Mr.Apache

Absolutně nenáročné. Absolutně jednoduché. Absolut 80's.

Fantastický úvod a neodolatelně obskurní idea jsou důvody, proč si tahle záležitost ode mě odnáší celé tři hvězdičky. Pokud si ale o Santa's Slay chcete myslet jen to nejlepší, rozhodně ho vypněte už po úvodních titulcích, a nechte si pak někým vyprávět, o čem to vlastně bylo. Po počáteční divoké jízdě vás totiž čeká jen pomalé utonutí v rozbředlém a uprděném bahně zoufalého nevkusu a bezmocné nudy. Ne, žádný nový "Muž se třema rukama". Nic tak přitažlivě odpudivého se tady bohužel nekoná. A to to zpočátku vypadalo tak slibně... Je dobré vědět, že tohle určitě není první případ, kdy se Santa objevuje v humorně horrorových vodách. Stačí vzpomenout na "And All Through The House", jednu z prvních (a nejslavnějších) epizod Tales from the Crypt, režírovanou Robertem Zemeckisem. Na druhou stranu je třeba uznat, že Štědrý den jako Den zabíjení - to má opravdu něco do sebe!

Film na němž vyhořela slibně rozjetá kariéra režiséra, který se do té doby počítal ke stejné lize nové hollywoodské krve jako Scorsese, Coppola, De Palma nebo Spielberg. Jak známo, Friedkin měl tehdy na kontě dva majstrštyky: Francouzskou spojku a The Exorcist. Díky nim byl považován bezmála za génia, a čekalo se s jakou peckou přijde teď. A on si vybral klasický francouzský snímek, který se rozhodl předělat ve svém typickém stylu. Celému projektu hodně věřil, a dal do něj dle vlastních slov všechno. A ono to nevyšlo. Film propadl u diváků i kritiky. Možná tehdy byli lidi na remaky citlivější než jsou teď, ale pokud bychom měli hledat ve filmové historii předělávky, které stojí za to, Friedkinova Mzda strachu by si zasloužila být v tomhle žebříčku na předních místech. Děj původního filmu je zde rozvinut o to, co v originále zůstává tajemstvím – tedy JAK se hlavní hrdinové ocitli tam, kde teď jsou, a co tomu všemu předcházelo. Snímek je natočen jako typická 70’s záležitost, a myslím, že fanoušci Francouzské spojky musí být spokojeni. U příznivců originálu je výsledný dojem už mnohem spornější... Zbytek je historie: Talentovaného režiséra neúspěch psychicky zcela zlomil. Hollywood přestal věřit ve Friedkina a Friedkin sám v sebe. Dá se říci, že už se z šoku způsobeného jednoznačným odmítnutím na všech frontách (s vyjímkou některých socialistických zemí, kam byl film následně levně prodáván) nikdy doopravdy nevzpamatoval. Proto je Sorcerer dnes tak zajímavý. Nabízí filmovému fanouškovi nejen možnost s odstupem posoudit, zda bylo dobové přijetí snímku spravedlivé, ale také se poučit, jak vrtkavou záležitostí může být štěstí, víra, talent a úspěch. ... Před pár lety běžel na ČT v rámci seriálu profilů slavných režisérů dokument o Williamu Friedkinovi. Jakmile přišla řeč na Mzdu strachu, tvůrci Vymítače ďábla se zlomil hlas, když spustil svůj lament nad zlým osudem... Sad story. True story.

Tohle je přesně to pravé ořechové pro osmdesátkové nostalgiky. Ti pro neopakovatelnou atmosféru oněch časů jistě rádi snesou i nenáročný, ale přitom vůbec ne hloupě natočený příběh o zvláštním a poněkud dramatickém vztahu chudého rebelantského studenta a dívky z lepší rodiny. (V hlavní ženské roli se objevila tehdejší vycházející mladá hvězdička Daryl Hannah, známá dnes hlavně jako jednooká mrcha z Kill Bill.) Jestli vás ta doba alespoň trochu bere, pak nemůžete Reckless nepodlehnout. Zvlášť když se rozezní ultrachytlavá "Kids In America", asi nejlepší písnička ejtýsácké popové ikony Kim Wilde. Ale troufám si tvrdit, že příběh a jeho poměrně kvalitní zpracování mají šanci oslovit také širší divácké vrstvy, než jenom pamětníky a fanoušky oné tolik vysmívané i zbožňované osmé dekády. Hodně příjemná záležitost.

Hned po Čelistech asi nejlepší (nefantastický) film na téma vraždící mořský tvor.

Existencialismus v hávu zombie tragikomedie. Metafora na úděl jedince jakožto kolečka v mašinerii, a na nemožnost útěku z jejího soukolí. Franz Kafka, George A. Romero, Ladislav Klíma a Meat Loaf si tu dávají dostaveníčko s italskými neorealisty. Proč to ještě neběželo na ČT2?

Joe D'Amato musí být blázen. Něco jako Ed Wood brutálního humusu. Nemá to hlavu, nemá to patu, gore scény působí tak samoúčelně, že nevíte jestli se máte smát nebo brečet, a s velkou pravděpodobností se ani nedodíváte. Ne proto, že by se nedaly vydržet ty odporné scény, ale jednoduše vás to po chvíli znudí natolik, že dokoukání nebudete považovat za nezbytné. Přesto dávám dvě hvězdičky. Ono je to celé totiž svým způsobem vyjímečné. [Zajímavost: Hraje zde Michele Soavi, který o dekádu později režíroval fenomenální kafkovskou zombie tragikomedii Dellamorte Dellamore.]

Stallona nemám rád, je to herec jednoho výrazu ("jsem bezbřeze tupý, ale svalnatý"). Na film si vzpomínám jen matně (proto bez hodnocení), ale soundtrack z něj bych si nechal líbit. 80's nostalgia rules, a tady má navíc jednu písničku Robin Zander z božských Cheap Trick.

Zbytečně podceňovaný snímek jediného tuzemského mistra horroru.

Absolutní nářez. Jeden z nejlepších českých filmů, jaký byl kdy natočen.