Morzael

Asi nejvíc basic film od Nolana. Pořád je to skvěle natočené, zahrané a ambiciózní ve svém ne-využití CGI (wow!), ale jinak mě nenapadá, proč bych to měl někdy chtít vidět znovu. Úplně standardní biografický příběh (se kterými se poslední roky roztrhl pytel), kde si v poslední třetině musel vyrobit antagonistu a přidat jakože twist, který byl teda jasný už od chvíle, kdy se ta postava objevila, aby si scénárista/režisér mohl aspoň nějak obhájit to (své oblíbené) tentokrát spíše lehce nelineární vyprávění. Jen místo Salieriho tady máme nudnou, směšnou postavičku, byť dobře zahranou, která mě nezajímala ve filmu a nezajímá mě ani po něm. Film každopádně zapadl do klasické storytellingové šablony Hollywoodu, která už mi přijde prostě vyvařená. Dokonce nám v poslední scéně musel rejža sdělit svůj názor na atomovou bombu, abychom náhodou neodcházeli z kina s pomotanou hlavinkou či ambivalentními pocity ohledně toho, jestli náhodou není posledních 80 let bezprecedentního světového (více méně) míru náhodou taky díky téhle technologii a že američtí vojáci, kteří krvavě platili za každý dobitý metr ze spárů Japonců asi moc rozpačité pocity z použití této zbraně neměli.

Zatím dost klasická fantasy. Nevím, co mě na tom mělo uchvátit nebo překvapit. Průměrná věc.

Po výborně vygradovaných a napsaných Vlastnících tu máme Kameňák pro chytřejší. Postavy jsou karikatury a stereotypy (homosexuální policajti, falešní a neschopní politici, rasističtí venkovani...) a vedle lidových vtipů se tu bavíme odkazováním na reálné události, které byly vtipné už samy o sobě, takže se tu jen smějeme očividnému. Místo toho, aby příběh nechal mluvit a jednat postavy, tak je neustále tlačí do nějakých "vtipných" situací, takže se to po chvíli zvrhne v přehlídku gagů. V kině určitě film chutnal lépe, než kdybych na něj koukal doma sám. A vlastně se tak trochu zpětně stydím, že jsem se smál u poloviny vtipů. Zatímco Vlastníky si dám kdykoliv s chutí znovu, Mimořádnou událost tak leda v neděli po obědě při kafi na pozadí líného odpoledne. Musím ale říct, že natočeno je to hezky a některé záběry by snad záviděl i Wes Anderson.

Gratuluji české kinematografii. Relativně pozitivní přijetí této pohádky jen dokazuje, jak se vám podařilo dojebat vkus českých diváků. Na jednu stranu nezávidím těmto každoročním pokusům o novou národní pohádku, že jsou následně okamžitě konfrontování s Popelkou a tedy ukázkovým příkladem toho, jak by to mělo vypadat. Že byl část plotu vykraden z Hvězdného prachu bych ještě byl ochoten odpustit, kdyby zbytek příběhu nějak fungoval. Jenže... bohužel. Hrozný problém mám poslední roky s výpravou u těch našich pohádek. Všechno vypadá sterilně, uhlazeně, jako nějaká vypraná, vyžehlená, naaranžovaná představa toho, jak to tehdá asi mohlo vypadat. Výsledný dojem je takový, že se necítím jako bych se ponořil do jiného světa, ale že si s každým záběrem uvědomuju, že koukám na film. Oceňuji, že jsme se tentokrát obešli bez čertů a zlý čarodějnic/čarodějů (díky bohu za ty dary). Na druhou jsme si opět nemohli odpustit to trapné pitvoření herců tentokrát nejvíce zosobněné naprosto zbytečnou a otravnou postavou Ondřeje Sokola. Schválně - je nějaká taková postava v Popelce? V Andělu páně? V S čerty nejsou žerty? Není, tak proč má někdo do prdele furt potřebu tyhle karikatury vytahovat, to nepochopím. Rambě to člověk odpustí tak tak a to ještě proto, že je to nejsympatičtější člen ansámblu. Scénáristicky pak opět nedotažená nuda. Komu jsem měl v tom příběhu fandit? Kotek je pasivní good guy, kterému záchranu princezny musela hvězda prakticky připravit. Což vás vede k zamyšlení, do jaké míry je to vlastně záchrana, když se nehoda stane kvůli vám? A obecně by se dalo říct, že se Kotkově postavě celej příběh vlastně stane, než aby se něm aktivně podílel. Princezna zase přispívá k budování nebezpečného stereotypu, že je jedno, jak moc velkej kretén se ten kluk chová, ale když ho budu dost milovat, on se změní. Nakonec mi byl nejvíce sympatický Bezejmenný jakožto skrytý protagonista celé pohádky - jediná postava (vedle hlavní antagonistky), která se chovala celkem logicky a měla nějaký cíl. Zároveň byl něčím znevýhodněný, ostatní ho podceňovali a vlastně docela šikanovali, a nakonec se jako jediný projevil nesobecky a hrdinsky (možná kromě toho naprosto podivného a náhlého uvědomění Deničky). Jinak nevím, v čem je studio starající se o CGI efekty tak renomované... viděl jsem youtubery, kteří zvládají lepší efekty. A perlička na závěr je ten ohavně zřejmý dabing princezny - jednak hlas zní úplně evidentně studiově a taky velmi často vůbec nesedí do pohybu rtů. Sečteno podtrženo - zapomenutelný podprůměr. Úspěchem je, že jsem tentokrát neměl aspoň pocit, že to, na co koukám, mě vyloženě uráží.

