Sawy

"Pusť mýho psa nebo toho alkoholika zabiju!" OK, V Bruggách bylo propracovanější, sevřenější a lepší. Ale Psychopati jsou tak šílení a rezignující na veškerá myslitelná pravidla a divácká očekávání, že si u mě pro tu plnou palbu stejně zase dojdou. McDonagh si s diváky rozehrál svou smrtelně zábavnou multižánrovou hru, která je podlejší a rafinovanější než bych čekal, nechává postavy skákat žánry a prostředími, které bych nikdy nečekal, ale nejzvláštnější je, že přes všechen ten chaos se mi to nakonec složilo do jednoho krásného celku, který si rád budu dopřávat znova a znova. To je tak, když máte fantastický scénář, nebojíte se jej bez kompromisů zrealizovat a dokonale trefíte herecké obsazení. Pak je radost se na výsledek koukat. A ten running joke s Farrellovým alkoholismem... 90 %

Dlouho mi trvalo, než jsem dokázal pojmenovat největší problém, který s Argem mám. Teď bych jej nazval prázdnost. Jakkoliv Affleck pracuje se zajímavým tématem a měl k dispozici obrovské kvantum možností, jak na danou událost nahlížet, výsledkem je nesmírně prázdný utahaný film, ve kterém se stane tak málo skutečně zajímavých věcí, které jsou navíc pojaty tak sterilně a neatraktivně, až je to skutečně k pláči. Ta komedie s hollywoodskými karikaturami Goodmanem a Arkinem občas i vykouzlila úsměv na tváři, ale strašně se tloukla se zbytkem. O postavách se kvůli nezajímavé vatě člověk nedozví prakticky nic, přitom všechno jede strašně bezproblémově a přijatelně a ten docela napínavý konec nakonec vypadá asi jako "tak aby se neřeklo, že to neumíme vyhrotit, tak tady máte trochu thrilleru". Affleck mi přišel solidní, především proto, že se celý film soustředí vlastně jen na něj. Íránská šestice naprosto upozaděná, stejně jako Kanaďané, kteří je ukrývali či agenti CIA, která je zredukovaná skoro jen na Afflecka a jednoho jeho kámoše. Ostatní se přinejlepším mihnou. Hodně často jsem vzpomínal na Spielbergův Mnichov, který mě taky nenadchl, ale při své dlouhé stopáži si alespoň zachoval jistou komplexnost. Argo mi připadá jako zjednodušený průměr, který se snaživě hlásí k odkazu špionážních filmů 70. let. Dobu zachycuje krásně, ale styl už jednoduše nefunguje.Předoscarové haló, které z filmu dělá jeden z nejlepších letošních kousků, nechápu. Američané si zkrátka na tyhle neurazí-nenadchne story, které jen tak prošumí kolem, nejspíš dost potrpí. Stejně jako si potrpí na vzývání Afflecka jako budoucího klasika. Jo, Benovi režie jde. Ale tohle je o úroveň níž než jeho předchozí dva filmy. 60 %

Mám problém s tím, že film bere za až příliš samozřejmý divákův souhlas s tím, co zobrazuje, protože dává skutečně malou plochu pro to, aby si každý udělal na Harveyho Milka, potažmo celý boj za rovnoprávnost gayů, vlastní názor. Jinak ale filmů není moc co vytknout. Nenudí typicky životopisnými schématy, protože Gus Van Sant jej neustále ozvláštňuje změnami tempa i stylu, díky vynikajícím hereckým výkonům jsem neměl problém věřit každé postavě její motivace a všichni dostali akurátní prostor, žádná linka nevede vyloženě do ztracena. Film dokáže napínat, pobavit i dojmout a obsahuje scény, které jsou skutečně silné, kvůli kterým si Milka uchovám v hlavě jako zajímavý a dobrý film, přestože ne se vším, co divákům předložil, souhlasím. Ale s tím se u životopisů kontroverzních osobností musí počítat. 80 %

