noriaki

Znáte to. Dvojka musí být epičtější, akčnější a zábavnější. Kupodivu je navzdory spoustě odlehčujících momentů i temnější. Po sofistikovanosti stále není ani stopy, a scenáristé a režisér se nebáli pracně vypiplanou atmosféru občas shodit rozpustilým vtípkem. Nevěřil bych tomu, ale kupodivu tohle prosakování do komedie vůbec neruší. Takže shrnuto a podtrženo, jsou tam vysoce působiví temní elfové, souboje stíhaček, vesmírná bitva a děj nabídne exkurzi i po dalších světech Yggdrasilu. Mně to stačilo.

Tenhle film moc informací nenabízí a spíš než pohled na komplexní pohled na jeho kariéru, staví Sennovi celuloidový pomník. Možná proto, že ho nespravedlivě srovnávám s vynikajícím Rush, nebo proto že mám radši Prosta a vadí mi tahle jednostranná zaujatost, tak mi verze Sennova životopisu moc nesedla. Když už o tom přemýšlím, tak jsem si mohl pustit tu kratší verzi. Tři hodiny záběrů na politiku Formule jedna, jen s minimem skutečných závodů, na mě bylo zkrátka až moc. Přiznám se, že jsem měl nutkání některé pasáže přeskočit. Odolal jsem a díky tomu jsem nepřišel o perfektně gradovanou půlhodinu před GP v Imole, pro mě jedinou opravdu silnou část v celém dokumentu.

Major Kalaš, to je panečku kanón, tomu může jeho slavnější kolega major Zeman akorát tak leštit lakýrky. Ne že by Honzovi podrážela nohy jenom ideologie, té se koneckonců nevyhnul ani flegmatický a výkonný Kalaš. Ten hlavní rozdíl je v atmosféře a v zápletce. Na rozdíl od 30 dílné kriminalistické telenovely má Strach hlavu a patu, a neslouží jen k lacinému tepání do vnějších a vnitřních nepřátel. A herecky je taky někde úplně jinde, i přes plejádu hvězd které Jiří Sequens do svého monstrprojektu natahal. Takže i když se protekční hrdina vyhřívá v záři reflektorů a vede si úřady posvěcenou válku proti agentům a imperialistům, a outsider se spokojil s běžnou kriminalistickou rutinou, tak mu stejně dal na prdel prakticky ve všem.

Protože jsem si film pustil kvůli Marii Annette Tanderød Berglyd, tak jsem čekal dětský příběh trochu říznutý naivní akcí. Ale ono ne. Gaten Ragnarok splňuje všechny požadavky na dospělý dobrodružný snímek a kdyby se kamera při těch nejdrastičtějších scénách cudně nedívala bokem, tak by sklouzával až do thrilleru. O žádný zázrak ale nejde. Režisér nic nedotáhl do konce, atmosféra haprovala a scenárista se zrovna nepředřel. Nejsilnější dojem tak zanechala nádherná příroda a nezvykle emocionální Sofia Helin. Je mi jasné že v Bron/Broen aspergera jenom hrála, přesto mi její smích přivodil menší šok.

Solidní film, jehož obrovskou devízou je nepřítomnost patosu, jakkoliv k tomu téma vybízelo. Tohle si Steve McQueen pohlídal zkušeně, ovšem mimo to je režisérů rukopis čitelný snad jen v občasných dlouhých, nervózních statických záběrech. Je škoda že i přes časté scény fyzického a psychického násilí nebudí tak intenzivní pocity jako dřívější Stud či Hlad a není zdaleka tak pohlcující jak by být mohl. Díl viny připisuji malému důrazu na plynutí času, díky čemuž Solomonův úděl nepůsobil beznadějně nekonečně. Film na druhou stranu ano. Oscarová Lupita Nyong'o mě nijak neuchvátila, zato démonický Fassbender se sám postaral o jednu hvězdičku z hodnocení.

