Šílení kanibalové

Šuki Waterhouse jako sličná a zmrzačená "průvodkyně" texaskou pouští v dystopické budoucnosti plné podivných a ztracených existencí, oddělených od zbytku společnosti, s nimiž diváka po dvě hodiny seznamuje. A v podstatě film ani o ničem jiném nevypráví. Film vznikl v nezávislé produkci, byl natočen ani ne za měsíc a podle toho taky vypadá. Akce veškerá žádná, nechybí artový závan, rozvláčné a pomalé tempo vyprávění, protkané dlouhými (snovými) scénami, v nichž se toho moc nenamluví, to není moc pro dynamické publikum. Celé se to až moc stylem vyprávění drží při zemi, přičemž je až s podivem, že si film mohl dovolit výskyt hned několika zvučných hereckých jmen, která byla ještě nedávno diváckými taháky. Pravda, Jim Carrey a Keanu Reeves toho moc nenahrají, prvního jmenovaného skoro nepoznáte, hraje hluchoněmého poustevníka, co se hrabe věčně v odpadcích, druhý ztvárnil jakéhosi Guru Járu, žijícího si oproti ostatním nad poměry. A to s nimi ještě ve filmu účinkuje Giovanni Ribisi, který dostal jen prostor pro jakési delirium, nebo co to vlastně předváděl. Z těch slavných jmen největší prostor dostal svalovec Jason Momoa, který hledá svoji malou holčičku, kterou mu odvedla hlavní hvězda filmu Šuki Waterhouse. Režisérka divně koncipovaných filmů Ana Lily Amirpour si zvláště oblíbila její kraťasy se smajlíkem, kterým věnovala největší péči. Ze statistického hlediska by bylo zajímavé, kolik záběrů za dvě hodiny padlo na Šukin zadek.Určitě by to bylo dvojciferné číslo. I když je její zadek výstavní, přece jen to je na dvě hodiny málo. Kanibalismus záhy ustoupí do pozadí, vyskytuje se jen asi ve dvou scénách. A řídký děj se poměrně monotonně točí v kruhu. Rozpočet asi nejvíce zatížilo zmrzačení hlavní hrdinky, na pravé straně těla přišla v úvodu o svoje končetiny. V české pohádce "Honza málem králem" se to vyřešilo tak, že se Kostelkovi ruka přivázala k tělu, aby to vypadalo, že ji nemá. Šuki ale takřka po dvě hodiny nesleze ze scény, tudíž její pahýly vidíme v plné kráse, zcela přirozeně vyvedené, což je největší Hruškova vychytávka filmu. Film není úplně prost uměleckých ambicí, ostatně režisérka si na nich vždy zakládá, nicméně slabý scénář neutáhne dvě hodiny, aniž by se nevtírala nuda. 5/10 (26.07.2017)

Pesimistický snímek, který se určitě musí líbit Tarantinovi - drobná blondýnka bez dvou končetin na cestě za pochopením světa je vděčným objektem. Nesedělo mi tempo a zbytečná rozvleklost některých scén, dvě postapo party v čele s kanibaly jsou však velmi věrně znázorněny a plusem je i herecké obsazení, hodně potěšil nemluvný Momoa, Jima Carreyho v kůži prohnilého bezdomovce ani nepoznáte. Obecně nechápu, že film s tímto tématem a hereckým ansámblem unikl českým distributorům a nevlastní ani český název. (26.12.2017)

Neříkejte, že jste hladoví, pokud máte domácího mazlíčka. Pomalé a místy hypnotické a magické postapo, kde kanibalové sice mají svoji roli, ale ne tu hlavní. Tak trochu kdo s koho hned několikrát a to, co se stane, se má stát, aby se mohlo jet dál. Mladá žena Arlen je vyhnána do pouště a hned zkraje přijde o ruku a nohu. No, jeden by to snad raději zabalil, ona však ne. Brzy ovšem pozná, jak chuť pomsty je hořká. Postavy hodně často dumají a jen tak bloumají, dost se přemisťují v rámci pouště tam a zpátky a na nijak divokou akci dojde jen párkrát. Pěkná kamera, výborná hudba - mj. Darkside, White Lies, Antwoord, Culture Club... Český název je hodně zavádějící. Rozhodně ne pro každého, ba řekl bych, že si to naplno užije jen okrajová divácká menšina. Jedna z nejkrásnějších scén se odehraje v poušti před hvězdným nebem... (24.01.2023)

A takto to dopadne, keď niekto popapá príliš veľa psychotropných látok. Nie, nenarážam na žiadnu z postáv (hoci aj medzi nimi sa našli kadejaké indivíduá). Ana Lily Amirpour musí mať zrejme bezhraničnú fantáziu, no zaujímalo by ma, či na tento film došla s čistou hlavou (tipujem, že nie). Žasnem nad tým, aké chujoviny už dokážu niektorí natočiť. Nič proti moderným žánrom, ale toto proste nie! (27.07.2017)

Amatérsky Mad Max. Ako do toho dostali tie všetky hviezdy, preboha? Klasická preštylizovaná artová nuda s prázdnym dejom, ktorá stojí na absurdnom úvodnom pílení končatín (jediná silná scéna) a potom už nasledujú len dlhé statické zábery, pomätené pózy hercov a chaotické konanie postáv. Veľmi podobné rovnako samoúčelnému francúzskemu Raw. (19.07.2017)