JFL

Realistická odtažitá parafráze na policejní filmy je na jedné straně podnětná, důsledně promyšlená a nápaditě pojatá, ale současně krajně antidivácká. To samozřejmě je podstata filmu, ale zvolený přístup tak ústí do toporné intelektuálské teze, která by stejně dobře fungovala v podobě jednostránkové tvůrčí explikace k dílu. Sledovat tři postavy, jak v mnohaminutovém záběru listují slovníkem a předčítají definice slov dodávající hloubku a naléhavost předchozím minutám, je grandiózně absurdní nápad i otravný způsob trávení času.

Co ze začátku vypadá jako slibná žánrová variace a nápaditá parafráze na australský "Razorback", se ve druhé polovině zvrtne v nastavovaný sled epizodek parafrázujících scény ze starších filmů a dokola omílajících lidové burleskní momenty - když opakovaně někdo nemotorně zakopne či hystericky třeští bulvy a mává rukama je to spíš k pláči než k smíchu. Film, který by rád byl vším od razantního béčka po ambiciózní genre-bender s přesahem ala "The Host", skončil pouze jako nevyrovnaný eintopf, kde diktát široce přístupné a konformní zábavy ničí po vzoru ústředního kance vše, co mu přijde pod rypák. "Chaw" tak je přesným opakem "The Host", k němuž se řadou užitých postupů přibližuje. Zatímco "The Host" stavěl na opravdu propracovaných postavách a účinně ozvláštňoval žánrová schémata, "Chaw" jakoby se vždy zalekl započatého kroku směrem k mnohoznačnosti postav či situací a zbrkle uhne k jalovým, a navíc předvídatelným vtípkům.

Film s vyhroceným výchozím konceptem o rodičích, kteří své potomky izolují od zhoubných vlivů vnějšího světa, je na jedné straně podnětný a v mnoha momentech mrazivý, ale současně je příliš okatě strojený a šokantní. Mezi klady filmu patří zpracování bizarního a zvráceného života v inkubátoru rodinného sídla. Bohužel kauzální i logická nekonzistence příběhu a občasná tezovitost při zobrazení diskutabilní moálky rodičů film posouvají více směrem k toužebně skandální podívané pro svět po Fritzlově aféře, které se tvůrci zřejmě snažili vyhnout (alespoň soudě podle nezaujatě strohé formy).

Stylově perfektní oživení legendy a ve své kategorii (tedy celovečerní počítačové animáky pro mládež) bezkonkurenční počin. Skvělá komiksová podívaná s tunovým nánosem předpubertální coolness. Želváci se nikdy nevyznačovali subtilností či komplexností. I v subkulturní (úplné začátky komiksu) či rádoby dospělácké (Bodycount) fázi své existence to vždy byl potencionální mainstream, který fungoval právě proto, že má silný koncept a tomu odpovídající široce přístupnou realizaci. Film TMNT zachovává věkovou skupinu předchozích filmových a seriálových zpracování, ale v souladu s nároky odlišné generace vytváří dynamické dílo nesené v prvé řadě efektními "wow" sekvencemi a neustálým přívalem atrakcí - příznačně pro dobu definovanou civilizační chorobou poruchy pozornosti převládají velké záběry, překypující pohybem postav, objektů i kamery, aby i zrak musel po obraze těkat. Animace sice není na úrovni hlavních hráčů na poli počítačových animáků, ale právě, že o to ani neusiluje. Naopak se drží komiksového stylu a nesnaží se do umnělého a tedy svobodného média tahat prvky fotorealismu.

Ve všech ohledech geniální exploatační kraťas - chytrý koncept, nápaditá hra s formátem, uhrančivá nadsázka, pečlivá dramaturgie a nenásilné vršení "zvratů". Viz http://www.youtube.com/watch?v=DS9K0IOnoXs