Příliš komplikované pro masy,příliš myšlenkově prosté a hladce plynoucí pro intelektuály.Což ze mě vlastně činí ideální cílovou skupinu Atlasu mraků.A ani se nebudu snažit zapírat,že se mi líbil,chvílemi dokonce velmi,často mě fascinoval a rozhodně nezklamal.Přesto k němu mám haldu výhrad,které nelze přejít jen mávnutím rukou.Literární předlohu jsem nečetl,takže můžu jen hádat,jak je kniha vlastně strukturovaná.Wachowští s Tykwerem ji každopádně převedli do filmové podoby prostřednictvím šesti příběhu z nejrůznějších časových epoch,které se prolínají v tu kratších,tu delších sekvencích,spojují je témata,která se v nich řeší,herci,kteří v nich hrají a určité elementy z jednoho příběhu se dostávají do jiného.Ano,jde jen těžko zprostředkovat filmovou formu Atlasu mraků slovy,protože je jedinečná a člověk ji musí vidět.Na přepínání mezi příběhy si člověk rychle zvykne a posléze mu přijde zcela přirozené.Úskalí formy spočívá v tom,že jsem se kvůli neustálému střídání nedokázal ani do jedné roviny pořádně vžít ,protože jsem film nedokázal vnímat jako onen proklamovaný ohromující celek,který tam jistě byl,ale přesto se mi film spíš rozpadl do smršti vizuálně skvostných a zábavných momentů.Některé mi do sebe zapadly,ale jiné zůstaly ležet ladem,což je velký problém,protože v podobném typu filmu je třeba,aby klaplo vše.Díky často nepatřičným oslím můstkům,logickým přešlapům a nejasnostem se mi celek nejednou bortil před očima,aby jej nakonec zachránila následující velepůsobivá scéna.Wachowští se nezapřou v dynamické sci-fi z Neo Soulu,ve které si z Jima Sturgesse udělali druhého Nea a obalili ji do dalšího svého revolucionářského hávu (vzpoura je ostatně jedním z jednotících motivů celého filmu,ať už proti systému či proti nesmyslným předsudkům),Tykwer pak naprosto okouzluje mnohem intimnějším a hodně psychologickým příběhem geniálního skladatele,ve které Ben Whishaw opět naprosto září.Ale nemůže si krást pro sebe celý film,protože po herecké stránce jde především o spolupráci a spoluvytváření postav,protože s těmi se pracuje velmi složitě a ne každá postava,kterou hraje totožný herec,je inkarnací té,kterou hrál v jiném příběhu.Ale do toho radši nebudu zabíhat,úvahy nad jednotícími motivy a totožnými verzemi určitých postav by byly na velmi dlouho.A mám pocit,že by si bohužel často odporovaly.Což je úskalím vícerolí,které jsou často spíš matoucí než že by pomáhaly divákovi lépe se v příběhu zorientovat.A například Tom Hanks je někde vyloženě výborný,aby se jinde se svou postavou vyloženě pral.Stejně je ale fascinující,jak zvládla trojice režisérů vybalancovat šest žánrově i stylově natolik odlišných příběhů (od psychologického dramatu,přes konspirační thriller až k postapokalyptickému sci-fi) tak,aby se vedle sebe příliš netloukly.I když Broadbentovy komediální eskapády mi sem dvakrát nesedly a občas mě skoro až rušily,přestože mě i tato část mnohokrát dost bavila.Poměrně velkým problémem je fakt,že ve filmu ale vůbec nefunguje gradace.Příčina je nasnadě,každý z příběhů má své vrcholné chvíle v jiných částech,takže film má oněch pomyslných vrcholů až až.Obvykle jsou zdůrazňovány osudovými promluvami určité postavy v jednom příběhu,zatímco se díváme na veledůležitou scénu v jiném.Tím pádem je ale film až příliš rozkouskovaný na jednotlivé úseky s vlastním vyvrcholením,což vede k dalšímu problému,kterým je pro mě osobně nedostatečná katarze v závěru.Mnohé ze zmiňovaných vrcholných momentů mi dokázaly samy o sobě vehnat slzy do očí,cítil jsem z nich hmatatelné existenciální napětí,které jsem od filmu očekával.Závěr ale nenabídne vyvrcholení,které by člověka po všem,co předtím tři hodiny prožíval,skutečně uspokojilo,dalo by celému filmu důraznou tečku,která by protla všechny příběhy do jednoho bodu a završila celou tuhle rozmáchlou fresku odpovídajícím způsobem.Nechápejte mě špatně,každý jednotlivý příběh má zajímavý a leckdy velmi působivý či překvapivý závěr.Chtělo to ale ještě lépe doťuknout film jako celek,kterým by měl a podle všeho i chtěl být.Kdyby tam podobná a skutečně silná katarze byla,pravděpodobně bych zapomněl všechny výtky a nevyhnutelně bych dal plnou palbu.Takhle tu mám před sebou monstrózní,pro svou formu a rozmáchlost nepochybně jedinečný a úchvatný filmový kolos,který plyne velmi lehce,občas malinko zafilozofuje,ale nakonec stejně působí spíše jako složitější vyprávěnka,kterou zkousnout není vůbec tak složité,jak se na první pohled zdá,jen musí člověk chvíli vydržet.Má tři hodiny,ale uplyne překvapivě rychle a složitě vypráví poměrně jednoduché věci.Základní myšlenku Vše je propojeno ovšem vytěžil velmi působivě a kvůli všem těm příčinám a následkům,které jsem určitě všechny nepochytil,a také pro neodbytné zdání,že to celé bylo ještě komplexnější,než jsem ochoten si přiznat,se těším na nevyhnutelná další zhlédnutí,případně na přečtení knižní předlohy,která mi toho pravděpodobně osvětlí ještě víc.Každopádně respekt tvůrcům,kteří se na očividně těžko přizpůsobitelné látce nejen nevysekali,ale ještě z ní zvládli vytvořit dílo,které obstojí jako film a navíc jej člověk těžko dostává z hlavy. 80 %

