xxmartinxx

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje.

Možná o kus dějově ambicióznější, než tehdy zvukový film naplno zvládal (nutnost doplňkového textu), i když mě to v roce 935 poměrně překvapuje, v důsledku čehož je Bounty velmi rozfragmentovaná a unikají jí jemné nuance a kontinuita, které by byly tak nutné pro plné vykreslení rostoucí ponorky. Mám pocit, že se děj vůbec nedaří přenést do dialogů a odehrává se výhradně v obraze a v expresivitě herců - zkušenosti Lloyda z desítek němých filmů je patrná ještě v roce 35, což mě docela překvapuje, protože měl podle všeho za sebou už pěkných pár zvukových filmů. Kdyby se ale zvuk vypnul, vlastně by tenhle film nebyl méně srozumitelný, řeč mu nic nepřidává, což bude někomu hodně vyhovovat a vyvolávat dojem opravdové filmovosti - i když ruku na srdce, trochu lepší užití zvukové vrstvy by asi neuškodilo. Bounty mi každopádně přijde zajímavá hlavně jako doklad doby. 3 a 1/2

Vynikající kamera - ostrost a hloubka a... to je tak vše. Dějově mě to absolutně nezajímalo, hudba až moc notoricky známá a tance do ní pohříchu rutinní.

Zbytečně moc mluvení a řešení věcí... A byly mi i docela nesympatické postavy, které, mi přišlo, překročily hranici prostopášnosti a byly prostě jen zlé a sobecké, přičemž to mělo být asi roztomilé. Ale dá naplat, jakmile Fred s Ginger začnou tančit, teleportuje se člověk do jiného, lepšího světa. A finální duet je geniální.

Už Zpívání v dešti v sobě mělo kus cynismu, ale nakonec ustoupilo k hravosti a naivitě. Další muzikál Kellyho a Donena "o počasí" zachází o kus dál a některé okamžiky jsou vyloženě zlé vůči postavám a subverzivní vůči žánru. Jde o trochu schizofrenní muzikál, ve kterém už se projevuje vypotřebovanost žánru a konec důvěry v jeho klasické atrakce, ale zároveň to ony atrakce, byť často v hávu ironického odstupu (opilost, potlačované negativní emoce), dávkuje s maximální kadencí. Neúspěch filmu a jeho označení za začátek konce éry muzikálů mě mrzí, ale je v podstatě o nevyhnutelný výsledek. Jde o muzikál, který jako by sám sobě nedůvěřoval. Je to tím rozhodně hodně zajímavá podívaná. Sice upřednostňuju dravé, nezastavující Zpívání v dešti s jeho zcela vymykajícím se tempem jako vrcholný klasický muzikál, ale tohle proto-post-dovádění rozhodně má něco do sebe. Má navíc i jednu výhodu - Charisse, která musela už ve Zpívání přebírat po Reynoldsové náročné taneční pasáže, zde získává hlavní prostor. A její "nejdražší nohy světa" se rozhodně vyznamenávají. Klasické muzikály jsou překvapivě zaměřené na muže tanečníky, ženy vedle nich většinou jen poskakují jako doplňky. Zde je Charisse plnohodnotnou součástí a v mnoha okamžicích středem pozornosti - což je zela na místě. I když, jak se dá očekávat, Kelly, především jeho geniální výstup na kolečkových bruslích, se hodně snaží ukrást si pozornost. Přesto je to nakonec tanec Cyd v boxerském ringu, co se mi okamžitě zarylo do paměti a po zhlédnutí jsem se k téhle scéně musel párkrát vrátit. 4 a 1/2 Film, který upadl v zapomnění, protože předběhl svou dobu. Jak to tak bývá. PS: I když se nedivím, že se Kellymu nechtělo do Cinemascopu, popral se s ním dobře a snaží se ten formát využít.

Nic proti Ritě, ale přijde mi trochu zvláštní věnovat tolik muzikálového prostoru herečce, která musí být přezpívávána profesionálkou. I když v důsledku je to pro kvalitu filmu samozřejmě v podstatě jedno. Cover Girl má každopádně několik vynikajících a překvapivě nápaditých tanečních čísel a nakonec předvede Rita i docela překvapivě přesvědčivé herectví. Ale kdyby to bylo dějově přehlednější, asi by mi to nevadilo

Rozhodně to není tak sofistikované a chytré, jak si to o sobě myslí. Ale je to celkem fajn a je zábava to sledovat. Představa podobně dystopické komunity kdesi v americké pustině je vlastně poměrně atraktivní a romantická.

Pokud existuje problém, jaký by Fred Astaire nezvládl vyřešit tancem, tak bych ho teda rád viděl. Americký Marvan pro něj rozhodně není výzva. Asi by neuškodilo, kdyby byla Rita lepší tanečnice, Fred se kvůli ní musí hodně držet zpátky, ale šarm obou to vyvažuje.

Roztomile nemravné a osvěžující ve svojí bezstarostnosti. Tempo by mohlo být větší, a dialogy břitčí, ale dobře.... 3 a 1/2

Ne že bych si občas neužil hollywoodský kýč, ostatně Shanea jsem si pouštěl právě proto, že jsem na něj měl náladu. Ale ne... tohle je moc!