Co se stane s kyberpunkem v době, kdy společnost dospěje do formy podobné jeho vizím? Evidentně další krok představuje poukazovat na současnou podobu existence člověka ve světě tím, že díla absorbují součást žité zkušenosti a promění svůj vztah k vyprávění. Jestliže dříve kyberpunková díla předkládala prostupnost médií a úrovní reality jako futuristickou vizi, dnes ji do sebe implementují jako svou bytostnou součást. Není proto náhoda, že hlavní kyberpunkové filmy tohoto roku "District 9", "Gamer" a "Tetsuo: The Bullet Man" v sobě spojují avantgardní formu s brakovými příběhy. Přítomnost zlotřilých záporáků, akčních sekvencí, schematických konfliktů a happy endů dílům nikterak neubírá na podnětnosti, pouze zvyšuje jejich potencionální přístupnost. Ve všech jmenovaných případech je v závěru sice uzavřená hlavní dějová linie, ale současně ve vzduchu visí řada nedořečených věcí a provokativních otázek. Narozdíl od "Districtu 9" a "Gamera" má "Tetsuo" problém v tom, že jeho forma nepřináší takovou inovaci. Cukamoto točí, stříhá a vede herce za doprovodu hudby Čú Išikavy stále stejným způsobem jako to dělal před dvaceti roky. Jediný rozdíl spočívá v aplikování digitální HD kamery namísto 16mm filmového materiálu. Jenže právě tento posun se ukazuje jako nosný – fyzickou matérii filmu nahradilo umělé a technicky dokonalé médium nul a jedniček stejně, jako se z lidské existence v moderní velkoměstské společnosti vytratila tělesnost i emocinalita a jejich místo zastoupila formální dokonalost společenských rolí a institucionalizace života. V souvislosti s tím se vyprávění oproti prvnímu "Tetsuovi" více zaměřuje na zázemí obyčejného řadového hrdiny. Cukamoto kontrastuje moderní designově dokonalé interiéry hrdinova příbytku s industriálním prostředím temných zákoutí městské zástavby. Příběh stejně jako "Tetsuo II" původní neidentifikovatelnou a neuchopitelnou transformaci doplňuje o brakovou mytologii a do motivací postav vnáší tradiční žánrová schémata, ale přesto zůstává neméně podnětný, byť už jen v dílčích motivech.

Kdo by to byl řekl, že v Jižní Koreji může vzniknout romantická komedie, která nebude afektovaná ani se neplahočí ve vleku schémat ustanovených po komerčním úspěchu "My Sassy Girl" a nadto ještě bude mít naprosto originální a dokonce aktuální zápletku? "Kim’s Island" je i v dalších ohledech v rámci domácího mainstreamu zjevení: nekřiklavé herecké výkony, užívání velkých detailů a dlouhých záběrů, maximální vytěžení slibné a mnhovrstevnaté premisy.

Neuchopitelně bizarní mix vypjatého katastrofického filmu a pitvořivé burlesky, aneb může Wile E. Coyote vyvolávat soucit a patos? Domácí publikum sice jako v případě otřesných "Dračích válek" film vynese na vrchol žebříčku návštěvnosti čistě kvůli národní hrdosti, ale schizofrenní dílko bude mimo Koreu fungovat spíše jako brakovka s otravně schematickými postavami, jejichž sledování je vykoupeno pár minutami nabubřele velkolepé destrukce. Výmluvný kontrast nabízí animák "Zataženo, občas trakaře", který ukazuje, že lze skloubit spektakulární podívanou z destrukce s groteskou, stačí jen držet jednotnou linii stylizace. "Haeundae" naopak těká mezi lidově pitomým humorem, nesnesitelně afektovanými postavami, zbytnělými vážně míněnými klišé, soapoperově umělými konflikty, nadutým patosem a žánrově příslušnou tvrdě nacionální linií.

Jak praví uživatel brabi, hongkongský akční film rozhodně už není to, co býval, ale ve vztahu k tomuto filmu je to postřeh neadekvátní. „The Best of the Best“ není akční film, nýbrž melodrama o generačních konfliktech, které mimo jiné otevírá problém falešně aplikovaných konfuciánských hodnot. Tradiční ctnosti jako úcta ke starším, obzvláště k rodičům, se ukazují jako nefunkční v konfliktu dvou mladých lidí vůči svým otcům, kteří trpí přehnanou touhu po respektu a uznání, ale jejich činy jsou spíše odsouzeníhodné. K tomu se přidává nešťastná romance, jejíž tragičnost opět vyvstává z toho, že jsou postavy svázány určitými rolemi ve společnosti a domnělými hodnotami. Film by bylo možné označit za parafrázi na heroic bloodshed snímky – vedle závěru k tomu vybízí fakt, že vyprávění také proti sobě staví ctnostné hrdiny a padouchy schovávající se za obecné ideály a hodnoty, které přitom svým jednáním zrazují.

Sebezahleděná glamrocková slátanina, která působí jako "Repo: Genetická opera!" bez nadhledu a reflexe, ale zato s hysterickým vypětím. Monotónní sérii sugestivních zvukových efektů a detailních gore záběrů prokládají absurdní symbolistní sekvence, které svou strojeností připomínají parodie na 60's artovky a jež mají Myersovým činům dodávat motivaci. Škoda, že ta odporuje předchozímu dílu a z rádoby "hustého" závěru dvojky dělá nelogický samoúčelný vtípek. Navíc se Zombie zřejmě inspiroval remakem "Pátku třináctého", který měl lepší tržby než "Halloween", a z Myerse udělal také hororového Terminátora - dokonce i s částečně poškozenou "tváří", z pod níž vystupuje "podstata" vraždícího stroje. A ponaučení z filmu? Nedovolujte si na bezdomovce; mohou to být masoví vrazi. Více v recenzi na Aktuálně.cz.