JFL

Kterak vlastní frustraci a zpruzenost přetavit do kreativního výblitku. Rozzlobený undergroundový samomluvec Damon Packard po svém účtuje s Hollywoodem a remixuje zákulisí vzniku prequelové trilogie Hvězdných válek do zábavně navztekaného alternativního univerza. Když se takhle vyřádil na Lucasovi, jakpak by asi vypadala jeho verze natáčení nové trilogie? To si můžeme jen domýšlet, protože Disneyho megakorporace si pečlivě střeží, co ze zákulisí pustí ven, a tak by Packard ani neměl dostatek materiálu na zprznění.

Ambiciózní video-žánrovka, která se radši opájí kutilsky ztvárněnými pasážemi z kosmu než brakovými motivy. Její tvůrci měli štěstí, že je produkčně zaštítili Shapiro-Glickenhaus Entertainment, kteří v rámci dobových béčkových produkcí ještě patřili mezi ty ambicióznější, protože třeba Corman by je s touhle nerdovskou přehlídkou praktických efektů rovnou vyhodil. Nicméně trh si žádal své a tak "Měsíční past" utkví v paměti také okatým zařazení prvoplánových atrakcí aneb jak sakra do sci-fi o dvou astronautech dostat nějakou nahotu a střílení. Jinak se potvrzuje očekávané, tedy že Bruce Campbell má charismatu na rozdávání, zatímco Walter Chekov Koenig je zoufalý dřevák. Nicméně díky výše řečenému má "Měsíční past" skvělou atmosféru a zůstává tak sympatickým a v jádru osobitým příspěvkem mezi naivní sci-fi brakovky éry videa.

Když budete hodně chtít, můžete v tomhle vidět grandiózní godotovský kameňák, ale adekvátnější je si přiznat, že "Star Worms II" jsou prostě jen prachobyčejný průser bez špetky čehokoli, co zakládá film nad rámec definice pohyblivých obrázků (byť i to je v případě řady scén úspěšně zpochybňováno). Po absolvování několika minut tohoto dílka nikoho nepřekvapí, že jeho autor Lin Sten si už nikdy nic jiného nenatočil, ale současně je jasné, že marketingové oddělení Tromy dostalo tučné odměny. Uplést totiž z tohohle hovna tak velkolepý trailer a vystřihnout natolik atraktivní obal, že si to nějací nebožáci ve videopůjčovnách fakt půjčili, totiž už jde nad rámec klasického VHSkového šejdířství. Vlastně se nabízí uvažovat o traileru jako o hlavním díle, které má přetrvávající hodnotu nejen coby povinný studijní materiál v rámci marketingu, přičemž ona skrumáž záběrů poskládaných za sebe do celovečerní stopáže nabývá roli přidružené zajímavosti na úrovni behind the scenes či blooper reelu.

Çetin İnanç je velevezír filmové recyklace a génius patlalského dadaismu.

Přiznaně brakový pokus o syntézu Star Wars a Mad Maxe do velkolepé dobrodružky mohl vyústit v super biják, kdyby měl krapet lepší scénář a režii. Na druhou stranu nedošlo ale ani na nějaký zoufalý provar z ranku italských či filipínských kopírek oněch popkulturních milníků, nýbrž prostě na solidní žánrovku, která je asi právem většinou polozapomenutá, nicméně o to náruživěji vyzdvihovaná svými fanoušky. Ivan Reitman, který je neadekvátně asociovaný pouze se svými mainstreamovými komediemi, navazuje v hrané podobě na svůj předchozí producentský počin v oblasti labužnické adorace pokleslých heroických příběhů. Stejně jako v "Heavy Metalu" zaštítil vědomě šestákovou sci-fi dobrodružku, která nikterak nezapírá své inspirace a má vynikající výpravu i dostatek vlastních nápadů, aby rozplesala srdéčko nejednoho fandy posapokalyptických bijáků. Sice film nezapře, že na jeho výpravě, kostýmech a scénografii se příslušní profíci vyblbli o poznání více, než dokázal zúročit scénář i režie v jednotlivých scénách, ale tím spíš konkrétní dostaveníčka na téhle postapo planetě nadchnou svou opulentní i přímočarou brakovostí, ale také dojmem propracovaného světa, který by mohl skýtat nespočet dalších eskapád.

