neneka

Tak tohle je teda návrat do dětství .. náhodně jsem na to narazila a při úvodní písničce Karla Černocha to fakt nemělo chybu, protože pro mě vážně skoro zapomenutý seriál a najednou taková pecka a nostalgické vzpomínky vyskakují jedna za druhou! :)

V úvodu/obsahu tohoto filmu je napsáno, že jde o "romantickou komedii", ale já musím přiznat, že pro mě to komedie nebyla ani trochu, ačkoliv humorných míst, obzvlášť na začátku filmu, jsem tam našla hodně a úplně se tetelila blahem. Prvotním impulsem, abych se na Ruby Sparks koukla, bylo hlavně napojení na Malou Miss Sunshine, kterou miluju!. Že tento snímek natočili stejní režiséři a hlavní postavu ztvárňuje Paul Dano, který patří mezi ty, jež si všímám, bylo pro mě jasnou pobídkou. Nebudu se pouštět do něčeho, co neumím, tedy do sofistikovaných komentářů, takže jen velmi pocitově - ze začátku pro mě určitě mnoho zajímavých a chytlavých momentů, nápadů, kdy jsem byla hodně zvědavá a napjatě čekala, kam to povede dál? Aby po nějaké době po vtipu veta, zato dostatek smutku. Momenty a nápady ale pro mě stále stejně zajímavé. Jen bych tentokrát film v určité rovině smutku, do jaké se pusunul, i ukončila. Romantický závěr tam byl z mého pohledu už navíc.

Uff, to se mi zase ale nějaký seriál hodně zamlouvá. Schéma každého dílu je jasně dané a rozpoznatelné a moc se mi na tom líbí, že vždy se jedná o jeden příběh tvořící mozaiku lidí, kteří o sobě nevědí a nikdy se nedozvědí, anebo se naopak jejich cesty spojí .. někdy nakrátko, jindy na delší čas. Občas se v něm objeví nám známé postavy vpadnuvší do děje třeba jen na chvilku, ale vždy s nezastupitelným místem v celé dějové linii. Je to napínavá skládačka, nad jejíž rozplétáním se tají dech .. můj tedy stoprocentně. Nádhera!

Tak nějak nevím .. líbilo se mi to, ale abych si tento snímek pustila znovu, to ne, takovou potřebu nemám. Herecké výkony ale stabilně velmi dobré.

Na tento dokument jsem netrpělivě čekala, těšila se a .. dočkala :) Věru Čáslavskou jsem měla vždy ráda, vážila si jí a za tento hold Olgy Sommerové člověku, který si v životě prošel tak trnitou cestou, chci poděkovat. Zhostila se ho důstojně a přesto s vtipem. Vidět Věru Čáslavskou, jak tančí v kuchyni (teda spíše šlo o vzpomínku na prostná) a její dcera se na ni láskyplně dívá s obrovským úsměvem ve tváři a v očích, bylo pro mě velkou radostí. A klobouk dolů, že z hlubin svého bolavého nitra se dokázala vydrápat ven a dokonce v takové vnitřní formě a radosti. Děkuji za to. A je to přesně tak, jak píše ve svém komentáři JANARYBA: "Kéž by u nás byl větší počet takových duchovních samurajů, jako je paní Věra!"

Annglické filmy mám ráda. A Judi Dench. Takže musím říct, že jsem se dopředu celkem dost těšila. Nakonec to ale pro sebe nevidím na víc než 3 hvězdičky, ačkoliv mnoho příjemných a vtipných momentů, tak jak to už Angličani umí .. s klidem a noblesou. Na druhou stranu chvilkami docela i chaos, příliš drobných minipříběhů, příliš nevím čeho ještě. Ale celkově nezklamalo a to je hlavní.

Mám dvě "prvorepublikové" filmové hvězdy, které vždy byly, a stále jsou, mému srdci nejbližší - Adinu Mandlovou a Hugo Haase. Oba sršeli vtipem, takovým tím přirozeným a velmi rychlým, kdy reagují na slovo druhého člověka tak, že jeden jen zírá. Nadhled, vtip, inteligence a na tu dobu, z mého pohledu, nebývalá přirozenost. Vidět je dva zas a znovu to se mi snad nikdy nepřejí :) A tenhle mozaikový dokument mě hodně potěšil.

Bezkonkurenčně moje dětství a milá vzpomínka.

Aneb Jak se dá i ze zaručeně smutného příběhu vyrobit komedie ... a hodně povedená. Podstatnou měrou se o to jistě zasloužili hlavní dva mužští představitelé, "černý a bílý", čímž a priori rozhodně nemyslím barvu jejich pleti. ZvlášťOmar Sy v roli velmi svérázného ošetřovatele byl rozkošný (hm, divný výraz, ale výstižný). A přirozený. Momentů, kdy jsem se smála nahlas, bylo dost a dost, nijak na mě neútočily a ani patos či lítost podávaná mnohdy divákovi jak na zlatém tácu, se zde nekonala. Ne, mělo to hloubku a přitom se člověk i zasmál. Dieu merci!

Je to zajímavý. Komentovat zrovna tento film. Podle roku jeho natočení jsem se zrovna nacházela na střední škole a někdy v té době jsem ho i poprvé viděla. A následně si to i zopakovala, aby vzápětí nastoupily dlouhé roky "absence" :) Ani nevím, jak bych na něj nahlížela nyní. Jen jsem ho zahlédla v TV nabídce a připomněla si díky tomu, jak moc se mi tehdy líbil, jak nadšená jsem byla. Takže 4 hvězdičky mu dává určitě ta středoškolačka ve mně. Co country muziku navíc i dost nadšeně poslouchala, protože přísun LP desek od příbuzných "ze západu" byl .. To vše někam odplynulo, ale vzpomínka na své nadšení právě z tohoto filmu se mi vybavuje jasně. Tak nevím, mám ho konfrontovat s tím dnešním pohledem nebo ne?