kleopatra

Scénář s velkým S, který reprezentuje ideu, že slova nemusí být jen vata nebo akustická výplň mezi zvukovými efekty a hudbou. Děj, který se většinou odehrává v jediné kanceláři a je poměrně jednoduchý, je právě díky parádním vtipným konverzačkám Jacka Lemmona a Waltera Matthau - kamarádů, kteří buď vrtají jeden do druhého nebo společně do někoho dalšího a přitom se snaží osvobodit na smrt odsouzeného - radost sledovat.

Liz Taylorová hrála Kleopatru a způsobila tím kromě jiného tu věc, že totiž ona historická egyptská královna už pro mě navždy bude mít její tvář.

"Mnoho psů, zajícova smrt". Altman jako obvykle použil plejádu hereckých hvězd, přirozené lidské dialogy. Nechápu to rozhořčení a nízké hodnocení, ale to je můj problém. Richard Gere je v roli uštvaného doktora výborný, režie jemná citlivá ......Altmanův přístup je jak na mě šitý, škoda, že nás není víc.

Tenhle film šel v kinech tuším pod názvem " V zájetí rytmu" a možná, že ani na těch 5* není, ale když já si přesně pamatuju, jak pětihvězdičkové pocity ve mně vyvolal. Byl o obtloustlém proplešlém chlapíkovi, který by ovšem pro rock´n´roll dýchal, pouštěl v rozhlase desky s hudbou, která na tu dobu - v 50tých letech - byla velmi pokroková, téměř nežádoucí, a jejíž propagací si nadělal hodně nepřátel. Kouřil jak fabrika a když mířil do rádia, před vchodem na něj obvykle čekávala vokální skupinka ve snaze ho upoutat svou písní. Film končí velkolepým koncertem, kde se vytáhnou nejen oni černí kluci, ale pokud se pamatuju i Chuck Berry a Jerry Lee Lewis. "......tento příběh je pravdivý a ten muž se jmenoval Alan Freed....".

Johny Depp je jednoznačné a obrovské plus tohoto, pravda, velmi výpravného a celkem zábavného filmu, ale pokud jde právě o Johnnyho - těch úžasných rolí, co vytvořil, těch rolí, při kterých dojímal k slzám i ty největší tvrďáky, v kterých hrál jako o život a přitom působil vždy tak přirozeným a ležérním dojmem - jsem jeho glorifikovaným výkonem zde tak trochu na rozpacích, jenže ono se to asi jinak zahrát nedalo. A pokud jde o výpravu a produkci, já jsem, bohužel, z těch diváků, kteří se dost dobře můžou dívat na konverzaci dvou dobrých herců sedících dvě hodiny třeba na pařezu a můžu se pobavit víc, než u tohoto omašličkovaného drahého spektáklu.

Sága o posledním čínském císaři je zvláštní film a to nejen formou, kdy pro nádhernou kameru, kostýmy a vůbec výpravu a hudbu, nevíte, kam dřív soustředit svoje smysly, ale též obsahem, který velmi detailně zprostředkovává život člověka, který byl vezněm pravidel jiných v přelévajících se režimech, který neměl možnost volby a byl přes veškerou vzdělanost, tradice a pocty související s úřadem císaře, ochuzen o samozřejmosti jako je prostá lidská komunikace, přátelství a láska.

Jo, tak tohle by dneska asi bez hutné kritiky neprošlo, ale ve své době byl ex - vězeň okradený velkou hvězdou o svou písničku docela kultík, určitě na chvilku jo a ráda bych se na tenhle film s Peterem Fondou, který se vezl na vlně popularity po úspěchu Bezstarostné jízdy a byl na hereckém i estetickém vrcholu, zase podívala.

Líbí se mi, jak je film vystavěn. Divák prožívá s hlavními aktéry jejich lásku, přerod studentíka bez kouska sebedůvěry v sebevědomého pěkného chlapa s vydatnou pomocí jeho extravagantní přítelkyně, která ho nenápadně, nenásilně, krůček po krůčku k té změně posouvá. Vnímáme to a absorbujeme jako romantickou mazlivou záležitost, abychom posledních 1Ominut dostali ledovou sprchu. Nakonec, není on život jedna velká umělecká studie?

Diana Ross hraje Billie Holiday, černošskou jazzovou ikonu, ženu, která musela zpívat, aby žila. Která vyrostla v totální bídě, byla využívaná a zneužívaná, prostituovala, nechala se mlátit, brala drogy, pila, bláznila, zažila vzestupy a pády a to jen proto, aby svět věděl, jaké to je být černou a čím jí je blues. Nezapomenu na Dianu Ross ve svírací kazajce v omyvatelném boxu, na její podlité oči a vůbec na to, s jakou pokorou tu nelehkou roli zahrála a hlavně zazpívala..

Axel Foley s tričkem naruby coby volavka kšeftující s cigaretami v úvodním rozhovoru s překupníky, to je vzorová ukázka výtečného akčněkomediálního scénáře v podání špičkového komika. Ten film úžasně šlape, Axelovy vyšetřovací metody a špeky, jeho dva komisní kolegové (takhle mi to u nás v Beverly Hills neděláme), podtrženo rytmickou hudbou .... Pro mě před Záměnou a Cestou do Ameriky nejlepší Murphyho film, nadlouho .....a možná navždycky.