Jste se tu všichni posrali s tím hodnocením, ne? Nebo jste viděli někoho hrát poprvé šachy? Jasně, hlavní postava zahraná bravurně a má to krásný vizuál, ale ten scénář je tak pitomoučký, že jsem od půlky seriálu koulel očima. Není to tak dlouho, kdy jsem četl o maďarském psychologovi (Laszlo Polgar), co se rozhodl, že vychová šachového velmistra. Osud mu ale nadělil dceru. To na situaci nic neměnilo a její trénink doslova od kolébky začal. Jenže narozdíl od našeho wunderkinder aka nejnovější přírůstek do série silné ženské postavy, se musela dcera psychologa do světa mužů doslova probít. Což mi zde připadalo jako propásnutá příležitost. Beth vyhraje jeden turnaj na místní univerzitě na najednou jí všichni respektujou. Následuje 5 feel good dílů, kdy hlavní postava prohraje jen se dvěma lidma. To vás jako baví? Postava, která všechno vyhrává v podstatě bez problémů, je sexy, je inteligentní, je sebejistá a má vkus? Její posedlost výhrou nebyla nijak zvlášť rozvedena kromě prostého sdělení, že je přece sirotek. Stejně tak její problémová černošská nejlepší kámoška, která se v 60. letech dostane z děcáku až na právnickou univerzitu. A teď tu o Karkulce prosím. Celý svět působí jako nějaká idealizovaná verze 60. let. Rasismus prakticky nevidíme, stejně tak šovinismus nebo uzavřenost a aroganci světa mužů vůči holce, která se do něj snaží dostat. Proč jí nikdo nehází klacky pod nohy? Proč nezpochybňují její úspěch, její oblečení, její původ? Nuda. SSSR pak působí vlastně docela v pohodě s partou dědulů, co hrajou v parku šachy a pak jsou celý vlhký z toho, že za nima přišla ženská z kapitalistického USA, která zrovna nakopala řiť jejich šachové ikoně. Jo a co je to prosím za trend, že se všechny silné ženské postavy dneska chovají jako arogantní krávy? A musejí být samozřejmě kočky, protože jinak by nejspíš na seriál o inteligentní nadané holce asi nikdo nekoukal nebo co. Naprosto upřímně jsem neměl pocit, že by měla na konci seriálu vyhrát, neměl jsem pocit, že si to jako postava zasloužila - sorry za spoiler, ale kam seriál směřuje vám bude jasný tak od první půl hodiny. Jako rozjezd slibný, to zase jo, ale od půlky jsem ztratil zájem. A na to, že je to seriál o šachách, dozvěděl jsem se z něj o nich žalostně málo. Schválně, kdo z vás ví, jak vlastně vypadá Sicilská obrana, i když je zmíněná minimálně tak 5x za díl?

Tenhle film dokazuje, že být Tarantino není prdel. Mixování kultovních žánrovek do něčeho nového a funkčního je vždycky krok do nejistoty. Bourák to bohužel s tím mixováním trochu přepálil. Naroubovat pokračování Pomády do manželství a krize středního věku na prostředí severních Čech a přimíchnout k tomu trochu Twin Peaks je možná až příliš ambiciózní projekt. Zajímalo by mě, nakolik byla Macháčkova linka improvizovaná, protože to působilo, že tak z 80 procent. Nicméně oceňuji v jistém směru originalitu, ambice, hudbu i humor. Plus Šluknovské prostředí je srdcovka. Narozdíl od většiny sračkoidních a vypatlaných českých rom-com, se kterými se v posledních letech rozthl pytel, se tohle aspoň nebralo tak vážně.

