Botič

Kafkovsky schizofrenické číslo o psychologické potřebě uniknout z vězení vlastní mysli a transformaci vzpomínkového modu operandi, které mrazí do morku kostí. Shutter Island je jedna velká mystifikace vydávaná za horor, jenže ve své podstatě je to velice smutný a bolestivý film s emocionálním přesahem. Ve chvíli, kdy zaznívá osudová On The Nature Of Daylight Maxe Richtera a hlavní hrdina se sebemrskačsky utápí v bolestné vzpomínce, snu či jen představě, mně Martin dostal do kolen a ve výsledku nezáleží na závěrečném twistu, kde všechno sice zapadne do sebe, ale tím nejnevhodnějším způsobem nebo snad nejvhodnějším? Shutter Island možná brzdí předvídatelná pointa, pokud jí však neprokouknete čeká vás vynikající hra do níž budete vtaženi a náležité i dokonale podvedeni. A i když jí náhodou prokouknete, stejně je to výborné řemeslo a působivá psychologicky braková podívaná o místě, kde Scorsese s Lehanem dávají lidem dobrou noc. 8/10

Obrovské celuloidové srdce, které prostřednictvím slavných jmen natahuje své paže a objímá diváka po dvě hodiny. Vlastně je to celé naprosto geniální marketingový tah přijít s filmem s příznačným názvem Valentine´s day a já na to skočil i s navijákem. Pro někoho nekonečně nudný horor stejně tak, jako pro druhého fungující mozaika ukuchtěná podle zaručeného leč neoriginálního receptu masírující srdeční sval po americku. A přitom ho lze tak snadno sestřelit a z duše nenávidět. Ale k čertu s tím užil jsem si to neuvěřitelně. Možná i díky neodolatelným pohledům Jennifer Garner a Julie Roberts. A pokud to byla moje slabší chvilka, tak jsme rád, že jsem si jí vybral v tak příjemné společnosti. Po Marshallových slabších posledních filmech se "možná" blýská na lepší časy. Škoda snad jen absence chytlavějšího hudebního motivu. (projekce)

Mel Gibbson není Matt Damon, tudíž nelze od Edge of Darkness očekávat drsný hyper moderně natočený a nervy drásající thriller v Greengrassově stylu, spíš jde o starou školu ala zabili mu dceru a on trpí, která je ale na míle vzdálená stylové Odplatě a ani od ní nelze očekávat nové Grand Torino nebo Harry Browna. Překvapivě přímočarý příběh, kterému se po technické stránce nedá vytknout téměř nic, je ale stahován k vodám průměrnosti možná až přespřílišným množstvím dialogových scén v první půlce, jenž můžou působit zmatečně a vatovitě.V akčních scénách, kterých tu není mnoho, Campbell dokonale ukazuje, že není pouhým rutinérem a zakončuje film s takovou noblesou, že jsem vlastně ze sálu odcházel celkem spokojen. 7/10 (novinářská projekce )

Následuj Ω ve svém srdci a možná zjistíš, že tvá dyslexie a přehnaná hyperaktivita znamenají, že jsi mnohem víc než jen obyčejným člověkem – třeba polobohem. Perfektně vypreparovaná řecká mytologie obohacená o prozápadní prvky věšící divákovi bulíky na nos, jako že nejrychlejší cesta na Olymp je z Empire State Building nebo v boji proti mýtickým nestvůrám Vám pomůžou jen nejnovější elektronické vychytávky od Applu, létající conversky a pero. Ačkoliv hlavním hrdinům zatápějí známé tváře, všechno ve výsledku bledne před ne zcela kvalitními CGI efekty, ehm něčím jako děravý scénář a proklatě utaženým korzetem Rosario Dawson. Znalcům starých Řeckých bájí a pověstí vstup zakázán! Columbusovi bych odpustil, jak kladení hloupých výchovných otázek ( i když už i ty byly na pováženou ), tak voice-over našeptávající hlavnímu hrdinovi co dělat v krajní nouzi. Ale zaručeně mu neodpustím taneční vystoupení na písničku Poker face coby snahu zavděčit se úplně všem. Potterovské finesy vystrkují růžky až nebezpečně často, jako nějaký tik, a Columbusovi se je nedaří setřást po celou stopáž filmu. Ve výsledku je Percy Jackson jednoduchou mytologickou trojčlenkou jehož hloupost Olympu se dotýká. Jediné, co jsme si z něj odnesl je pocit, že s americkým výukovým systémem vážně není něco v pořádku. Troufám si tvrdit, že Percy Jackson bude podobně škodolibým způsobem zbožňovaný jako první Stmívání (už hodně dlouho jsem se nepobavil na něčí účet tak, jako v případě Percyho Jacksona). Navíc létající conversky budou zaručeně hitem letošních Vánoc. 1/2* za hříšně svůdnou Rosario Dawson. Plus, když budete opravdu hodní a budete dávat pozor, tak se možná dozvíte i něco o původu prezidenta USA. PS: pokud by se Marc Webb rozhodl obsadit do nového Spidermana Logana Lermana, tak bych nejspíš vůbec neprotestoval.

Kontaktní road movie od které jsem nečekal nic a dostal jsem poměrně hodně. Možná je to tak i správně, protože to co je dokonalé na pohled je obvykle prázdné uvnitř a tenhle snímek dokonalý není ani za mák, má spoustu chyb nehledě na to, že konceptuálně připomíná Mendesovo Away we go. Ale i přes chatrnější scénář a pár podivných eskapád do nichž je hlavní hrdina jen tak mimochodem jakoby zapojen je to podívaná velice příjemná. V poslední době mně dojalo máloco, ale Everybody's Fine se to podařilo na plné čáře.

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :)

Zahrávat si s Denzelem Washingtonem to není žádná sranda, zvlášť v režii Tonyho Scotta. Není nad to si pořádně říhnout. Jenže v tomhle případě musel mít Tony Scott snad škytavku, protože jeho Muž v ohni je dost nevyvážený. Stylová druhá polovina těžko vyvažuje tu první, která se rozjíždí jako konverzační střet mezi bodyguardem a malou dívkou. Až teprve výbušnina v rektu ukazuje starého dobrého Tonyho Scotta u kormidla řvoucího hlášku z Posledního skauta, v níž figuruje deštník a jeho rozevírání se na tom nejnevhodnějším místě na těle. Zajímavý epileptický střihový algoritmus nadívaný podmanivým vizuálem zaměstnává smysly, možná aby místy odvedl pozornost od zdlouhavého rozjezdu načrtávající rodící se vztah. Ale celek působí spíš rozpačitým dojmem. 7/10

Mohla to být nová verze King Konga se šťastným koncem, na místo toho je to typicky americký a rádoby dojemný příběh o hodnotách, který mně úplně minul.

There was a boy. A very strange enchanted boy. They say he wandered very far, very far. Over land and sea. A little shy and sad of eye. But very wise was he. And then one day. A magic day he passed my way. And while we spoke of many things. Fools and kings. This he said to me. "The greatest thing you'll ever learn Is just to love and be loved in return."

The craziest sh*t and the biggest WTF movie I’ve ever seen. Šílené nápady o síle náhody proplétající se a koexistující v alternativním vesmíru pospojovaném z krychlí důsledků a něčeho jako Jing @ Jang agentů. No prostě intelektuální hloupost na entou, která je prakticky neslučitelná s mým myšlenkovým vesmírem. Teď abych si najal někoho, kdo mi tenhle snímek vymaže z mysli, protože zjišťovat příčinu, proč neunikl mé zřitelnici raději nebudu. I hate Huckabees.