SOLOM.

Carpenter se totiž pokusil diváky zaujmout především samotným příběhem, do kterého hodně investoval. Na rozdíl od nynějších EMO rádoby hororů to totiž moc nepřeháněl s nějakou romantickou zápletkou, přestože i zde se to bez ní neobejde a snažil se vyvarovat zbytečných klišé, kterých se právě v tomto upířím žánru dá nalézt mnohdy dost a dost. Bohužel se mu to místy moc nedařilo a některé pasáže vypadají opravdu hrozně. Hlavní doménou je však akčnost a především pak jednotlivé souboje. V neposlední řadě pak musím samozřejmě pochválit i akční scény, při kterých se Carpenter celkem vyřádil. Za pomoci solidní kamery a speciálních efektů dokázali natočit několik scén na které jen tak nezapomenu. Především pak Válkům příchod na scénu a jeho řádění v motelu. Zde se rozhodně krví nešetřilo a stejně jako tomu bylo i později (pokud tedy nepočítám ukopnutou hlavu), byly jednotlivé efekty docela ucházející. Tedy až na tu bitku s knězi. Ta mi přišla docela dost trapná. Jako plus beru i fakt, že se zde tvůrci rozhodli trochu vybočit ze standartu (vynechali česnek, svěcenou vodu a podobně zažité věci) a uspokojili se především se slunečním světlem. Tento způsob likvidace upírů se později uchytil ve spoustě dalších filmů. 7/10

Jediné co nám totiž bylo nabídnuto je docela zajímavý proces proměny ( který ovšem není nic světoborného) a pohled ze včelí perspektivy. Hlavní doménou filmu se totiž měla stát hlavně nahota. Tvůrci totiž nebyli asi zas tak blbí, jak se zdá. Když už nám po stránce děje, atmosféry a efektů toho moc nenabídli, tak se to pokusili napravit erotikou. Tedy lépe řečeno nahými ženskými, kterých je ve filmu k vidění dost a dost. Ne všechny by stály za hřích, ale rozhodně je na co se dívat.

Já se taky řadím k těm, jenž se film docela líbil i když kniha mě bavila víc. Největším kladem jsou totiž herecké výkony, které alespoň pro mě osobně dopadli velice dobře. Atmosféra je rovněž hodně slušná a místy mě i lehce zamrazilo. Scéna v lese, kdy utíkají ty zvířata patří k těm nejpěknějším. Co už však filmu spíše uškodilo byli speciální efekty (lety vrtulníku, samotní mimozemšťani atd...). Přesto si myslím, že klady i mínusy jsou zde rovnoměrně rozložené a film je rozhodně koukatelný.

Samotné monstrum je asi největší slabinou tohoto jinak průměrného filmu. Je vzhled a především maska vyvolají v divákovi spíše smích, než hrůzu v očích. V některých scénách jsem měl obavy, aby nespadla herci z hlavy, jak se mu třepala. Atmosféra se však vydařila tvůrcům skoro na jedičku. Tady nemám nějakých větších výhrad, protože jsem se tu vůbec nenudil.

Další z řady 'EMO' horůrků, které mají diváka spíše rozplakat štěstím, než ho vyděsit. Co se týká děje (myšlenky) tak ta není špatná, ale realizace otřesná. Neobměkčí ani účast Aaliyah, která už to má bohužel za sebou. Její výkon byl stejně průměrný, jako u většiny jejich kolegů. Asi nejlepší na celém filmu je hudba. Ta se jim opravdu povedla.

George A. Romero mě už několikrát přesvědčil, že umí točit i něco jiného než jen filmy se zombíkama. Ne vždy však u diváků zaboduje a tenhle kousek je toho jasným důkazem. Mě osobně to však zas až tak hrozné nepřišlo. Děj se sice místy nehorázně vleče a nebýt nevěrné manželky a Stormareho, tak jsem asi v polovině usnul, ale hlavní hrdina dělal co mohl. Nebo respektivě na co herec Jason Flemyng má. Mezi moje oblíbené filmy však tenhle rozhodně patřit nebude. Drtič Peter Stormare však u mě zabodoval na plné čáře, stejně jako u holek které přefikl....

No nevím, tahle duchařina se mi líbila to ne že ne, ale viděl jsem už i mnohem lepší. Každopádně mě děj několikrát velice mile překvapil a určitě jsem si tenhle kousek nepustil naposledy. Jen je škoda, že děj má místy hodně nevyrovnané pasáže a hlavně začátek má docela pomalý rozjezd (pokud nepočítám tu banku). Charakteristika postav se mi taky líbila, jen je škoda, že trošku víc prostoru nedostal můj oblíbenec Michael Shannon (Clyde). Tak za 65%

Průměrná duchařina, která se klidně mohla stát i hitem roku, nebýt nudných pasáží a chaotické práci režiséra. Herecké výkony jsou totiž na velice solidní úrovni, stejně jako efekty či hudební doprovod. Největší kámen úrazu je však nejen v nevyrovnanosti scénáře, ale i samotné atmosféře.

Když jsem tento film viděl před několika roky poprvé, neudělal na mě zas až tak špatný dojem jako na mnoho lidí okolo. V té době jsem však neměl ještě nakoukáno tolik filmů jako dnes a můj pohled na něj se už dost změnil. Filmů, jejichž zápletka se točí okolo „splněných přání“ již existuje celá řada a The Wisher mezi nimi bohužel vypadá jako jejich chudý příbuzný. Není to sice vyložená nuda, pár slibných scén tu k vidění je, ale jinak jde opravdu o podprůměrnou záležitost, která hororového fandu viditelně moc neuspokojí. Přístup režiséra je opravdu dost sterilní a to po všech stránkách. Atmosféra sama o sobě by nemusela být vůbec špatná, jen kdyby se panáček více věnoval jejímu postupnému gradování a neuspokojil se pouze s několika náznaky a snadno předvídatelnými lekačkami. Zatímco hlavní hrdinku dle jejích slov vzrušoval strach, tak většina diváků „ostrouhala“, protože tu moc věcí, u kterých by se snad mohli leknout, nebo se dokonce bát nebylo. I proto je tak asi jedinou věcí, která se opravdu povedla maska Wishera. 30%

Tak tomuhle říkám absolutní kravina. Jim Wynorski se opět vytáhl a ukázal nám, že většina jeho filmů za moc nestojí. Na tomhle paskvilu nenajdu nic, co bych mohl pochválit. Snad jen, že jsem se už tak dlouho pořádně nenasmál.