Škola života

Filmovou adaptaci knihy Nicka Hornbyho – Všechny moje lásky – mám moc rád a řadím ji mezi to nejlepší z filmů takříkajíc ze života. An Education, ke kterému napsal scénář, jsem proto vyhlížel s nemalým očekáváním a těšil jsem se na další skvěle napsanou „lekci ze života“. Dobová atmosféra byla skvělá, herecké výkony v čele s mladičkou Carey Mulligan, kterou v průběhu filmu stále okouzlující Rosemund Pike obdařila účesem ve stylu Audrey Hepburn, a Peterem Sarsgaardem, kterého jsem si jakožto herce celkem oblíbil a v tomto filmu opět dokazuje, že mu žádná role není cizí. Scénář, který si napsal sám autor knihy, už není tolik nápaditý jako v již zmíněné pecce Všechny moje lásky, což by ale nevadilo, neboť An Education je místo cynického vyprávění ukřivděného chlápka, co dostal kopačky, spíše pečlivě budovaným pozvolna plynoucím příběhem první lásky a očarování mladé dívky světem dospělých. To, co film shazuje, je samotný závěr, který v několika málo minutách zbortí vše, co bylo celou předešlou hodinu pečlivě budováno a z nadějného příběhu se nakonec stane jen plochá moralizující báchorka kárající mládež se špatnými úmysly stejně, jako to dělaly výchovné filmy v Americe 50.let. První dvě třetiny jsou velmi dobré, ale konec to celé pohřbívá. Škoda. Zklamání. (18.02.2010)

Vůbec nechápu, jak tohle mohlo dostat nominaci za scénář, nebo nejlepší film. Vlastně jsem se celý film snažila přijít alespoň na jeden důvod, proč se ten film vůbec do oscarového klání dostal. To bylo tak málo dobrých filmů, že museli zaplnit hluché nominace balastem? Nemyslím si. No na nic jsem nepřišla ani po dvojím shlédnutí. Nebyla to vyloženě nuda, ale rozhodně se jedná o ničím nepřekvapující průměr, kde má být asi hlavním tahákem vztah dvou věkově vzdálených lidí. Zlaté obě Lolity, zlatý Bílý palác se Spaderem a Sarandon. To jsou filmy zajímavější a především lépe natočené. Ke Škole života už se nevrátím, jen to tápání 'proč' mi zůstane v hlavě... (26.12.2010)

Vedle herců pracuje pro film věrná nálada raných šedesátých let. Na tradici školních uniforem útočí minisukně, na upjaté mravy rokenrol – a také premiantka třídy, jíž perlící Alfred Molina coby otec v kouzelných debatách rýsuje cestu na Oxford a neohrabaný spolužák dojemně a marně nadbíhá, času změn ráda podlehne.Vývoj jiskřivé, byť dlouho cudné romance má podmanivou náladu; bezstarostnou, radostnou, uvolněnou, a přitom s podprahovým tušením, že tu něco neklape. Typicky britský humor se vyžívá v duchaplných žertech i drobných detailech – a náhle použije mrazivou sílu při hrdinčině konfrontaci s učitelkami. Neboť dívka vede svou rebelii víc ze vzdoru než z lásky a za útěk před nudou platí. Škoda že její procitnutí a zmoudření film tolik ždímá a že si autorka předlohy tak okatě fandí. Jinak je Škola života vzorem chytrého vkusu, typicky britského v každičké vteřině. (25.05.2020)

V akurátnej uniforme roztomilá Carey Mulligan, opantaná Petrom S., výletom do Paríža, falošným venovaním od C.S.Lewisa a olivami v šampanskom (ktovie, čo z toho bolo pravé). A paradoxne motívy, ktoré ma bavili najviac, autori rozvinuli minimálne (Jenny´s slabosť/rebélia pre/voči Miss Stubbs, platonicky zamilované a smutné pohľady Dannyho smerom k nej). Škoda. Na moj vkus málo Hornbyovské, nadmieru kultivované, v závere príliš zhovievavé a didaktické. Takto anglické žubrienky prichádzajú o ilúzie?! (18.05.2010)

Jistě, vždycky existují postarší pánové, kteří svádějí mladá děvčata. Ne každý je ale vezme do Paříže a ne každý dokáže okouzlit i jejich rodiče. Tenhle to uměl. Přestože se k mladičké a inteligentní Jenny zachoval v mnoha ohledech jako sviňák, zároveň jí otevřel dveře z dusného regulovaného života do širého světa. Ublížil ji ale dost, pořád je z příběhu cítit, jak se s ním stále vypořádává - ty narážky na sexuální nedostatečnost. _____ Poctivě natočené retro je svým způsobem jednoduchý, ale silný příběh, kde velkou roli hraje i docela pevný charakter a rozhodnost teprve šestnáctileté dívky. (01.10.2017)