kleopatra

Snůška keců, na kterých ale může něco být. Pravda?

Fincherův fanoušek uvidí přes oddaný brejle bezchybný film a není to v pořádku? Je. Mám tu smůlu, že už za pár hodin mi v hlavě bliká jen scéna s Tildou, ta má nějakou psychologii, vtáhne do charakteru a životní filosofie, ale jinak je perfektní Fassbender, totiž jeho hrdina, strojem, který by měl mít druhý - citový, lidský, hluboký? - život, ale tomu se prostě nedá věřit. A když nevidím v zabijákovi nějaký vnitřní růst, vývoj, poznání, neřkuli katarzi... tak mě to prostě nebaví. Sedmičce toto nečuchne ani k ponožkám.

Skvělý dokument přišel z Netflixu v den výročí narození Richarda Burtona jako na zavolanou. Tenhle herec ve mně vždycky vzbuzoval zvláštní pocit. Směs respektu, uznání, jakési bázně a otázku, jestli toho není za krásnýma modrýma očima ještě mnohem víc, než nám ukazuje. Byl z třinácti dětí, otec horník, vdovec, nejistota, ale i touha se učit, poznávat a někam se posunout - to byl jeho start. Talent, který pilně rozvíjel, se musel proměnit nutně v úspěch. Hrál divadlo, nakonec po něm sáhl Hollywood. V rozhovorech své nadání shazoval a kdo v dokumentu mluvil, toho vyplašeného kluka z Walesu uvnitř zářící obletované hvězdy potvrdil. Ukázky z filmů doplnily, o čem se právě mluvilo, a taky podtrhly to jedinečné herectví. Miloval Liz a tady se poprvé můj pocit z jejich vztahu zachvěl. Prý se s ní změnil. Snažil se dostát typu muže, jakého chtěla mít, možná i to ho vyčerpalo. Nebyl to lehký život, ne jak by se mohlo zdát. Obdiv, peníze a sláva jednoho vyškrábe na dno. Škoda jen té (ne)kvality snímku.

I tenhle film řekne víc o divákovi, jak si stojí, co má za sebou. Cením si toho snu, té vize, plavání vstříc možnému nezdaru a přece znovu a znovu. Annette i Jodie stárnou přirozeně, to se dnes často nevidí, všichni se snaží obelstít čas. Nyad je i o tom, o obelstění, o mýtu, že to a to ve stáří nejde. Film víc našláplý, než hromada motivačních příruček.

Šla jsem do filmu záměrně nepřipravená a nevěřícně zírala na fragment amerických dějin, který mi absolutně unikl. Kmen Osedžů zbohatl na ropě a běloši jim dělali v honosných domech sloužící, to jako vážně? Jak už to chodí - bílý tvor to s pocitem nadřazenosti nemohl nechat jen tak a ani Martin Scorsese to nemohl nechat jen tak a já mu děkuji, na pět hvězd to ale nemám. Proč? Je to už folklór vynášet Leonarda DiCaprio za herecký výkon do nebe, ale mě jeho přehrávající brada přišla jako největší slabina filmu. Naopak Lily Gladstone hrající indiánskou manželku byla přirozená velmi, užívala jsem si každé její stručné slovo. Posledních deset minut mě tradičně proti mé vůli přivedlo k očistným slzám.

Seriál, který si nedovolím všeobecně doporučit, ale sama jsem se těšila na každý další díl. Barvičky, hadříky, jejich struktury, střihy, geneze a soumrak. Halstona jsem znala z biografie Donny Karan, leccos se shoduje a některé jeho nápady fungují dodnes, třeba umělý semiš, v němž můžete zmoknout a do roztrhání ho prát :), červené šaty Lizy Minelli jsou taky kultovní. Co se týče Ewana McGregora, ten tu zas o něco posunul laťku svého lechtivého rejstříku.

Benicio jede. A scénář taky jede. Po dlouhé době svěží závan kultivované detektivky, kde od začátku něco smrdí.

Skočila jsem do Tajného města v absťáku po Anně Torv, která mi učarovala už v Mindhunter. V takové koncentraci ošklivých lidí fyzicky i lidsky byla jak plamen pochodně, opravdu, jen jsem z toho měla hlavu jak pátrací balón a do poslední chvíle netušila, co se tam vlastně děje a jestli je padouch "panenka Čaký" nebo "Lucy Liu" nebo kdo vlastně, ale Tomáš Fuk, napínavý to bylo jak kšandy, což je pořád lepší než jít z nudy uprostřed vleklého vyšetřování něco opláchnout. Vrhám se hned na druhou sérii.

S propagací měst a sofistikovaného vaření se roztrhl pytel. Nic proti Florencii a už vůbec ne proti troše špaget s pikantní omáčkou, ale Od nuly je zalité tunou medu a táhne se jak převařená nekonečná nudle. Co bych vydržela v pohodě jako dvouhodinovou uspávanku po nedělní minestrone, se jako seriál skoro nedalo snést. Tady jsem zjistila, kde mám cukrové hranice. 2* za tu Itálii.

Začalo to tak příjemně. Miloučká Lily Collins, hadříky, Paříž, vztahy. V první sérii musí Američanka Emily zaujmout velkou šéfku, pěkného souseda a zavařit sociální sítě. Jiskry lítají, hezky se na to kouká a hezky k tomu hrají francouzské písničky, dokud... se v druhé sérii nepřidávají většinou bezvýznamné a co si budem nudné záležitosti vedlejších postav jako třeba zpěvačky Mindy. Na to, že by hlasem mohla likvidovat myši, zabírají její tklivé songy povážlivě dost prostoru. Začíná se taky častěji snímat kuchařská alchymie, což je jistě fajné, ale nutí to přemýšlet, kdo na seriál přispěl :). Ve třetí sérii se už notně tlačí na pilu, takže se lidi dávají dohromady rychlostí blesku a ještě rychleji rozcházejí a nové firmy se zakládají, aby se o díl dál opět rozpadly. Už to nějak nedrží a taky nebaví. Ani Emily, která se zdála zprvu být prima holka. Od 4 hvězd ke 2, to je průměr za 3*.