neneka

TADY VARY! Tak letos po několika letech "bez" filmových Varů. Musím přiznat, že je to zvláštní, film miluju od dětství, do Varů, ačkoliv jsem si to od stejné doby přála, jsem začala jezdit až v pokročilejší dospělosti, ale možná i proto jsem si vše o to víc užívala, užívám. A letošní rok je tak jiný, však nás to větší či menší měrou zasáhlo úplně všechny. Vrátím-li se k oblasti filmové, tak mě moc potěšilo, že distribuce festivalu vybrala 16 filmů, oslovila "kinaře", díky kterým jsme se mnozí z nás mohli přehlídky filmů byť ve velmi osekané podobě účastnit. Chvála všem, kdo tento nápad nejenže měli, ale vše i zrealizovali! Film Na palubu, který jsem viděla, se mi líbil. Pro mě opravdu milý, letní film s vtipnými momenty, u kterých jsem se smála nahlas, výběr herců taky na jedničku. Nečekala jsem vůbec nic, ale z kina jsem odcházela příjemně překvapená a naladěná :)

Skvělý! Netřeba více slov...

No teda... to bylo! Vůbec jsem nečekala tak silný dokument... k obrazovce mě to v podstatě přišpendlilo od začátku do konce. Silná výpověď doby a jedné subkultury v ní. A to ani nemluvím o té osobní linii vinoucí se osudy party kamarádů.

Nevím vlastně, co pořádně napsat, ale pro mě určitě silné téma. A dobře zpracované. Taky jsem nahlédla do některých komentářů zde a je zvláštní - ale přitom vůbec ne -, jak je optika každého z nás jiná. A tak to má být. Někdy se sejdeme, jindy vůbec... Za sebe musím ovšem říct, že ačkoliv je zde, co se týče Ashtona Kutchera, snad většina komentářů kritických, tak já jsem jím byla překvapená mile. A věřila jsem mu to.

Po dlouhé době mě něco tak silně zasáhlo... ten smutek, hloubka, volání o (ne)pomoc, zdánlivý zmar, který jindy je skutečně jen zmarem, protože nelze jinak... a Ashley Judd - skvělá jako vždycky! Snad i "díky" vlastním zkušenostem. Klobouk dolů před ní. Říkám si, jak náročné to pro ni asi bylo? Mám ve svém okolí nemocné duše... a tak vás jen objímám a držím s vědomím, že ne vždy jde pomoci tak, jak bychom si přáli.

Kdyby jen kvůli scéně ve tmě v restauraci zkraje filmu.. ale taky kvůli Billu Nighymu.. a potom ještě.. Ale teď honem honem do skříně a zatnout pěsti! Nebo ne?

Mám pocit, že nějaký ten kostlivec ve skříni se snad v každé rodině vždycky najde.. ať už v jakékoliv podobě.. a že tady jich bylo! Nejen v podobě zjištění, že bratranec je vlastně bratr.. Emoce, které vybublávají na povrch, i když se každý člen této rodiny snaží, aby zůstaly skryty.. a pak už jen zloba a vztek a.. nezměrný smutek a prohry a tíha života. Emočně velmi intenzívní a Meryl Streep skvělá. Uf.. a souznění s komentářem Larelay..

Úplně se tetelím blahem po zhlédnutí podobných dokumentů a jen houšť a více takovým projektům! Chvilkami smutek nad ženským hašteřením (Kamila Moučková X Heda Čechová) a vytahováním jakýmsi, což v momentu, kdy dámy hovoří o svých nemocech (ta, která neměla rakovinu, je míň :) ), působí až s cynickým nádechem.. nevím, jaký byl scénáristický a režisérský záměr pro zachycení takových momentů. Na druhou stranu je úžasné vidět, jak ve skutečně velmi pokročilém věku nad 80 let najednou všem "jde o věc".. zapálenost a zanícení, které se jistě snoubilo s radostí, že mohou být opět "při tom".. klobouk dolů! Moc se mi to líbilo :)

Po zhlédnutí - jeden velký smutek..

Rozhodně stojí za podívání..