Adrenalinová žánrovka na jedno použití.Jede bez zbytečných zastávek a hezky naplňuje předvídatelnou škatulku,ale že by mě vyloženě strhla říci nemůžu.Spíše dynamicky frčela kolem mě a já se kochal Scottovou řemeslnou precizností a upřímnou,trochu staromódní přímočarostí jeho filmu.Rušila mě zbytečná klišé,bez kterých by film šlapal mnohem lépe,a nepoměrné rozložení hereckých sil,kdy výtečný Denzel až příliš výrazně zastiňuje neslaného nemastného Pinea.Nezastavitelný ničím nepřekvauje,nicméně rozhodně bezproblémově zabaví snad všechny druhy diváků a přestože nepatří mezi vrcholné snímky Tonyho Scotta,jako tečka za jeho kariérou rozhodně nepůsobí zle. 70 %

Nejlépe vygradovaný film letošního roku.Ze začátku jsem si docela dlouho zvykal na hypermoderní styl snímání kombinující klasické snímání,ruční kameru či pohled přímo z očí hrdiny.Často mě nesourodost formy mátla a měl jsem problémy se soustředit,v čemž moc nepomáhala ani struktura vyprávění,která dost kašle na kontinuitu mezi jednotlivými záběry.Postupem času jsem se ale do filmu dostával víc a víc,zvykl jsem si na agresivní formu a začal jsem si ji užívat a hlavně jsem si zvládl vytvořit vztah k ústředním hrdinům.Zdánlivě nesouvisející policejní zásahy zapadají do širšího kontextu,osobní rovina v podobě vztahů či rodin hlavních postav funguje,případy se vyostřují,atmosféra vyhrocuje... a pak přijde fenomenální závěr,který do písmene naplňuje význam slova strhující.Má v sobě drtivé napětí,autentičnost,je skvěle natočený a zúročují se v něm veškeré sympatie,které si divák stihl během filmu vytvořit k ústřední dvojici.Člověk by skoro rád hodil za hlavu ne úplně stravitelný začátek a pár zbytečných postav a linek a propadl bezvýhradnému nadšení.Ayer bezvadně zužitkoval jak materiál,který měl k dispozici,tak formu,kterou se jej rozhodl zachytit.Vyznění filmu sice je nakonec poměrně krotké,ale to si vynahradil ve špinavé atmosféře losangeleského předměstí,plné krve a nadávek,drsných poldů a ještě drsnějších poldů.V patrole se nedějí hezké věci a režisér to zvládl prodat způsobem,který nepůsobí samoúčelně,ale organicky zapadá do drsného reality konceptu filmu.Sympatický Peňa a FENOMENÁLNÍ Gyllendhaal jsou samozřejmostí,bez spolehlivých hereckých výkonů ústředního dua by film neměl šanci zapůsobit.Je trochu škoda,že když už film často brousí do osobních životů hrdinů,nevyužil více talentovanou Annu Kendrick či Natalii Martinez,ale jak jsem říkal,osobní rovina funguje i tak na výbornou a hlavně díky ní má finále ono naléhavé napětí.Protože víme,že hrdinové mají co ztratit.Celá druhá polovina filmu se bezpochyby řadí k tomu absolutně nejlepšímu,co jsem letos v kině viděl.A mám pocit,že když už vím,do čeho půjdu,dostane při dalším zhlédnutí úplně jiné grády i půlka první.Jako celek každopádně nekompromisní pecka plná nápadů,do které se jen člověk musí chvíli dostávat. 85 %

