noriaki

Bullet Train má všechy charakteristiky tarantinovek a ritchiovek, včetně svérázných postaviček a bizarních dialogů s černým humorem. Kdyby ho točil některý z nich, tak bych mu vyčítal že si nepohlídal scénář, takže ději chybí pro něj charakteristická rafinovanost a svěžest. Jenže ho točil David Leitch, a ten nedostatky ve vyprávění kompenzoval skvělou akcí, a zbytek zakryly nápadité dějové odbočky a flashbacky. Slušilo by se trochu víc stříhat, protože v závěru tempo hodně upadlo, ale když bylo potřeba, Brad Pitt nedostatky zakryl.

Připadalo mi, jako kdyby někdo vzal scénáře ke dvou filmům a natočil z nich jeden. Po polovině děje se změnila zápletka, žánr, nálada i postavy. Ty sice vypadají a jmenují se stejně, jenže se chovají úplně jinak. From Dusk Till Dawn je tak trochu brak. Atmosférický, místy napínavý, místy zábavný, ale přesto brak. Svoje publikum si našel a vypěstoval si pozici malého kultu, ale opravdu dobrý film si představuju jinak.

Timecop je kdesi na pomezí áčka a béčka. Rozpočet, výdělky a Van Dammova náhlá popularita ho táhnou na jednu stranu, papundeklová výprava a nic moc herecké výkony na druhou. Temnou, bezvýchodnou atmosféru a syrové akční scény jen občas skryté v milosrdné tmě ovšem musím ocenit. Timecop se nakonec stal labutí písní Van Dammovy ambice zařadit se mezi hollywoodskou smetánku. Nutno dodat, že doba osvaleným bijcům nepřála. Kariéra Slye a Arnieho nabrala úplně stejný sestupný směr, akorát padali z větší výšky.

Solidní televizní kriminálka od Pavla Háši, specialisty na tento typ filmů. Námět zaujme především zahraniční předlohou, ideology obohacenou o kritiku Švédského království. Je trochu úsměvné, že scenáristé vnímali Západ jako jednolitý blok, takže švédské společnosti vyčítali potlačování levicových názorů. Kdyby jen tušili. Samotné vyšetřování táhne postava flegmatického a výkonného Becka, skvěle vystihnutého Janem Teplým. Víc než detektivka funguje jako charakterní studie, což rozhodně není na škodu.

Podle mě slečny zemřely už v úvodní scéně na skále, takže jsem zbytek filmu chápal jako scény z horolezeckého očistce. Proto mi nevadily ani superhrdinské momenty, ani přihlouplé chování blondýnky, ani umanuté ignorování jakýchkoliv bezpečnostních pravidel. Navzdory tomu všemu napětí docela funguje. Kupodivu ani ne díky kameře, ale hlavně díky hudbě. Greenův Frozen se mi ovšem dostal pod kůži mnohem hlouběji.

Líbilo se mi, že film funguje v několika rovinách. Je to hipsterská óda, stejně jako satira na tuto subkulturu. Děj se dá chápat jako pocta libovolné buřičské kapely s výrazným frontmanem - od The Doors počínaje, po Nirvánu konče, ale zároveň je to jejich výmluvná reflexe. Frank se těžko zařazuje. Je to špičkově obsazený, zručně zrežírovaný nenápadný skvost, který znechutí mnohé, pobaví menšinu, ale nadchne většinu příznivců podvratných snímků.

Diskutabilně nejlepší film o Vietnamské válce, pravděpodobně nejlepší výkon Christophera Walkena, podle kritiků první snímek který se mohl měřit s Kmotrem Francise Forda Coppoly a jeden z prvních amerických válečných filmů v němž není hlavní hvězdou sama válka. Michael Cimino se nebál dlouhého civilního úvodu obtočeného kolem téměř hodinové bujaré svatby, jen aby ukázal hrdiny plné života a plánů do budoucnosti. Nebál se ani ruského původu postav - předpokládalo se, že radostný zpěv Kaťušy bude v době vrcholící Studené války pro mnoho diváků nestravitelný. Nebál se zkrátit bojové scény na absolutní minimum, takže se většina událostí z Vitenamu odehrává v zázemí. I tak toho jedním pohledem do očí Johna Savage řekl o válce víc, než kolik toho dokázaly sdělit stohy knih a kilometry filmových pásek.

Pro mě to bylo až moc nezúčastněné a studené, ale chápu o co se Končalovskij snažil. Přerod hlavní "hrdinky" z horlivé aparátčice přes deziluzi do tiché rezignace tak nějak schrnuje vývoj kterým si - sice ne v průběhu dní, ale spíše let, prošla většina společnosti která měla tu smůlu že žila v komunistickém režimu, ale málo platné, když chybí emoce, tak tím trpí síla výpovědi. Trochu mě překvapilo, že se scénář zaměřil jen na pohled vládnoucí vrstvy a aktéry dělnické vzpoury odsunul do pozadí. Hněv lidu tak působí téměř jako přírodní katastrofa. Objevuje se nečekaně, s devastujícími účinky a nemá žádné přesně identifikovatelné viníky.

Když se řekne epický film, vybavím si Lawrence z Arábie. David Lean natočil uhrančivě dokonalý epos, jímž posunul laťku žánru tak vysoko, že k ní dodnes většina tvůrců jen s úctou vzhlíží. Přitom je megalomanská výprava a přenádherná krajina jen kulisou k prostému příběhu pokorného muže s velkým snem a ještě větší nechutí k zabíjení. Až mě překvapilo, kolik hlášek a chytrých poznámek film nabízí. Peter O'Toole si touhle rolí sice nezajistil Oscara, ale zato si jí zajistil nesmrtelnost.

Kdyby tenhle námět natočil kdokoliv trochu šikovný - naříkám zrovna S. Craig Zahler, ale při pomyšlení na to se mi podlamují kolena, tak by z toho mohl být kultovní film. Zápletka je totiž luxusní a Henry Rollins má přesně vyváženou směs charisma, zplustlosti a psychopatičnosti. Scénář pokulhává, jenže to není nic, co by se nedalo spravit. Bohužel režie je těžce podprůměrná a kamera dává filmu vzhled hluboce podfinancované televizní produkce. Já v tom vidím zmařený potenciál.