Botič

Jedním slovem Outstanding. Splněný fanouškův sen. Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych na konci filmu neměl slov. A [Rec] 2 je toho ukázkovým příkladem. Skrznaskrz prošpikovaný lahodný špíz připevněný na právě zapálenou petardu, který čeká jen na to, až bude moci vybuchnout přímo před divákovou zřítelnicí. [Rec] 2 využívá herní poetiku daleko víc, než-li třeba Gamer a jako bonus ústí doslova do nečekaně chutného konce. Takováhle hororová hra s divákem a danou látkou se nevidí široko daleko. Mě teď bude čekat pár bezesných nocí přemítáním nad tím, jak bych se v případě podobné situace dostával z tohohle víc jak desetipatrového paneláku.

Co to k čertu bylo…Některé filmy chytí a nepustí, zatímco u jiných máte permanentní pocit, že si budete muset způsobit nějakou fyzickou bolest, jinak Vám vypadnou bulvy a exploduje mozek. Co myslíte, kam spadají tihle „báječní“ muži zírající na kozy? Asi by bylo nefér smést je jen tak ze stolu a označit nálepkou nejnudnější a nejnevtipnější komedie roku. Jenže skutečnost je přesně taková ne-li horší. Problémem by nebyla ani tak celkem solidní devadesátiminutová stopáž, ale v případě pokud by se bylo na co dívat. Jedi trik, který se na diváka snaží zkoušet režisér Grant Heslov je neumětelským pokusem o nastolení chaosu v jinak klidných vodách a zapomíná, že divák se do kina většinou nevypraví pod vlivem LSD nebo jiných látek, které by mu možná pomohli najít v tomhle dvouvrstvém plakátovém filmu třetí rozměr zaručující blažené prochechtání se k explozivnímu konci. Ale počkat, to by tu nějaký musel být.

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea.

James McTeigue je pro někoho možná jen tím hloupým americkým chlapečkem, co si tak rád hraje se samurajským mečem, ale jeho Ninja Assassin je coby víkendová jednohubka k nezaplacení. Navíc je radost pohledět na takové množství protržených krevních konzerv. Akorát se mi nechce věřit, že se na tak béčkovém scénáři podílel TEN J. Michael Straczynski, co se vytasil s Výměnou nebo komiksovou Krajinou půlnočních stínů.

Alenka v říši LSDigidivů, která je více animovaným snímkem než-li hraným, zato s nepřekonatelně silným hereckým čtyřlístkem. Burtonova incize klasického příběhu prováděná pravda tupějším skalpelem a sešitá do těžko popsatelného a rozporuplného patvaru, který z jednoho profilu skvěle baví, zatímco se z druhého děsivé rozpadá a vzniklé nudné díry ani sebelepší hučkař nezalátá. Burton příběh místy přefukuje jinde zase upouští tak, že Alenka připomíná nepřirozeně se vznášející balonek nafouknutý smilexem, který ohrožoval Gotham city v prvním Batmanovi. Možná, že je Alenka spotřebním narychlo namíchaným koktejlem s digitální faunou a florou a neschopností vtáhnou diváka do příběhu, ale na druhou stranu tohle Burtonovo zaprodání se CGI trikům nedopadlo tak úplně nejhůř. Mít srdce ve znaku ještě neznamená mít ho na dlani. A ono Burtonovo lhaní si do vlastní kapsy mně vlastně i pobavilo.

Oxford je jen dražší obdoba tanečních. Příjemný retro snímek s neadekvátním koncem, který je k vidění v celé řadě jiných šablonovitých filmech. A už z tohoto důvodu si jej An Education nezaslouží. Rosamund Pike je ve své roli dokonale tupá a na roztomilou Carey Mulligan si rozhodně dám větší pozor.

Neprůstřelné pro toho, kdo do celku nevidí a komu chybí potřebné informace k tomu poskládat si tuhle skládačku dohromady, na druhou stranu zas otevírající dveře pro různorodou interpretaci. V dialogové části se toho dalo vytřískat mnohem ,mnohem víc, ale jak už zde bylo zmíněno, tuhle stránku zachraňuje zejména vizuál, kamera, střih a ze začátku hlavně hudba vše dávkováno ve správném poměru a ve výsledku působící opravdu profesionálně. Snad tu žížalu bych nahradil jiným zvířátkem. Citace Fontány ke konci velice potěšila.7/10

Nine je ve své podstatě velice dysfunkční snímek, který výrazně sází na dokonalou retro atmosféru a zejména na vynikající práci choreografů a divadelní aranžmá. Ostatně s těmi to umí Marshall výrazně nejlépe. Nine je filmem, který by chtěl být uměleckou sonátou přibližující studii ženské krásy v devíti taktech stejně tak, jako ucelený pohled na tvůrčí krizi vyskloňovanou v devíti pádech. Tahle stupňovitá pyramida má ale mnoho nedostatků. Tím nejpatrnějším je emocionální chlad, který zachraňuje snad jen Marion Cotillard se svým křehkým kukučem ala Audrey Hepburn. Tohle varieté kombinující v sobě jak to nejlepší z kabaretu, tak režisérského cirkusu, je ale natočené pevnou rukou a i když chybí některým muzikálovým číslům drajv a jistá naléhavost, které se podařili vykreslit snad jen v případě Cinema Italiano, My husband makes movie a Take it all, pořád je se na co dívat. Nine je film ani ne tak pro diváky, ale spíše pro tvůrce coby oslava filmu jako takového, tvůrčího procesu a o všem, co na filmu milujeme a zároveň nenávidíme. Vizuální přehlídka pokoušející hlavně divákovy smysly, na jejímž konci je slovo „akce“ ztrácející se v osvobozujícím tichu. 7/10

Vidět tenhle kraťas je do slova a do písmene otázkou života a smrti. Brilantní groteskní příběh zavinutý do peřinky příjemné animace. Chudák babča! Můj oscarový kandidát, kterému budu zaručeně držet pěsti.

Osobně mám slabost pro tento druh Jekyll-Hydovského příběhu v náručí krásky a zvířete spojující staré s novým v osidlech gotické atmosféry. Ačkoliv je Vlkodlak hororem na jedno použití a možná i zbytečným remakem, nedá se mu upřít dokonale temná atmosféra ženoucí příběh kupředu. Střihová skladba je přinejmenším zvláštní a je zřejmé, že se předělávalo poměrně hodně. Avšak všechno bledne před hezky postaru udělanými maskami spolu s až nečekanými krvavými jatky a pohledem Emily Blunt. 102 minutová stopáž je tak akorát, aby nestihla nudit a skončila v tak rychlém sledu v jakém vlastně začala. I přes všechny chyby solidních 7/10.