Fakta,fakta,fakta.George Clooney si svou oslavu svobody slova a názoru vystavěl trpělivě,krok po kroku,beze spěchu a "zbytečných" emocí či velkých dramat.A dokázal tím,že bez toho můžou fungovat nejen dokumenty.Hustotou slov a informací se k nim Dobrou noc a hodně štěstí možná chvílemi přibližuje,pořád je ale zároveň strhujícím vyprávěním o souboji Davida proti Goliášovi,který je plný poctivé herecké práce,brilantních dialogů a úžasné retro atmosféry,kterou podpiruje nádherná černobílá kamera a jazzová hudba komentující děj.Film je rychlý,přitom nikdy nikam nespěchá,je krátký,přitom řekne vše potřebné.Nakonec mi nějaké to drama paradoxně trochu chybělo,chtělo to možná trochu více brousit do osudů jednotlivých postav,aby ti letmé pokusy (manželská linie) nepůsobily tak nepatřičně.Ale tím by se porušilo soustředění se jen a pouze na danou kauzu,podporované množstvím archivních záběrů.Do americké situace 50. let teď rozhodně vidím lépe než před zhlédnutím,škoda že jsem před ním nevěděl více,pak bych si film užil ještě o ten jeden stupínek víc. 80 %

I po těch letech si Halloween uchoval dráždivou dávku tajemna a neodbytnou drásavost,která se odráží v bezemoční masce Michaela Myerse a monolozích psychiatra Loomise vyprávějících o čistém zlu bez příčiny,které nelze zastavit.Všudypřítomnou znepokojivou a bezútěšnou atmosféru podporuje paranoidní hudba a nepříjemně vlezlá kamera neustále navozující pocit,že vrah skutečně může číhat za každým rohem a nikdo před ním není v bezpečí.Je ale přeci jen těžké být bezvýhradně nadšený z filmu,který už člověk viděl tolikrát parodovaný,citovaný a vykrádaný v bezpočtu jeho následovníků.To je hold těžký úděl filmů,které založily žánr.Když je člověk vidí se třicetiletým zpožděním,jen málokteré jej pořád zvládnou skutečně oslnit.O to,že jde v hororovém žánru o jeden z nejhodnotnějších a nejinovativnějších počinů vůbec,se ovšem rozhodně přít nehodlám. 75 %

Zlomený hrdina ztrácející jistoty,M stíhaná byrokraty,špionážní služba v rozkladu a záporák otřásající hodnotami,na kterých celá bondovská série po padesát let stála.This is not your father's Bond.Tohle je Bond,který mu předcházel.A zrod toho skutečného agenta 007 jen těžko mohl být zachycen v hutnějším a formálně opojnějším filmu. 95 %

Po formální stránce mě film uhranul a fascinoval,po emocionální docela vytrvale míjel.Líbil se mi způsob,jakým je zachycena tvorba vztahu mezi ústřední dvojicí - nahodile působící změť více či méně důležitých okamžiků je ve skutečnosti velmi pevně uchopeným vypravěčským stylem.Stejně tak velký respekt před charismatem Tonyho Leunga a přirozeností a půvaby Maggie Cheung.O to víc mě mrzí,že jsem se s filmem nedokázal naplno sžít.Možná příště... 80 %