Botič

The French Dispatch nebyla podívaná úplně pro mě. Místy tak komplikovaně napsané, až mi hlava postupně utekla do bezpečí vizuálních veletočů, než aby se soustředila na příběh nebo na to, co se snaží jednotlivé postavy sdělit. Pořád mě baví Andersonův systém, imaginace, celá plejáda cameií, ale příběhy jako takové byly tentokrát neskutečně utahané.

Chytlavá podívaná (místy lehce fádní), stejně jako všechny ty hudební pecky, co tu podtrhují Eloiseino bdění, snění nebo vzpírání se nočním můrám. Tahle králičí nora v Soho sice nevede až tak hluboko, jak by jí slušelo, ale v hororových momentech je nápaditá a efektivní,

Stylově oblečená gangsterka s duší telenovely. Melodrama je díky House of Gucci opět v módě. Má to svoje neduhy. Postava Jareda Leto je z celé partičky nejvíc mimo až to někdy ruší. Lady Gaga ke konci celkem otravná. Adam Driver pro jistotu asi ani nedostal brief. Hudební pecky podivně nastříhané úplně do všech scén. A závěrečný akt by si zasloužil více prostoru. Ale i tak Ridley celou dobu baví. Paradoxně to celé působí spíš jako projekt Ryana Murphyho, než Ridley Scotta. Takže kdo miluje American Crime Story, Pose nebo Feud si tady přijde určitě na své.

Proč je ke změně potřeba katastrofa? Tick, Tick...pár silných songů. Tick, Tick...pár slabých momentů. Tick, Tick...sympatická skupinka bohémů. Tick, Tick...zhudebnění nedělního brunche boží. Tick, Tick... rozpor mezi světem reklamy a umění totálně on point! Tick, Tick...devadesátkový New York je vždycky trefa do černého. Boom...máloco mě letos takhle rozbrečelo.

Když na nic nemíříš, nic netrefíš. Velké nesnáze v malém MARVEL světě. Disney si kouzelně napravuje reputaci po zpackané Mulan.

Béčko z ranku Now You See Me, ale s duší Indiana Jonese. Zásah do černého.

Některé filmy by měly dostat speciální uznání za to, že se natáčely v průběhu jedné z nejsilnějších pandemických vln v Čechách a dopadly celkem koukatelně. Armáda lupičů je jedním z nich.

Letní Berlín, momentky z Postdamer Platzu, Warschauer Straße nebo Treptower Parku jak nafocené na analogový foťák a dialogy o vztazích, sexu, rodičovství nebo víře. Milá připomínka jednoho podobného, dneska už časem vybledlého, dne.

Blockbuster s poselstvím a silně bušícím srdcem, kterému snad i ta nálepka MARVEL tak trochu škodí. Nádherný historický výlet napříč tisíciletími stojící na dialozích mezi hodně různorodou skupinkou hrdinů. Jsem zvědavý, jak se na tuhle fázi bude nahlížet zpětně. Zda jako na snadno rozbitelnou, jako stolek z podzimní kolekce IKEA, a nebo jako na silnou páteř pro další vývoj MARVEL universa. Já svůj tip mám.

Ted Lasso is life.