Tosim

Občas by napětí chtělo vypilovat a i vyprávění trošku natáhnout (přidat neknižní motivy a třeba udělat minisérii), pachatele neprozrazovat tak brzo a hned by se na to dívalo líp. I to jsou důvody, proč jsem přesvědčen, že v severských krimi je Jussi Adler-Olsen zatím nejslabším článkem. 70%.

Člověk by rád propadl roztomilosti Lidsay Lohan před obdobím sexu, drog a rokenrolu, omámí ho láskyplná rodinná nálada snímku (a klasická předloha) i jistá režie Nancy Meyers, při zpětném pohledu se ale jedná o jednu klasickou situaci za druhou, takže dojmout jsem se nechal rád, ale v hodnocení -v tomto případě- rozum nepotlačím.

Merta si k sedmdesátinám natočil tento dokument o více než padesáti odstínech zatracené normalizační šedi, struktura díla je rozkolísaná a fakta ne-li neobjevná, pak celkem známá, důležitější je ale osobitý autorský a potřebný pohled na věc. Každý příspěvek k nezapomínání se počítá. 90%.

Podivná pohádka.

Dětské a výdělečné. Co dodat - tomuhle skotačení zoufale chybí (dospělý) Gru, aby mu dal smysl. Snad za rok.

Nejfilozofičtější, nejosudovější a nejhrůznější Allen od Match Pointu. Smysl života, vražda a morálka lidského chování v jednom. Jo, možná je to ve mě, třeba mě Woody zase dostal, vyprávění i postavy mě fascinovaly, kam vše směřuje, jsem nepoznal, možná mě někdo z obdivu panu autorovi dokáže vyléčit, co můžu však bezpečně prohlásit, že to zatím není ani jeden z vás. 90%.

Přemýšlivé televizní drama, které dokázalo z "poučení se minulostí" (zdravím Mirku Spáčilovou) vytřískat paralely se současností, že je to až nepříjemné. Václav Šašek vzpomenul na své nejlepší kusy a pro Karla Heřmánka je doufám Ordinace jen odrazovým můstkem, fakt má na víc. Téměř ideální dílo pro médium veřejné služby, takhle nějak si představuju, že by historie v ČT měla vypadat. 90%.

Hry nehraju, na téhle průměrné jednohubce se mi nejvíc líbil ten roztomilý nerdí humor. Holt, Sandlerovi řídnou vlasy a asi to potřebuje takhle dohnat. :o)

Snímek, který vás fascinuje a zároveň přemýšlíte, co je točeno na efekt a co a jak moc je vykalkulováno. Psal jsem něco podobného už před rokem, způsob, jakým se Iňárritu mění, je dost zajímavý tvůrčí obrat.

Tvůrci tlačili na pilu a různé jiné bodné i sečné nástroje víc, než je zdrávo, do půlky řady se nic neděje, nelogičnosti se kupí přes úsměvné scény (o patnáct let mladší, ale přesto stejně vrásčitá matka představená). Herce jsem si užil - Zachary Quinto přeskočil rovnou z Hrdinů, James Cromwell snad poprvé záporný a Franku Potente jsme neviděli asi sto padesát let. Jinak ovšem zklamání, zdejší vysoké hodnocení mi lehce vyráží dech.