Je těžké napsat výstižný komentář, aniž bych použil to ono zde všeobecně oblíbené slůvko "naivní". Taky se samo nabízí. Ten kdo zná remake seriálu z roku 2004 a hledá něco podobného, tak bude určitě zklamaný. Battlestar Galactica 1978 se svému mladšímu bratříčkovi nepodobá prakticky v ničem. Zápletka je mnohem plytčejší a nejen že tu není ani stopy po atmosféře paranoie, ona ta atmosféra úplně chybí. Herci, jedna z největších devíz nové verze jsou tu přinejlepším úsměvní a skoro to samé se dá říct o efektech a akci. Argumentace věkem na mě nezabere. Doctor Who a Star Trek jsou mnohem starší, ale o parník sofistikovanější, nápaditější a filmařky po všech stránkách lepší.

Tak jako loni, i letos natočil Alexander Payne film přesně podle vkusu Oscarové komise. Tentokrát dokonce nasbíral ještě o jednu nominaci navíc. Tipl bych si že jednu z nich určitě promění a znovu bych to viděl na scénář. Námětem a snad i náladou jsou oba snímky velmi podobné, jen sbližování otce s dětmi nahradilo sbližování syna s otcem. Díky osobitému vizuálu, hereckým výkonům a specifickému humoru je ale Nebraska úplně odlišná. Jestli je to změna k lepšímu nebo k horšímu, to asi záleží jen na vkusu. The Descendants mně sedlo víc. Silnější tři hvězdičky, nebo slabší čtyři. Minule jsem trochu nadhodnotil, takže teď zase lehce uberu.

Po všech stránkách brutální seriál. Od námětu, přes děj, postavy, až po vizuál. A zároveň konečný důkaz že dělat remaky má smysl, pokud ovšem přidáte něco svého. Zatímco původní Battlestar Galactica je ploché dobrodružné sci-fi plné černobílých postav a atmosféry prodchnuté patosem a naivitou, tato nová verze je emocionálně vyčerpávající, drastické, psychologické a labilní drama ve kterém se z hrdinů stávají svině, z podrazáků spojenci, a z idolů odporní lotři bez špetky sympatie. Vyberte si komu budete fandit, garantuji vám že víc než pár dílů vám tato volba nevydrží, a vy budete dělat kompromisy, budete hledat omluvy, a přijde čas na relativizaci pevně daných jistot. Snad v žádném jiném seriálu jsem neměl takový pocit opravdovosti postav. Zapomeňte na to znáte, tohle je BSG a lidé tu skutečně žijí, rvou se s osudem, trudně živoří, zarputile odmítají přijmout svůj úděl, či postupně rezignují na humanitu. Každý podle své těžce zkoušené osobnosti. Ale hlavně musí pokračovat dál, protože jediná další alternativa je smrt v boji s nelítostným nepřítelem. BSG není lehké sledovat, vtáhne vás, přetvoří podle svého, a vyplivne trochu jiného.

Kdybych posuzoval Playgirls II jako komedii, tak dám bez milosti odpad, a Vít Olmer se může se svými ovečkami chytit za ruce a snožmo skočit ze skály. Už zase se vzájemně trumfovali v mizérii a neschopnosti. A ne, nemyslím si že za to může jen pan režisér / scenarista, ve své mysli Francis Ford Coppola, v myslích jiných předchůdce Uwe Bolla, protože Josef Nedorost čněl nad všemi jako titán herectví. Takže to jde, a ne že ne. Na druhou stranu, kdybych bral Playgirls II jako pokus o porno, tak bych pochválil výtečné herecké výkony (na žánr), hezké slečny (Míša Kuklová, Kateřina Hubálková), že to má světe div se i děj a humorné momenty (Achmed). Něco bych odečetl za Slávka Bouru. Ale nejsou tam žádné pikantní scény co by stály za řeč, takže taky odpad.

Na to, že jediná moje ambice bylo podívat se na něco s Táňou Pauhofovou mě BrainStorm bavil skvěle. Hlavně od chvíle kdy se Brzobohatý zvetil, a začal svým charismatickým chraplákem obracet všem přítomným život naruby. Do té doby filmu podrážel nohy slabší scénář. Občas lezly dialogy hercům z pusy vyloženě neochotně, něco trhalo uši a sem tam zaúřadovala prostoduchá naivita. To je zároveň moje největší výtka k zápletce. Je až moc optimistická a na tak podařený projekt málo ambiciózní. Místo drásavého psychologického dramatu natočil Strach velice nadprůměrnou povídku z Bakalářů.