JFL

Třetí Jukisadův film nezapře vliv Šundžiho Iwaie, u kterého Jukisada začínal jako asistent režie. Jukisada také vytváří svébytné universum kdesi na hranici reality, alegorie a impresivního vyprávění, v němž se zaměřuje na intimní problémy svých postav. Mix postupů na jedné straně umožňuje divákům navázat silnější pouto s „realisticky“ profilovanými postavami, ale současně otevírá pole pro tvůrčí imaginaci, která může pomocí symbolistních scén mnohoznačněji a emotivněji vyjádřit niterné pocity či úvahy postav. Také se zde tematizuje postava vypravěče, která svým zaujatým pohledem opodstatňuje zvolený stylový rámec, ale narozdíl od Iwaie s jeho v zásadě prvoplánovým užitím vypravěčů Jukisada ukazuje ambice svého mentora překonat a až do posledního záběru zamlčuje rámec vyprávění, čímž se z filmu stává mnohoznačné a úvahy provokující dílo.

V zásadě to je typická japonská bláznivá teenagerská komedie, ale zdejší programové vršení obscénních průpovídek a uhrančivě přemrštěná stylizace mísící naivní kýč a hrubozrnnou burlesku snímek vynáší vysoko nad řadové příspěvky dané kategorie. Hlavní silou filmu je promyšlený scénář, který stojí na tom, že dle zadání projektu Love Cinema rozvádí téma opravdové lásky. Právě to zdejším skopičinám dodává pevný podklad a překvapivý druhý plán. Grandiózní a především naprosto nečekaná pointa pak z "Eriiny oddanosti" dělá takřka geniální dílo.___ad Heraldika: Co se týče kvality projekce na Filmasii, za tu může japonský distributor, který měsíc před festivalem potvrdil že titul má a pak po vytištění všech materiálů laxně oznámil, že tento i další filmy Love Cinema vlastně před nějakou dobou vyhodil! Verze, co byla na Filmasii je zřejmě jediná přeživší na celém světě a nestáhli jsme ji, ale získali díky laskavé pomoci jednoho portugalského festivalu.

Precizně udělaný thriller o masovém vrahovi. Nic víc, nic míň. Žádné tvůrčí uchopení žánru, ale zato důsledné naplnění funkčních schémat.

Hlavním úskalím filmu je výchozí ambice tvůrců vytvořit teologický thriller. Motivy viny, pokání a trestu jsou zde rozehrány na žánrovém půdorysu pouštních filmů s masovými vrahy (Stopař, Kalifornia), ale film troskotá na tom, že tvůrci zápletku vhodnou na krátkometrážní film roztáhli do celovečerního formátu. První polovina filmu se tváří jako "realita", zatímco druhá už je ryzí podobenství, ale přechod není plynulý, nýbrž slouží jako laciný žánrový zvrat. Bohužel zvrat vynuluje veškeré dosavadní vyprávění - doslova vše, co se ve filmu do té doby dělo, v něm být nemuselo a sloužilo jen proto, aby mohl přijít zvrat. Navíc smyslem podobenství je předat určitou myšlenku a postavy jsou v zásadě podružné, protože pouze zastupují určité významy. Ačkoli druhá polovina filmu tedy obsahuje řadu krajně vypjatých scén, současně postrádá působivost, protože začne záhy být jasné, že postavy nejsou reálné a jejich utrpení je pouze obrazem určitých primárních významů. Podobné odpuzující se duality jakoby představovaly samotnou esenci filmu: na jedné straně měli tvůrci evidentně omezené prostředky, ale paradoxně je chabé produkční zázemí patrné především na tom, jak se ho snaží maskovat opulentní vizualitou; práce s žánrem vykazuje nápaditost a snahu přijít s něčím novým, ale výsledné provedení namísto kýžené nevyzpytatelnosti a zničující vypjatosti "Stopaře" či "Kalifornie" paradoxně přichází s krajně prohlédnutelným a principielně schematickým vyprávěním; herci podávají vesměs vynikající výkony, ale zbytečné natahování scén nevyhnutelně vede k tomu, že urputně budovaná čtvrtá stěna spadne a místo postav v krajní situaci divák vidí jen dobré herce.

Úžasně fantasmagorický protipól k sáze "Twilight", aneb středoškolská romantika s upíry v křiklavě hyperstylizovaném komiksovém hávu plná krvavých gejzírů, kouzelně laciných efektů a teatrálních gest. Narozdíl od "Tokyo Gore Police" položené do eroguro stylu neztrácí "Upírka vs. Frankensteinka" nikdy dech. Díky zastřešujícímu rámci nadsazené komedie mají tvůrci naprostou volnost a mohou stále přicházet s novými absurdními nápady, které nejsou vázané pouze na fyzické deformace či bizarní prostředí, ale také si grandiózně utahují z žánrových schémat, burleskně glorifikují klišovité ikony japonské popkultury a zesměšňují módní trendy náctiletých jako emo či ganguro (dívky s výrazným umělým opálením).

