těch časů. Mně se moc líbila i celá ta atmoška ,,skály''. Crab tam třeba něco řeší se svými muži, je u toho docela legrace, ale osádka protileteckých boforsů kousekmod nich tomu nevěnuje pozornost. Hoši sedí na svých pozicích a poddůstojník sleduje triedrem obzor odkud by mohla přiletět nepřátelská letadla. Nikdo ani nekoukl na to co se děje vedle nich, nebo do konce do kamery. Díky tomuhle ta atmoška působí velmi autenticky. Triky jsou samozřejmě poplatné své době, hlavně výbuchy lodí. Také mne fascinovala jakákoliv absence zatemnění. Každá ze zakotvených lodí svítila do noci jak vánoční stromeček. Ale i přes tyto drobnosti musím dát za 5 magnetických pum.  * * * * *

Když jsem se tak rozhlížel co s načatým večerem, ovanul mne z obrazovky čerstvý závan zkaženého, mrtvolně bledého  masa. A jelikož já postapokalitické filmy rád a se zombíkama k tomu, tak nějak jsem vypnul svůj vnitřní ochranný systém a dostal na to chuť, i když je to točeno podle komixu a ještě je to Japonské. Už jen tato kombinace i bez účasti zombíků je vždy lehce smrtící.  Začátek filmu jsem bral jako takovou metaforu, přesně jak píše kolega darkrobyk. Zkrátka snažit se užívat si života než se z člověka stane zombík. Alke myšleno tak, že se vlastně budeme potácet jen mezi prací a domovem, který nám bude sloužit jako pelech na přespání. Následná zombie nákaza byla docela dobře udělaná, i zombíci byly docela slušní. Zde nešlo o typ plouživců, ale o zatraceně rychlé běhavce, naštěstí v ostrých obratech dost nemotorné. Některé zombie výjevy byly super, třeba ti dva v županech s nohama v lázni. Od půlky se film odehrává mimo velkoměsto a tam jsem si to docela užíval, protože tahle část Japonska mne docela zajímá. No jenže pak dojde na zde již zmíněné setkání s monstrem a celé se to rozloží jak domeček z karet. Pokud to ze začátku mělo nějaký nápad, tak ke konci to mohlo hravě konkurovat perlám od Asylum a znalci vědí, že tam umí sakra nabídnout pořádnou porci šíleností, obzvláště se žraloky ! Takže dávám nakonec jen za jednu baterii. *

No nevím. Tak jasně, je fajn, že se o šíleném nacistickém projektu T4 (eutanázii duševně nemocných a jinak tělesně postižených pacientů v rámci ,,rasové čistoty'' probíhající v Německu od roku 1939 - 1941) dnes někdo vůbec zmiňuje. Ale stejně jako u filmů na téma holocaust je třeba dávat sakra dobrý pozor, aby to neporušilo jistou pietu a řeklo to vše co to má sdělit. Bohužel tady to Amíci fakt nezvládli a celé to působí pardon, ale spíše debilně. Už jen to Sdkfz v pouštní pískové kamufláži na sněhu. Já oceňuji, že tam Amíci rovnou nefrkli M3A Hlaftrack natřený na šedo s kříži, ale co by zřejmě v tom roce 1939 tam v Německu dělal na lovu postiženého chlapce pískový polopás, to fakt nechápu. Stejně tak celá ta honička, protě to bylo strašně nedůvěryhodné. *

Tak zase jednou první! :-). Tohle byl docela zajímavý film, který bych obsahově přirovnal ke Krutému moři nebo teď nejmladšímu výbornému Greyhoundovi. A ne nejdná se o žádnou detektivku z prostředí chovu koní či dostihů.  :-)  Opět tu máme těsně poválečnu záležitost a opět z Netfixu. Viděl jsem doslova hromady takovýchto filmů točených ještě během války. Měly utužovat morálku, patriotismus a samozřejmě většinou končili naprostým vítězstvím spojeneckých vojáků. Naprosto to chápu, lidé doma byli hladoví po informacích z válčiště a filmech o svých mužích taktéž. A chtěli vidět jak to ti jejich boys nepříteli nandávají. Co mi ale přijde zvláštní, že se tyhle filmy točily i po válce. Tenhle jen 7 let. Roky po válce Anglie doslova hladověla, vzpamatovávala se ze škod z náletů a docela se divím, že po tom všem měl někdo chuť jít do kina se dívat jak to jejich Tommy nandal Skopčákům. Tenhle film svým zpracováním nevybočuje z řady jemu podobných filmů. Trikově nic moc, dost často je to točeno ve studiu kdy na můstku z papundeklu stojí důstojníci a za nimi je pouštěn film s mořem... Jenže tady se bavíme o roce 1952 a stejně byla točena třeba i Bitva o Midway v roce 1976 !!!  Takže možná je tohle na svoji dobu průkopnická věc! :-) A díky černobílosti to vlastně nepůsobí tak hrozně. Torpédoborec i jeho jméno je fiktivní, nicméně USA skutečně ze začátku opravdu rozdávaly jako pomoc starší lodě (odsud název filmu)  co mohly postrádat a bojující ostrovní království vše bralo všemi deseti. Na začátku války totiž Kriegsmarine se svými ponorkovými smečkami byla skutečnou zkázou pro mnoho konvojů. A to trvalo až doby, kdy se přišlo s radary a vládu nad děním na oceánech převzala kupodivu letadla. Z ponorek se pak stala štvaná zvěř a ne jedna padla za oběť PBY, Hudsonům či Liberátorům. I naši kluci v rámci Coastal commands se na tom významně podíleli! Jenže ne každá americká loď byla zrovna moderní, ale v počátku války a  dobách nedostatku se pro doprovody konvojů s tolik nezbytnými zásobami potravin a surovin pro Anglii upravovaly i velrybářské lodě. Torpédoborců, postrachu německých ponorek byl nedostatek a tak si Royal Navy muselo pomoci i menšími korvetami a na rychlo přestavěnými rybářskými loděmi. Film je celkem dlouhý, ale koho téma zajímá, nudit se nebude. Závěrečný boj byl za mne trochu naivní i z hlediska scénáře, ale tehdejší divák asi chtěl vidět hodně akce a možná že tady někde začíná žánr akčních filmů... Dávám za 4 hlubinné nálože. * * * *