Botič

Chci vidět emoce. Blesk. Chci jich vidět co nejvíc. Blesk. Chci vidět slzy. Blesk. Velice subjektivní (a ubrečený) pohled na jednu z nejdražších kampaní v historii USA. Na straně druhé mrazivě odstrašující ukázka toho, jakou moc může mít v dnešní době církev.

Béčková variace na Černý jestřáb sestřelen s pekelně nasáčkovanými CGI, nezajímavými postavami a šílenými hláškami na každém rohu. Jonathan Liebesman si může podat ruce s duem Strauseů.

Skutečně neskutečně špatně napsaná a ještě hůře zahraná fantasy! Bezzubá a bezkrevná hra, v které je snad každá postava čtvrtým kolem u tříkolky se závěrečnou parodickou vsuvkou za odměnu. Skutečně odporný brak, který i Strýček Skrblík strčí hravě do kapsy.

Kloboučku HOP!..aneb příjemná exkurze po zákoutí jednoho tajného úřednického aparátu, která je podobně zábavná, jako byrokratický sprint ve 12 Úkolech pro Asterixe. A ta osudovost - totálně odzbrojující.

Film, kterému stačí 15 minut, aby ho divák smetl ze stolu pro jeho nezáživnos. Dalších 35 minut na to, aby nad ním zlomil hůl kvůli nelogičnostem, nevyužitým figurkám na šachovnici a přílišné náhodilosti. A film, který svou druhou půlkou způsobil, že ho už asi nikdy nedostanu z hlavy. Haggis v druhé polovině ždímá emoce a napětí takovým způsobem, že na úvodní zaškobrtnutí se lehce zapomíná. A když pustí ke slovu MOBYho Mistakes nebo nečekaně vypálí znepokojivé drama na silnici, zadírá se pod kůži - prvoplánově - ale baštím mu to i s navijákem. Rozhodně se, však jedná o neskutečně rozporuplný snímek. Film dohánějící stejným dílem k slzám i k vzteku.

Jedna jediná písnička – bez choreografie, bez lesku, bez Christiny Aguilery – zazpívaná navíc Cher stačila strčit všechna ostatní vystoupení do kapsy. Vyždímat tolik z jedné 5-ti minutové scény – tomu se říká umění. Neškodná slepičí polévka pro duši teenagera.

Dobrých komedií není nikdy dost a že se jich v poslední době moc neurodilo. Přitom stačí vzít dva osvědčené veterány - famózního Harrisona Forda a Diane Keaton plus mezi ně vpustit ztřeštěného "Bugse Bunnyho" Rachel McAdams. Hláška střídá hlášku. A bránice se otřásá pod salvami smíchu. Konečně. Morning Glory? Anytime! Anywhere!

HappyThankYouMorePlease - komedie plná dojmů, která si hraje s myšlenkovou soustavou jako už dlouho žádná. Neoslňuje vizuálními nápady. Ani ten příběh není kdo ví jak originální. Ale stačí zavřít oči a zaposlouchat se. Už se vidíte? PS: Woody Allenovi musí zvonit v uších pokaždé, když se na tenhle film někdo dívá.

Nejlépe oblečený film roku, čímž výčet toho NEJ zřejmě končí. Florian Henckel von Donnersmarck se možná brzy stane synonymem pro (filmový) KÝČ. Stylizace ala The Brothers Bloom, kdy vezmeme hlavní postavy oblečeme je do drahých kostýmů a vsadíme do současnosti, nefungovala už v TBB a nefunguje ani teď. Ale celková nálada snímku pohybující se někde mezi Duplicity a Mr. and Mrs. Smithovi mě bavila. Sice bez břitce originálního scénáře, s průhlednou zápletkou a bez výraznějších hereckých výkonů, zato s celou řadou úsměvných momentů.

K čertu s tím! K čertu s hodnocením na csfd, rottenech a imdb! LOVE AND OTHER DRUGS RULES! ROCKS! etc. Vymazlenější romantickou komedii, aby člověk pohledal. Chemie mezi Anne a Jakem naprosto odzbrojující stejně tak, jako fakt, že LAOD funguje dobře v komediální rovině i dramatické. K dokonalosti jí chybí snad jen M.J.Fox ve vedlejší roli! PS: nikdo tam není oblečenej, trapas. :-)