kleopatra

Koncert- a nejenom herecký, ale i scénáristický a režijní.

Myšlenka, hudba, kostýmy, choreografie, herci ..... pro to všechno Vlasy miluju. Jen tak něco mě neohromí, ale tohle je moje krevní skupina. Okamžik, kdy Treat Williams mašíruje vstříc svému osudu, je tak skvěle nastřihaný, propojený s hudbou a tak dojemný a výmluvný, že bych chtěla (vlastně nechtěla) vidět toho, koho nechá chladným.

Robin Williams a jeho tanec s vysavačem na "Dude looks like a lady" - to nemá chybu!

Tento film se stal ve své době kultovním právě proto, že se v něm mělo objevit víc než nahé rameno a právě proto se na něj tlačili i naprostí filmoví ignoranti. Mě se nejvíc vryla do paměti scéna, kdy Michele Placido přeřezává Lauře Antonelli šňůry u korzetu. Měla jsem starost jak to "po tom" dá dohromady.

Škoda, že Bohumil Klepl se začal na obrazovce objevovat tak nějak až na stará kolena, protože to je jeden z nejlepších herců u nás. Skvěle zahraje vtipnou scénu s kamennou tváří a i bez padání na slupce od banánu.

Posunutí děje v půlce na začátek a vše znova viděno pohledem dalšího z aktérů, to jest pohledem milostného objektu není originální nápad, ale v tomto případě je pro pointu filmu zvolen trefně. "Amelie" je opět roztomilá, i když tady úchylkou dělat dobro právě netrpí. Mozaika za skříní z "vyšetřených" prášků mě ovšem dostala.

Stuart Townsend oproti upíru Lestatovi z Královny prokletých v naprosto odlišné roli. Jeho Adam, na první pohled neviňátko, se dostane přes svou dívku Kate Hudson pod kůži postupně všem členům její rodiny, včetně bratra, a využívá jejich okouzlení.... takže vlastně taky upír, ale ... nedejte ani na druhý pohled.

Stuart Townsend nahradil proti předešlému "dílu" Toma Cruise a já proti této změně nic nenamítám. Stuart mou představu o krásném renesančním upírovi bohatě splňuje a když už to muselo být..... Zato obsazení Maria (v Riceové knihách vysoký, dlouhovlasý blonďák) Vincentem Perezem mě přímo šokovalo, ani ne tak jeho osobou jako lookem, který nebyl ani upírský ani "perezovký", -Maria s pleší jsem si v rauši při čtení předlohy nepředstavovala. Vykulená byla asi i Anne Rice, která napsala scénář k Interview. Troufám si tvrdit, že pod mix namíchaný z vícero jejích knih by se asi nepodepsala. Škoda peněz, škoda námahy, škoda hudby, která zachraňovala, co se dalo.

Milý film o stárnoucím chlápkovi, který se "hledá" v náruči "dárku"- krásné prostituky, aby následně zjistil, že má doma netušený skvost.

Atmosféra filmu vás od prvních minut vtáhne. Oproti knize je méně filozoficky "nadechlý", zato má krásné kostýmy, hřbitovy, rakve, zatuchlé zdi a tři nádherné a sugestivně zahrané upíry, mezi nimiž se lehounce, ale opravdu jen lehounce vznáší erotické napětí, a přesto, že to může být velmi tenký led, to tady ani na okamžik neskončí nějakou trapností.