Tosim

Vytříbenost zůstává, hlavní hrdina dochází svému konci, protože už nic než temnou stranu neuznává, tady je ten přesah, ale protože film se nepřiklání na žádnou stranu, není možná tak patrný. Druhá část by chtěla zkrátit, další a další Kraviecovy podvody podle podobného mustru už unavují. Co mě ve snímku nejvíce fascinovalo, byla dokonale padnoucí, stylová hudba Tadeáše Věrčáka. Radost poslouchat - světová úroveň. 70%.

Tam, kde Jan Hřebejk drze porušil určité detektivní stereotypy a Viktor Tauš na ně rovnou kašlal, ale vytvořili stylové, zábavné a napínavé věci, točí první jmenovaný třetí řadu (s nejnetradičnějším námětem) naopak nejfádněji. Po scéně s probuzeným lvem čeká divák něco stejně infarktového i s pachateli, ale kriminálně to prostě poněkud vyšumí.

PŘI NEJHORŠÍM NÁM POMŮŽE DADA. No, jenom o fous. Pánové Klein a Pecháček nám z Básníků dělají seriál, zdá se. Tomu odpovídá i vizuál. Neskutečně dlouhé, komično přechází v tragédii a pomalu komunální satiru (konkurz na ředitele nemocnice). Na PP je už zbytečné nadávat, veletoče v postavách pokračují (Karabec = Vaculík? A proč?), neherci obsazení kvůli popularitě (Mareš, šmarja), mnoho scén vypadá jako poučování a moralizování těch, kteří zestárli a jen proto na to mají právo. Přesně z toho si dřív série dělala legraci. Básníci se nám pomalu ztrácejí... Úvodní píseň - Uhlířův standard, závěrečná na úrovni slabikáře. 30%.

S ŽENSKEJMA JE TO JAKO S FILMEM. JAK JE PŘEHNANĚ INTELIGENTNÍ, NEDÁ SE TO VYDRŽET. Tihle Básníci nejen zachycují porevoluční dobu, jsou jejím produktem a zároveň ji vytváří. To je na nich zajímavé, ne dobré, stejně jako snaha hlavního hrdiny bilancovat na prahu středního věku a v době velkých společenských změn. Postavy se střídají, motivy také, je to o všem a často o ničem, začíná otravný product placement, (nucené?) veletoče v postavách (Honza Antoš = Marek Vašut?), občas rádoby humorné lapsy (srovnávání Sokola a SSM) a tu a tam z toho všeho vykoukne ono vtipné a životné básnické střevo, jak si ho pamatujeme z osmdesátých let. To je snímek i na těch 70%. Jediný jasný klad - nejdospělejší a nejlepší píseň v sérii.

"Vždyť je to samej papundekl!" Režisér několika epizod (!!!) Milan Šteindler to vystihl přesně, leč nezáměrně. Kdo vydrží v polorozpadlém domě, získá dědictví třicet miliónů. No jistěě, když už, tak to přežeňme, nic středního nám nejde, ale co s takovým námětem, který by se dal zpracovat jako pěkné sousedské peklíčko, když skončí opět jako vztahovka, vy máte teda fantazii. Na rovinu - viděl jsem první, druhý a sedmý + osmý díl a mám jasno. Diváci alespoň jednu z letošních podzimních sraček ignorovali. Konečně měli trochu rozumu.

Spíš psychologické než romantické, občas se zajímavými vypravěčskými postupy. Proč ne? Takoví Manželé a manželky jedenadvacátého století. Zajímavý film scénáristky sci-fi Svěrací kazajka. 70%.

Zatím nejlepší snímek mladých tvůrců z okruhu Samira a Chlupáčka, klasika v novém kabátě, vizuálně vynikající, jen škoda, že příběh vyšumí poněkud do ztracena. 70%.

JDE O MŮJ SVĚT. Tak nevím, zda jsem si na Snyderův a Goyerův styl od minula zvykl, nebo v něčem ubrali, bylo to IMHO víc o Batmanovi, proč ne, ale některé věci, co už jsme ikskrát viděli (vražda rodičů, noční můry, netopýři), si mohli tvůrci odpustit, snímek zkrátit a trošku ubrat na patosu. Závěrečná příšera mě bavila a nejvíc jsem si užil Lexe Luthora, to, že i tady je vzdělaný pošuk.

Nejdříve musím napsat, že případ Olgy Hepnarové znám cca patnáct let z televizního dokumentu, natáčení snímku jsem sledoval s napětím, hlavně, když to vypadalo, že mu hrozí nedokončení. Film umělecký, psychologický, nestranný, až tak, že závěrečný dialog hlavní hrdinky s obhájcem a její proměna vás pomalu ochromí. Snímek pomalý, hypnotický, připadlo mi, že točený tak, že každý záběr, scéna, mají svoji pointu, vyvrcholení a význam. Dílo tak přemýšlivé a NEČESKÉ, že jen nechápavě kroutíte hlavou. Dumáte o něm minimálně několik dnů a několikeré zhlédnutí je povinnost. 90% - zbytek si nechávám jako nezbytnou rezervu pro pozdější vytříbení svého názoru. Aspirant na nejlepší český film za ... nevímkoliklet. :-o

Scénárista Martin Horský se po relativně slušném filmu Láska je láska (pokračování jsem neviděl), pustil do tohoto (zde uveden jako "autor projektu"), ehm, paskvilu, ve kterém se nic neděje, téměř vše je odtrženo od reality a divák má co dělat, aby nechcípl nudou. Prostředí je skoro jak z bezčasí, herci nemají do čeho píchnout, vrcholem je Hugo v podání Lukáše Langmajera, neustále se přitrouble usmívající, který působí jako (zda nechtěný či záměrný, je dost těžké určit), idiot. Výsměch jakémukoliv dramatickému tvaru.