Botič

Jungle Cruise chybí nadšení z filmařiny a radost z objevování nových světů. Není to vyloženě špatný film, ale utopený v CGI a s příběhem, který kopíruje Piráty z Karibiku. Emily Blunt má správné předpoklady pro to být Indiana Jones či Evelyn Carnahan, ale Jaume Collet-Serra neumí její potenciál využít naplno. Snad takhle podobně nebude působit filmová verze Uncharted.

Je mi stydno úplně za všechny, kdo v tomhle hrají a nechápu politiku Amazonu, který si tohle dílko zasponzoroval.

Temný rozjezd v uličkách Maroka a Budapešti je, i přes podivný střih, přesně ten film, který jsem s Black Widow chtěl vidět. V druhé polovině se to ale zlomí ve špionskou komedii s dysfunkční rodinkou ve svém centru a místo pořádně dopečeného příběhu se tu tvůrci spokojí pouze s přehrocenou CGI akcí, u které postavy hází jeden divnější vtip za druhým.

Detektivní případ, který by mohl být klidně námětem pro solidní gotický horor. Pobřeží bičované mořem, ruiny starého hradu a samotářská Sophie nalezená v trní. Celé mě to svojí atmosférou připomnělo Záhadné sídlo Bly. Jen místo paní z jezera, tu straší paní z hradu. Tvůrci si tu Sophie a její osud trochu romantizují, ale ten smutek prostupující první a poslední epizodou je až hmatatelný. Smutek za Sophie, ale i smutek za podezřelého z její vraždy, který ať už vraždu spáchal, či nikoliv, za ní poměrně slušně zaplatil. Někdy může být i svoboda svým způsobem vězení.

Znepokojující film o závislosti, závisti a posedlosti influencery a sociálními sítěmi. Pořád se sice pohybujeme v bezpečných indie vodách, ale občas to zazvoní hodně blízko domova.

Zvláštní film. Z každého rohu tu vykukuje jedna lepší herecká posila, než druhá. Postavy dohánějí jejich životní rozhodnutí. Je to smutné. Zároveň podivným způsobem uklidňující.

Ten nápad je fajn, ale takhle ho propálit už v názvu a traileru je škoda. Přemýšlet hodinu a půl o tom, co by s takovým námětem udělali Mike Flanagan nebo Ari Aster mi přijde mnohem víc vzrušující a děsivější, než se koukat na samotný film.

Mrzí mě ta jistota, s jakou to PIXAR tentokrát odehrál. Luca měl slušný potenciál změnit pravidla hry a i ten dopad tak mohl být mnohem silnější. Takhle je to "jen" milá, občas trochu ospalá, letní jednohubka, u které jsem dostal chuť na těstoviny. Mitchellovi zůstávají na vrcholu nejlepších animáků tohoto roku. Ty se do toho šlápnout rozhodně nebáli.

Stand up, u kterého mě zamrzelo, že jsem ho nenatočil já, protože je tam snad úplně všechno, co se mi dělo v karanténě během 2020.

Více než pokračování The Conjuring mi přijde, že jsem dostal takový slabší odvar ze seriálu Mindhunter. Natočené je to pěkně, ale chybí tomu výraznější rukopis v oddělení strašení a závěr je tak přitažený za vlasy, až to působí dojmem, že to tvůrci zbytečně přehrotili.