Gilmour93

Spíše smůla než smích. Naštěstí pro důvěřivce nemusí všechno skončit zle, když máte kolem sebe pár přátel, kterým věřit můžete.. Bočan nenuceně, úsměvně a lidsky o podzimu bytí s vším tím osaměním, nezájmem a využíváním, co nesmí převážit nad aspekty, které stimulují vůli jít životem dál. Sólo pro Brodského, který lehce mrazivě predikuje svůj vlastní prosinec i jeho dva milordy Čepka s Kemrem (když je druhý jmenovaný spouštěn z domu celý v černém ve lžíci bagru, vypadá jak Magneto). Vzhledem k četnosti produkce Joskovy MLKJ (Mobilní Lesní Kuchyně a Jídelna) a dalším dobrotám ležícím na stolech, je doporučeno dívat se po vydatné večeři a s lednicí omotanou řetězem..

Co se týká humoru, dobrá německá komedie je stejný příměr jako zborcené harfy tón. Na úrovni kritiky konzumní hodnotové orientace jsem té mileniálské sortě filozofujících revolucionářů nezbaštil ani jedno z těch prázdných gest a na podobně motivované Up in the Air se to může jen zbožně koukat. Kdyby Schweighöfera navlékli do zbroje, spletl bych si jej s Brienne z Tarthu..

Něco podobného jsem už viděl s telefonujícím Hardym v BMW. Tentokrát prostor probublávajícího stresu představuje londýnská restaurace, která chvílemi působí jak psychiatrická léčebna bez ošetřovatelů a nasazené medikace. Tomu sledu nešťastných příhod už jen scházel u plotny stojící Pohlreich mnoucí si bezradně pleš. Jeho hláška „jsem utahaný jak šňůra od hajzlu“ musí tentokrát patřit do úst kameramana Matthewa Lewise, který to neskonale odedřel..

Kterak nevyzpytatelné cesty osudu promísily úsměvnou fikci s drsnou realitou. I z té necelé hodiny jde vyčíst, že sluha národa a influencer de Gaulle 2.0 není vzor politické dokonalosti, ale jsem rád, že právě on a jeho nejbližší spolupracovníci jsou nyní „tut“. Sláva víte komu a kdo má jít na chuj, to víte taky (Kikina, Pitomio, Foldyna a další included). Uživatelům, co tomu z principu dávají odpad, doporučuji odejít na toaletu a zkontrolovat, jestli se jim z vnitřní strany dveří neodlepuje plakát paní Zacharovové..

Lehce mysteriózní thriller o důležitosti listovního tajemství a odpovědného doručení písemnosti adresátovi. MacGuffinov celkem obstojný, délka přiměřená tomu, aby to svými technickými slabinami nezačalo prudit. Vzhledem k současnému dění by moskevští prorežimní soudruzi neměli zapomínat na moudro té babizny se zálibami v numismatice a magii: „Lhaní vás může dostat daleko, ale nemůžete se vrátit..“

Texaský masakr nadrženou stařenou. Ti West má styl, který spolehlivě rozděluje diváky, ale tentokrát rozdělil i mě. Na půlku, co ocenila pracně tvořený „celluloid feel“, trýznivé trestání gerontofobního obecenstva i nostalgie zbavený pohled do dob, kdy porno nemělo k hororu zase tak daleko. A pak na tu druhou, co zvedá obočí nad nekvalitními maskami a kvůli nenápaditosti v podstatě nad celou pasáží, kdy se začne prolévat krev viníků. „America needs Jesus!“

Na území kalifornského národního parku Joshua Tree postavili pro účely natáčení za sedm týdnů věznici a pak do ní umístili postavy jdoucí proti očekáváním míry zkaženosti. Souboj Fondova ředitele reformisty se sklony k naivitě a Douglasova na oko rovného bandity, který neudělá nic, z čeho by neměl v budoucnu prospěch, je samozřejmě ústředním motivem až do finálního „chřestění“ zbraněmi. Od žánrového zelenáče Mankiewicze břitké humorem i cynickými návaly pragmatismu postav. Tyhle originální westerny jsou stejný poklad jak půl milionu dolarů v hadím hnízdě..

Robocop, buranský Marv, Hector Přeučil, Rambův taťka, ten čtvrtý Ghostbuster, ti všichni se postaví Winstonově ani rybě, ani raku (pokud se tedy nestanou její součástí). Mezi standardními plky posádky, spoluvytvářením žánrových klišé a poněkud bezzubým vyvrcholením se možná najde pár působivých jednotlivostí, jenže toto chudému bratříčkovi Propasti, co toužebně kouká po sci-fi hororových kultech Scotta a Carpentera, stačí jen na pinkání druhé ligy s Deep Star Six a dalšími mančafty, co v té sezóně hrály pod vodou. A vážení, pokud neodhalíte do dvaceti minut přeživší této mise, vyšetří vaši hlavu doktor Crenna a výsledky předá palubnímu Hollymu, aby zjistil, jestli jste při smyslech. „Donˈt fuck with Mother Nature!“

Jak by řekla Astrid: „Pošlu tě do Valhally nohama napřed!“ Hamlet, Rublev, Conan a nakonec i něco ze Snyderových pěti kop v mýtické tragédii, do které se odráží všechna ta ryzí prostota „thirst for vengeance“. Zatímco kmitání krvežíznivé čepele slouží jako prostředek k jejímu uhašení, pohanský folklór a jeho rituály představují klíč k její absorpci.. Skarsgårdovy trapézy jsou něco, co bylo naposledy k vidění na panu jménem Boagrius, než jej odstavil Achilles..

Když se malé šedé buňky zamyslely nad velkým množstvím zelených papírků, dalo se očekávat, že po kolektivním pícháníčku na kolejích přijde řada na lodní mordy na africkém veletoku.. Některé věci Branaghovi i přes konvence spjaté s námětem odpustím. Kýčovité scenérie s digitálními krokodýli, melodramatický zážeh lejtek ješitného Belgičana i teatrálnost, když padá klec. Jenže hůř už skousávám to, že do toho svého světa umělohmotných postav nedokázal vnést lehkost a důvtip (vzpomeňte si na plukovníka Nivena z Guillerminovy verze). Ta pro mě zůstává o Karnak dál. Už jen proto, že se při ní hadříkem neleštila umělecká licence..