Jen v Japonsku může někdo vymyslet seriál satirizující světovou historii formou jaoi komedie. Vpravdě nevídané a grandiózní.

Hongkongské studio Imagi má zásadní smůlu v tom, že se v oblasti celovečerních počítačových animáků za standard považuje Pixar. Problém nespočívá v tom, že by animáky z Hongkongu nedosahovaly kvalit Hollywoodu, ale v zabedněnosti diváků, kteří automaticky od filmů požadují něco ala Pixar. Filmy od Imagi nejsou horší ani lepší než Pixar, ale prostě naprosto odlišné, což mimo jiné stvrzuje i jejich cílová skupina. Zatímco v USA se počítačové animáky dělají „pro celou rodinu“ Imagi se zaměřuje na odrostlejší děti (cca 8-12) a na věčné děti, tedy fanoušky. Filmografie studia obsahuje pouze jediný původní titul, zbytek jsou franšízové projekty – Želvy ninja, Highlander: The Search for Vengeance a Astro Boy i teprve ohlášené Gatchaman a Gigantor. Astro Boy je naprosto věrný duchu originálu, lépe řečeno všem jeho seriálovým inkarnacím – od okouzlující prostoty série z 60. let přes útržkovitost a mnohoznačnou emocionalitu seriálu z 80, let až po spektakulárnost zatím poslední série. Podobně jako u Želv ninja i tentokrát studio zachovalo styl originálu i rámec dobrodružné podívané pro děti, pouze díky užití moderních technologií zvedlo spektakulárnost a tempo scén, aby dílo mohlo oslovit i současnou mládež. Bohužel u fanoušků, kterým se film zavděčuje četnými odkazy (od camea Tezuky až po tezukovsky typické satirizování diktatur a utopií), může dojít k prozření, že vlastně jejich kdysi oblíbený seriál je jen schematická naivita, ale to už opět není problém filmu samotného. Nový Astro Boy je adekvátní a plnohodnotný následovník předchozích inkarnací Tezukova výtvoru a ve své kategorii je stejně jako Želvy ninja vynikající. 4-5 * Více v recenzi na Rejze.cz.

Centrální otázku originality umění metatextově umocňuje fakt, že příběh filmu povážlivě připomíná brakovou klasiku "A Bucket of Blood", ke které se ale tvůrci nikde nehlásí.

Dynamický film pro předpubertální mládež, kdy ještě není třeba řešit lásku a sex, takže zbývá veškerý čas na dobrodružství. Z hlediska kategorie hraje film podle předpisů (charismatická vynalézavá mládež, shovívaví policisté, burleskně neschopní gangsteři), ale akční scény s BMX mají spád a překypují inscenačními nápady. To ze snímku dělá peklo pro rodiče, neboť po jeho zhlédnutí každé dítě bude chtít BMX a vysílačku.

Koncem 70. let George A. Romero příznačně své době zasadil zombie apokalypsu do nákupáku. V současnosti se ideální dějiště nemůže přesunout jinam než do Hollywoodu. Zombieland je splněný sen geeků a filmových fandů, a to doslova – ústřední postava je geek, který dá vale své trudné existenci asociála, začne žít v žánrovém filmu, kámoší se s největším borcem široko daleko, dostane úžasnou holku (takže žádnou fiflenu), přestane trčet zalezlý doma, stane se hrdinou, dostane se do Hollywoodu a dokonce i potká svůj idol. A k tomu samozřejmě coby geek má klíč k ovládnutí žánrového univerza, neboť zná všechny jeho zásady. "Úsvit mrtvých" přes zombie satirizoval konzum a "Zombieland" je využívá k vystavění alegorie pro fandom - skupina fandů (všechny žijící postavy k sobě poutá vyznávání stejných hodnot stran popkultury) semknutě čelí atakům masy tupých konzumentů. Po éře filmů, které po divácích jen podbízivě pomrkávaly tím, že odhalovaly citace na klasiky, nastal čas točit filmy které si umí chytře hrát se samotnými základy žánrů a ne jen s povrchem kanonických děl. "Zombieland" navíc, podobně jako "Pařba ve Vegas" i "Star Trek", fascinuje tím, že je nejen chytrý a promyšlený, ale také až požitkářsky zábavný. Více v recenzi na Aktuálně.cz.