Epizoda 8 byla špatný film, ale pořád film. Tohle už se bohužel ani tak nazvat nedá. Tohle je prostě jenom jízda v zábavním parku. Stupidní generické dialogy, násilné (mírně řečeno) tlačení na nostalgii, příšerný editing, počet scén s budováním atmosféry nebo emocí nebo postav minimální, počet akčních scén maximální. No aspoň, že je to už za námi.

Film, který by mohl sloužit pro scénáristy a filmaře jako test jejich schopností. Je to totiž jedna velká sbírka nefunkčních prvků a pár vtipných scén. Zaprvé téma. Do teď nevím, co se vlastně film pokoušel říct. Byl to film o třídním boji? O vyrovnání se s minulostí? O smíření s rodinou? O nutnosti dospět? O bezmoci chudých? Nevím a je mi to teď už vlastně jedno. Zadruhé tempo a struktura. Ze začátku to má celkem grády, svižně se dostaneme k hlavní zápletce a všechno jede, ale pak najednou někdo šlápne na brzdu a začne se bloumat a vzpomínat a blbě kecat. Když se během 90 minutového filmu dvakrát podíváte na hodinky, je něco špatně. Není se ale čemu divit. Když film rozjedete jako černou komedii a najednou přepnete na existenciální drama, tak diváci budou minimálně zmatení. Za třetí - show don't tell. Základní pravidlo dobré filmařiny je tu totálně zazděno. Veškeré důležité informace nám musí postavy doslova říct. SPOILER: Například: že má bráchu se dozvíme zhruba v půlce filmu (kromě jedné neurčité narážky/vtipu). Že se spolu nebaví kvůli matce, která umřela, nám musí postavy vyloženě povědět, což by nebylo až tak problémové, kdyby... tady totiž přichází ten hlavní kámen úrazu - místo, abychom viděli, jaká ta situace kolem jejich mamky byla (třeba flashbackem nebo v úvodu filmu), se musíme spoléhat na narativ jednoho bratra, který si přijde uražený a tím pádem v právu ukrást druhému bratrovi auto. Jenže to my jako diváci nevíme. Nevíme, jestli má právo mu to auto ukrást, nebo si jenom přijde ublížený. Což je sakra špatně, taková scéna by nám hodně řekla o obou postavách. Z těch pěti vět, co Langmajer řekl, vůbec nevím, co je jeho postava zač. Když už, tak mi přišel mnohem sympatičtější než Vandam. Je to škoda, ten případný konflikt mezi bratry tu vůbec není budován a skončí dřív, než stačí získat nějakou váhu. Takhle se drama nedělá. KONEC SPOILERU. A takových situací je tam několik, kdy nevím, co se mi vlastně pokouší autor sdělit, protože mi něco říká, ale vlastně nic neukazuje. To si můžu radši pustit audioknihu, když chci, aby mi někdo něco vyprávěl. A ten rádoby poetickej konec sem fakt neseděl. Jak Most! své diváky spojoval, tak Národní třída... nedělá vůbec nic. Vlastně mi přijde zajímavé, že každý z kina půjde s trochu jiným zážitkem. Slušnočeši budou po shlédnutí spravedlivě rozhořčeni nad zneuznalým hrdinou a bojovníkem proti systému a těm bohatým, ti intelektuálně nadanější se budou smát karikatuře všeho, co je na této sortě společnosti špatné - zhrzenectví, agrese, zjednodušené vidění světa, permanentní opozice vůči všemu novému, latentní xenofobie, násilí, nadávky a pivo v zaplivané čtyřce jako jediné řešení veškerých problémů.

Příběh se tu bohužel ztrácí pod nánosem nápadů. Až mi přišlo, že se scénáristi předháněli, kdo udělá víc odkazů na slavné internetové aplikace a služby. Pak do toho navíc násilně narvali disneyovské postavičky, což bylo tématicky i příběhově naprosto zbytečné. Ale chápu, intertextualita prodává. Tempo je na dětský film vleklé a celé to bohužel postrádá nějakou utaženou konzistenci. Postavy se tak nějak potácejí od jedné zápletky ke druhé, z nichž půlku mohli tvůrci klidně vyškrtnout a na filmu by se nic nezměnilo. Upřímně bych byl daleko spokojenější s honem na vzácné artefakty z videoher než s Ralphem YouTuberem. Jenže já nejsem cílovka a je fakt, že dnešní děti to asi potěšilo. Trochu mě děsí, jestli tohle je styl, kterým se budou dnešní pohádky ubírat - stranou příběh, dopředu odkazy na to, co lidi znají, jim to stačí (což potvrzuje i zdejší celkem vysoké hodnocení). Zklamání.

Jižanský Twin Peaks bez napřirozena. Snad jen s nadpřirozeně černým humorem.