neneka

Já dávám 4 hvězdičky, nudou ani zklamáním jsem se rozhodně neužírala. Ale možná proto, že na projekty Liv Ullmann hledím neobjektivně, mám ji ráda letitě a nějak jí to všechno, co dělá, hodně věřím. Rovněž mě tu hodně potěšila účast Erlanda Josephsona. A pro filmy skandinávské mám vůbec slabost. Takže ještě jednou, já se rozhodně nenudila.

Silný zážitek. Diane Lane a Donald Sutherland mě nezklamali, mám je ráda, zato Anton Yelchin hodně překvapil. Jen tak dál!!!

Inu, můj oblíbenec Jak Lemmon... "byl dokonalý". Ačkoliv mám jiné filmy, které moje vnitřní struny rozezvučí, tenhle mám ráda. I když nevím, jestli nejsem ovlivněna právě Jackem Lemmonem. Ale ať to tak je nebo ne, vůbec mi to nepřekáží..

5 hvězdiček a bez diskuze!!!! Ale vážně, já mám z té "staré gardy" nejvíc ráda právě Jacka Lemmona (a pak Jamese Stewarta) a zrovna tenhle film (ještě spolu s Bytem) patří mezi mé nejblíbenější. Krása, krása, krása! A vlastně jsem až relativně nedávno konečně objevila Gina Paoliho, resp. to jeho Senza fine, které se mi hlavou čas od času motá. A asi už vždycky to budu mít spojeno i s ranním tancem mírně unavené Pamely/Juliet Mills... senza fine..

Krásný film a jak tu poznamenává Kleopatra "zajímavý prvek: Fondová - Fonda"... Mám sice pocit, že se v osobním životě nenašli, ale v období natáčení tohoto filmu jistě udělali, co mohli. A že jsou oba, a nesmím zapomenout na skvělou Katharine Hepburn!!!, skvělí herci, o tom jsem nepochybovala nikdy.

Mám hodně ráda Zooey Deschanel, takže ta mě nezklamala, ale nějak mi tu trochu vadil pořád poněkud stejný Will Ferrell (kterého jsem poprvé viděla ve filmu Horší už to nebude (Stranger Than Fiction) a to je film, který můžu vidět víckrát a nejspíš se mi neomrzí), ale v dalších filmech... no, nevím, na mě je to málo vrstevnatý a barevný, takže Ed Harris, jehož fyzicky ztvárněné podivínství mi do noty nepadlo, to taky nezachránil... Tak snad příště.

Krzystof Kieslowski... k němu nemám co dodat. Evropský film... k němu nemám co dodat. A s těmi náhodami: častokrát jsem si říkala, jak by se můj život odvíjel, když by se v tu jednu jedinou chvíli událo úplně něco jinýho, s jinými lidmi, jinou náladou..

4 hvězdičky určitě za hudbu... Hudbu k životu potřebuji a tady... některé pasáže mě dostávaly nekompromisně. Ačkoliv musím přiznat, že "Muž z kraje La Mancha" se mi nejvíc líbil v podání poloamatérů, kteří si na něho troufli a v jabloneckém divadle vystřihli jak z partesu. To byl úžasný zážitek, při prvních tónech orchestru se mi slzy do očí hnaly automaticky. Takže já vlastně až díky tomu prvotnímu divadelnímu vjemu objevila ten filmový. A víme holt, jak to s těmi prvními pocity bývá... Sophie Loren nikdy mezi mé nejmilejší herečky nepatřila, čímž nechci vůbec snižovat její um, naopak!, ale z těch Italek to byla spíš Virna Lisi, ale v kombinaci s Peterem O'Toolem, hm...

Byl to první film, ve kterém jsem vlastně zaznamenala obě mé oblíbené herečky, Toni Collette a Rachel Griffiths, od té doby si jejich projekty hlídám a mám pocit, a jsem za to ráda, že do ničeho plytkého se naverbovat nenechají. Obě jsou tu skvělé a je zajímavé sledovat, jaký kus profesionální cesty od toho r. 1994 urazily. A ABBA? No, to bylo moje dětství..

Mám slabost pro Cécile De France a tenhle film (ještě spolu s Un secret) je jiný než ty, které jsem doposud viděla. A jsem moc ráda, že občas vykročí z komediálních rolí, protože ty nekomediální jí hodně sednou.