Merenre

V prvním díle to mělo našlápnuto na velmi lákavou, temnou fantasy řežbu několika málo jmény a prvky spojenou  s jakoby řeckou mytologií. První díl nabídl skvělou atmosféru, zajímavý vizuál a prostředí. Sliboval, řekl bych, strhující nářez. Bohužel, trhliny se objevují záhy a rostou velmi rychle. Příběh se totiž ukazuje stále více jako banální, šablonovitý až erpégéčkový. Scénář taky není moc dobrý, dialogy jsou... no. A nezachrání to ani postavy. Rozhodně ne. Naopak bych řekl, že jde o jednu z největších slabin. Charaktery jsou zoufale bezduché - podle osvědčených mustrů bez přidané hodnoty. Takže co zbývá? Skvělá atmosféra, temnota a akční říznost. Co na tom, že akce je okatě prvoplánová - stejně to vypadá dobře. Díky krátkým dílům jsem se vůbec nestihl nudit. Je to atmosferická jednohubka.

Snyderova onanie, opájení se vlastní velkolepostí. Co chybí? Ta velkolepost. Whedonovi se (jistě se zoufalým obličejem v dlaních) povedlo z naprosto stupidní, egomaniakální hovadiny vyextrahovat aspoň běžnou komiksárnu, sice pitomou, ale svižnou a místy docela zábavnou. Snyder se rozhodl, že si to nenechá líbit. Přispěchal se svou verzí, ze které žalostná stupidida sálá jak z rozhicovaných kamen. Větší část nové stopáže tvoří groteskní zpomalovačky a bizarní radoby dramatické scény, kterými nás Snyder krmí hned od první minuty. Vidíme jeden srdceryvný výlev za druhým, samozřejmě dávkovaný ve zpomalovačkách jak v kazašském filmu, kde rejža koupil nový software a objevil tuto funkci skákaje a tleskaje přitom štěstím a blahem. Snyder se rozhodl nasypat do nás co nejvíc šablon, které se tak osvědčily ve třístovce. Jenže toto není žádná bitva u Thermopyl, ale groteska, na níž je nejgrotesknější právě snyderova snaha tvářit se smrtelně vážně. Whedon tu nechtěnou patetickou a egomasturbační komičnost zkoušel trochu zmírnit tím, že celému filmu nasadil malého sebeironického smajlíka...výsledek byl slabší, ale aspoň ne úplný facepalm jako toto.

Krásný, mimořádně povedený seriál, který dělá předloze čest a zachovává její kouzlo. Nezřídka je poměrně doslovný. Úskalí a důvod, proč nemá takovou odezvu, jakou by mohl mít, vidím ve odvážném konceptu. Jednotlivé díly nejsou příliš dějové, nemají výrazný příběhový oblouk, často jen ztvárňují určité obrazy a scény z knihy. Seriál tudíž stojí spíše na postavách a lyrice a drobných střípcích a epizodkách - ostatně podobně jako kniha. Mě naprosto dostává geniální postava Mattise, který je ztvárněný opravdu brilantně (včetně skvělého českého dabingu), ale i celkový vizuál a klidné ladění seriálu.

Pedobear útočí! A v reálu. Olalá. Chlap v kostýmu medvěda zve děti do svého brlohu, aby tam s nimi prováděl prostocviky. Viděla už tenhle pořad policie? :D Na mě je to moc silný kafe a to už jsem si na déčku zvykl na ledacos.

Příběhu chybí výraznější příběhový oblouk, celý působí jako expozice pro něco, co teprve přijde. Příliš rychlým projížděním časem navíc neumožní získat k postavám nebo situacím nějaké pouto. Co musím ocenit je atmosféra.

Krokodýl je boží. Rita je pěkná mrcha a člověk čeká, čím chudáka krokodýla zase vypeče. Ale srát na Ritu, hlavní je krokodýl, krokodýl, krokodýl (zvlášť když má ty žluté gumáčky, ach!)

Jak rozkošné! Poctivé osmdesátkové fantasy dobrodrůžo. Netvoři, boje, princezny... prostě nefalšovaná, přímočará a upřímná zábava pro pohádekmilovné duše. Přece jen tomu ale mám co vytknout. Papundeklové kulisy pro rozproudění fantazie stačí, ale do očí bijící topornost výkonů jinak sympatických herců už to místy kazí. Někdy se na to rozhodně zas rád podívám. Nic jiného mi nezbývá, protože tak dobré, poctivé filmy už se léta netočí.

Chtěli byste se projít Paříží 50. let? Já ne. Ale i kdybych chtěl, vezmu si na pomoc jiné záběry či film. Kdyby tahle záležitost měla minutu, pokrčím po dodívání ramena a řeknu si... škoda té minuty, ale mohlo by být hůř. Ale počkat, ono je hůř. Má to přes půl hodiny...

Nechápu tak nízké hodnocení. Proti úchylným českým sračkopohádkám, které vypadají jak z produkce teletubies pro divizi Chánov, je tohle docela pěkná záležitost. Musím říct, že už dlouho se mi nestalo, že bych se na nějakou pohádku zadíval a že by mě opravdu zaujala. Hlavně musím vyzdvihnout práci s atmosférou, kterou už jsem zahlédl u pár dalších německých pohádek. V téhle eskaluje ta tísnivá a zvláštní nálada odloučenosti, samoty a úpadku. Kdyby to trochu nezabili jalovým závěrem, mohlo to být hodně dobré. Navíc je třeba ocenit velmi užitečné sdělení, které se v tomto kabátku dostane pod kůži.

Po dlouhé době jsem si řekl, že prubnu nějaký seroš. Ej - No začalo to celkem...kýčovitě. Ale řekl jsem si počkám, vizuál je zajímavý, pak to stále působilo jaksi nelogicky a přihlouple, ale říkal jsem si - počkám - třeba tvůrci načnou dobrý příběh a nějakou tu podivnost jim klidně odpustím. Ale kdeže...závěr prvního dílu byl totální pojeb a celek první epizody dává znát, že tu máme silnotonážní pojebanost, v níž autoři nebudou chtít divákům představit zajímavé postavy a kvalitní příběh, ale budou je chtít pojebat jak nějaký levhart, když prcá indické praktikantky se svým levhartím pérem pomazaným kuřecím kari. Z tohohle budou kurevsky pálit všechny ty otvory, do kterých nás tvůrci pojebají jak ten levhart ty praktikantky. A toho se dál nechci účastnit. Příběh totiž radši sám ještě před koncem prvního dílu spáchal sebevraždu, aby se nemusel dívat na ten vývoj, který absolutně nemá kam směřovat - leda do ještě větších sraček.