Detektivka v duchu nejlepší tradice Agathy Christie, jen zasazená do světa mainstreamového porna (nikoli však spojená s pornem) aneb o čem sní klasické porno figury, když zrovna s někým nespí. Nápad jak ze skeče "SNL" nebo "Key and Peele" rozvedený do celovečeráku překvapivě dokáže fungovat celou stopáž díky tomu, že se tvůrci zavrtávají do jednotlivých absurdních aspektů bizarní logiky pornografických klišé. Od budoárového svícení přes nelogické prostorové dispozice domu po dokonale nuancované herectví vykazuje "Deep Murder" nejen zevrubnou obeznámenost s estetikou středního proudu amerického porna, ale také schopnost ji jen o ten potřebný ždibíček posunout k dokonalé karikatuře. Zdejší humor sice coby směska prvoplánové jalovosti, brechtovské absurdity a sveřepé karikatury až na úroveň retardovaného nonsensu rozhodně nesedne každému, ale tím spíš se "Deep Murder" stane kultem v tom pravém a původním smyslu úletu opěvovaného hrstkou pravověrných.

Měsíce nudy s nudisty na Měsíci aneb jak se poprat s plánem natočit nudistické sci-fi, když nemáte peníze a potřebujete, aby film měl celovečerní stopáž. Podobně jako Herschell Gordon Lewis nebo Russ Meyer také Doris Wishman sice platí za průkopnici své kategorie, ale stejně jako v jejich případě (i řady nejmenovaných) to z ní nedělá dobrou filmařku a její snímky čímkoli jiným než hrbolatými úseky na dlouhé cestě bourání tabu, než se mohli jimi pokořených milníků chopit schopnější tvůrci.

Film, který je tak snadné odstřelit nebo se mu vysmát nějakou schazující hláškou, ale který přesto během sledování hypnoticky vtáhne do sebe a dlouho potom ještě svými výjevy v člověku doutná. Nelze se ubránit dojmu, že zde něco chybí a současně přebývá, ať už to jsou monology, akční scény nebo brakové prvky, které z kontemplativního pohroužení vytrhují do pobaveného výsměchu. Jako vesmírné "Srdce temnoty" působí "Ad Astra" okleštěně, jako by z něj vypadla celá řada dalších zastávek na cestě k cíli. Záblesky zdejšího světa dávají tušit promyšlenou podobu budoucnosti i osidlování sluneční soustavy. Grayův film pak působí jako sestřih několikahodinové minisérie, který dává příslib na možnost vidět nejen od všeho víc, ale především dostat vše víc propracované, dramaturgicky vycizelované a především pozvolněji plynoucí. Moc bych chtěl, aby "Ad Astra" měla dvojnásobnou, klidně i trojnásobnou stopáž, úměrně tomu více zastávek v kosmu i důkladněji rozvedené některé motivy. Ve své reálné podobě představuje readers digest, jehož fragmenty nezapřou mistrovskou filmařinu a dávají tušit velkolepou vizi.

Když dva dělají totéž, budou se výsledky jejich snažení lišit jednak podle míry talentu, ale také žité zkušenosti. A tak zatímco by "Krvavá nevěsta" chtěla být dalším "Uteč", jak zdůrazňují i propagační materiály, nikdy nemůže mít takový osten. Zde se totiž neodhalují křivdy jednoho etnika a fantasmagorické bludy privilegované společenské vrstvy, ale jen si parta zajištěných lidí dělá v rámci žánrových mantinelů srandu z pracháčů. Díky tomu sice "Krvavá nevěsta" funguje skvěle jako ventil pro frustrované dělníky našeho kapitalistického reálu, ale příznačně své téma nijak neotvírá, neobsahuje jakýkoli přesah do každodenní reality, ale především ani nikomu neotvírá oči. Je to jen taková veselá epizodka, kde namísto zrůdnosti v lidském nitru či soukolí kořistnického systému nahlédneme leda tak vlastní potřebu si prostě jarmarečně ulevit náležitě explicitním lynčem.

Krátkometrážní hříčka Stéphana Drouota vnáší do kosmu civilní obyčejnost a zaujme v prvé řadě coby formální cvičení ve výpravě a kameře. Myšlenka, že i v době expanze lidstva do vesmíru budou pořád sociální propasti a enklávy, kde obyčejní lidé budou marně snít o přepychu z lifestylových konzumních časopisů, sice zůstává stále aktuální, ale je to právě zpracování podoby zdejšího světa, které stále uhrane. Stylově film připomíná dobové francouzské autorské úlety rodící se cinema du look jako rané kraťasy dua Caro-Jeunet či první projekty Bessona.