Olík

Carrollův bestseler jako erotický film…….proč ne? Vždyť dnes se točí porno parafráze na různé věci, od Avataru až ke svatbě prince Williama, ale tady jde o sloh jakým je XXX Alenka natočena a ten je……..no, těžko popsat!, to se musí vidět na vlastní oči?!?. O sexuálních scénách se nemá cenu bavit, ty jsou dány rokem vzniku, avšak fantasy hairy porno s muzikálovými výstupy a maskami někde mezi dětským kabaretem a Jurajem Herzem…….pan Townsend byl zřejmě svérázným šílencem………musím si někde sehnat jeho další filmy.

Ano, i já „hlavička studovaná“ jsem stejně jako mých milióntřistadvanáct předchůdců rozpoznal inspiraci v deset let staré rodinné adventuře Jumanji. To, že jsem filmový znalec, kterému není rovno jsem si už řekli :) a teď taky něco o Favreauově vesmírném dobrodružství: Nevím, jestli to je tím, že už nejsem cílovou skupinou jako u Johnstonova snímku, absencí někoho o koho se můžete herecky opřít (v případě Jumanji R.Williams), o poznání horšími dětskými party, nedostatkem vtipu, strnulou stereotypností a nebo je tento recyklát jednoduše jenom horším filmem, ale v porovnání s jeho starším vzorem prohrává na plné čáře. Tak to byla ta delší verze a jako kratší si vypůjčím slova našeho brata vystupujícího pod jménem bocy „Bolo to celkom fajn, ale na Jumanji sa to nechytá ani zďaleka“.

Na začátku tohoto dokumentárního filmu stál rozhovor Víta Olmera s v té době zakázaným Janem Werichem pro pořad Račte vstúpiť!, pořízený roku 1977. Unikátní snímek, který byl dlouhá léta považován za ztracený Olmer použil v konfrontaci s aktuální současností, aby posléze zjistil, že myšlenky zemřelého velikána pozoruhodně korespondují s dneškem.

Vždycky když pro mne začne být Ben Affleck nýmandem se špatným účesem a Matt Damon nezáživným Jasonem Bournem, objeví se na nějakém televizním kanále matematickým bohem políbený delikvent Will, já klopím uši a v duchu přiznávám„k...a chlapy, ve vás něco je“.

Navštívit kuchyň, kterou obdělávají Bradley Cooper a jeho dlouholetí souputníci náš šéfkuchař nadivoko Zdeněk Pohlreich, určitě by se po jeho visitě na dveřích u hlavního vchodu vyhřívala pověstná plešatá nálepka. A kdo ví, jestli by nebyl zažlucen maximální počet hvězdiček. Menu servírované na zlatém podnosu bylo více než vybrané, ale jeho třináct chodů dostatečně nenasytilo…………vzkaz pro programového ředitele stanice FOX =MÁME JEŠTĚ HLAD!!!!!!!!!!!!!!!=

Fiktivní Grindhouse trailer Tarantinova „synka“ Eliho Rotha svým slasher story plní na sto procent svůj účel. Je nechutný, má nadsázku, je zněj cítit béčko i invence a možná přijde i Kolja - na dvě minuty to moc dobře funguje!

Dobrá, máte něco, co se nám obyčejným smrtelníkům většinou nedostává (tím myslím korunu českou) a nic pro lidstvo přínosnějšího Vás momentálně nenapadá. Natočte rádoby dnešní komedii o zimních radovánkách party pozvolna senilnějících padesátníků. Když už to musí být, tak fajn, ale proč to k…a nazývat Sněženky a machři?!?!?! Ano, bylo příjemné znovu vidět ty staré známé tváře na jedné kupě, ale jinak šlo pouze o sprosté prznění jednoho z klenotů naší kinematografie.

„Inu měl jsem hezkou holku jménem Warholka - hezkou holku Warholku mít“. Darem z nebes a zároveň prokletím Andyho Warhola bylo vytvořit jedinečný kousek, ze všeho co mu přišlo pod ruku, ať už to byla plechovka od polévky, Marilyn Monroe, bota nebo banán. Do společensky vysoce postavené rodiny vedené despotickým otcem narozená pozdější hvězda newyorských večírků a módní ikona šedesátých let Edie Sedgwick nebyla výjimkou.

Á, tady si někdo ukousl větší sousto, než byl schopen polknout. Válečný „malofilm“ podle skutečného příběhu sice nenabízí ani milimetrovou atmosféru, za to disponuje dvěma neatraktivními liniemi, ukazující na jedné straně skupinku uvězněnou v japonském zajateckém táboře plus na druhé vojáky vyslané na záchranou misi za jejich vysvobození . A teď to „nejlepší“, obě dvě partičky jsou mi úplně volné a jejich story mne nechává totálně chladným. John Dahl zkrátka ještě nedorostl takového tématu a jím vybraní herci mu to nijak neusnadňují.

Takhle nějak to fungovalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let - Duchové byli zkroceni, Fletch stále na živu, kufry z Bláznivých dovolených vybaleny, Rick Moranis hrál uťáplé patrony, Steve Martin živelné sopky, Joan Cusack měla roztomilou tvářičkou, Daniel Stern se vyhříval na svém vrcholu a Herbert Ross měl nejlepší léta za sebou.