Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (4 768)

plagát

Hroch (2017) 

Příjemný nenápadný film. Nic víc a nic míň než chytrá zábava, kde nikdo není hodný a všechny to hrozně mrzí. Místy je to trochu mechanické a čitelné, aloe nakonec hlavně příjemně nihilisticky moralistické.

plagát

Xanadu (1980) 

Manifest 80s tím víc poplatný své době, čím víc se snaží složit poctu 40s a 50s. Toporní herci, šíleně vlezlá hudba, brutálně banální příběh - je to svým způsobem kouzelné. Plus se sem nějak zatoulal Gene Kelly (roli prý na stará kolena vzal, protože se natáčelo kousek od jeho domu), jehož charisma je pro tenhle film doslova věc z jiné doby a jeho přítomnost ještě zdůrazňuje mimozemskost Xanadu. Aby byl ten film opravdu dobrý, muselo by být míšení starého a "nového" důslednější a nápaditější. Takhle je tu 80s neschopné funkčně pracovat s 40s a navrch Kelly jedoucí si to svoje (je samozřejmě nejschopnějším hercem před kamerou, ale z filmu proto vyloženě vypadává). I tak jde o poměrně příjemnou ukázku dvojí historičnosti. Ale třeba scéna, ve který se spojují dvě pódia, skýtá jedinečný potenciál, který nebyl dostatečně využit - pokud měl být film právě o míšení dvou epoch, je tak spíš pasivně historicky než aktivně. Všechny motivy jako by se tu neforemně střetly, místo aby s nich vznikl nějaký celek.

plagát

McCabe a paní Millerová (1971) 

Nádherná kamera a podivný šum, který spojuje Cohenovy písně. Nesmírně náladový film, plynoucí svým nesmlouvavě každodenním tempem. Plus typický revizionistický western ve svojí špinavé nostalgii.

plagát

Zločinný život Archibalda de la Cruz (1955) 

Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací.

plagát

Emoji Film (2017) 

Nebudu hrát pohoršení, není k tomu důvod - námět je to ve skutečnosti velmi dobrý a mohlo z něj být hodně vytěženo. Minimálně tolik co z LEGo příběhu a V hlavě, které to jakoby kombinuje. Bohužel to není ani tak zábavné jako LEGO ani tak jímavé jako Pixar. Přesto je to další animovaná postmoderní dystopie (zajímavý trend) s několika zajímavými momenty, která si rozhodně nezaslouží být nejhůř přijatým filmem roku. Je to spíš nevýrazné než špatné. 50 %

plagát

All That Jazz (1979) 

Trochu mě to svou precizností mlátilo do hlavy, ale i přesto to do značné míry obstálo. I když o tom příliš neuvažuju jako o muzikálu, což samozřejmě není žádné mínus ani plus. Fosseho opus magnum je každopádně jeden z těch filmů, které víc než cokoliv jiného vyžadují a chtějí divákův respekt, právě on je pointou filmu. A ten se u mě určitě dostavil.

plagát

Kruhy (2017) 

Ten film jsem dokoukal před pěti minutama a přísahám bohu že už si nejsem jistý, jestli jsem ho vůbec viděl. Tak moc nezapamatování hodné to je.

plagát

Kabaret (1972) 

Liza Minnelli nakonec nemá menší šarm než její máma, z New York, New York jsem na ni neměl nejlepší vzpomínky, zde ale vtiskla své prostopášnici přesně ono nadlidské množství energie, které bylo potřeba. Kabaret obecně je muzikál naplněný silou, která nikdy zcela neexploduje, ale tím je lákavější.

plagát

Slečinky z Rochefortu (1967) 

No dějově hrozně předimenzované, ale barevný je to hezky a aranžmá v reálném prostředí tvoří fajn kontrasty.

plagát

Vyzvání k tanci (1956) 

Gene Kelly chtěl mainstream definitivně povýšit na umění, což mu tímhle devadesátimunutovým vystoupením bez jediného slova vyšlo "teoreticky", když i přes to, že mu koncept rozbilo MGM, vyhrál za tenhle experiment Zlatého medvěda, ale ne prakticky, když se mu na to diváci vykašlali a zasadili tak obrovským komerčním fiaskem další hřebíček do "rakve" žánru. Samozřejmě je tu obrovská profesionalita, komplexnost a snaha o posunutí hranic muzikálu, ale Vyzvání k tanci je nakonec především jedna nádherně ambiciózní slepá ulička překypující láskou k tanci, která nemohla být kvůli tlaku producentů dotažena k dokonalosti. S novějším (i když dříve uvedeném) It's Always Fair Weather Kelly "jen" o dekádu předběhl dobu, ale bojím se, že pro formát Vyzvání v mainstreamu nikdy nebylo místo a jeho záměr byl odsouzený k neúspěchu, zásahům studia a nepřijetí publikem od počátku a bylo by tomu tak v jakékoliv době. Přesto/proto jde nepochybně o zajímavý film už jen tím, že snad žádný jiný se tak moc neodevzdal čistému tanci. 3 a 1/2.