SOLOM.

Opravdu jen čirou náhodou jsem narazil na tuto Jihokorejskou černou hororovou komedii a vůbec toho nelituju. Je sice pravdou, že nejde o žádný klenot mezi zvířecími horory a mnozí jí budou opovrhovat, ona si ovšem na nic nehraje a jak slibovali tvůrci, bavil jsem se téměř po celou dobu (v rámci možností), takže ve finále průměrná spokojenost. Jediné co mi na tom všem vadilo, bylo až moc digitální divočák a slabší herecké výkony, ale jinak se mi líbila jak slušně zvládnutá kamera, tak i atmosféra a samotný příběh určitě není nezajímavý.

Zvířecí a monster horory mám velice rád, zvláště pak starší kousky. Takže jsem se po solidním Proie (2010) začal poohlížet po dalších „kančích“ filmech a pár jich našel. Tento kousek jsem viděl kdysi jako malý, ale moc jsem si ho nepamatoval. Proto když jsem na něj po letech zase narazil, byl pro mě „jasnou volbou“. O tom že jde o klasickou průměrnou osmdesátkovou podívanou nemůže být ani pochyb. Pokud člověk nebude čekat žádné zázraky, užije si tuto australskou podívanou tak jako já. Je však potřeba se oprostit od všech předsudků nad tím, že v celé své kráse, divočáka mockrát neuvidíme, takže se musíme spokojit většinou s jeho tlamou. Jak se později ukáže, byl to dobrý tah. Díky tomu měla atmosféra slušný náboj, který se postupem času pěkně stupňoval a to i zásluhou dvojici „retardovaných“ bratří. 60%

Říkal jsem si, hraje tam Costner, půjde o mysteriózní horor, to by nemuselo být špatné. Taky jsem si zprvu tenhle film jakžtakž užíval, prostředí vypadalo slušně a já se těšil, jakou roli v tom všem bude hrát ona mohyla. Jenže tvůrci všechno posrali tím, že nám ukázali ony (polobohy) moc brzo a já měl po náladě. Pak už jsem jen více méně znuděně seděl a čekal, kdy bude konec. Atmosféra totiž místy neskutečně stagnovala, napětí si větší polovinu filmu vzalo náhradní volno a herecké výkony obou dětských protagonistů taky dost průměrné. Kde originalita moc příležitosti nedostane, tam to ani Kevin nezachrání.

Na filmový a zároveň i režisérský McCarthyho debut jsem byl vážně zvědavý a nějak mne neodradilo ani rozporuplné hodnocení těch, kteří tento kousek již viděli. Není na škodu si tu a tam pustit nějakou tu duchařinu. Když se navíc nejedná o čistokrevnou záležitost a tvůrci do ní přimíchají i něco z jiných odvětví, tím je to pro mě jen lepší. Již od úvodních minut se mi docela zalíbila i navozená atmosféra a já se jen v duchu modlil, aby zas nešlo o další blbost, kdy budou vzduchem jen proletovat kusy nábytku a hlavní hrdinka nedostane infarkt díky blikajícím zářivkám. Naštěstí je příběh obohacen o finální rozuzlení, které bych tu nechtěl prozrazovat a díky kterému nemůžu dát ani horší, než průměrné hodnocení.

Po sedmi letech vzniklo pokračování této „hoňky“ mezi hororovou elitou. Pinhead chce Freddyho a tak využije služeb Jasona, Michaela a Leatherfaceho, aby mu dali pořádně na prdel, než to s ním skoncuje sám. Freddy sice není žádná máčka, ale má vůbec šanci proti takové přesile? Tohle pokračování mne bavilo o něco víc než předešlý snímek, ale i zde se souboje pokoušeli býti vtipné a moc se to tvůrcům nedařilo. Někoho tohle asi bavit bude, ale já už asi „zestárl“ a raději zůstávám u klasiky.

Ok řeknu to takto. Vzhledem k nostalgii a mé oblíbenosti Freddyho, Jasona, Michaela, Leatherface a Pinheada (a to i přesto, že jsem k jejich sériím nenapsal ještě žádný komentář) jsem dal tomuto snímku šanci a našli se zde pasáže, které se mi líbily. Jako celek to však na mne působilo dosti rozpačitě ve všech směrech. Freddy se sice pokusil přemluvit Michaela k vyvražďování malých harantů na Elm Street, ale ten mu to nežral, asi tak jako já tvůrcům. Každopádně dokážu pochopit, že se to někomu bude líbit víc než mě, ale já tyhle „koktejly“ nemám zrovna v oblibě stejně jako dementní dialogy.

Tohle mysteriózní drama s polo-romantickou zápletkou David Lynch zvládl opět s přehledem a nejeden divák si zas bude mlátit rukou do hlavy, jakže to ten režisér zase myslel. Tentokrát však zápletka není zas až tak složitá, tedy pokud se díváte pořádně a neusínáte u tohoto. Najde se tu sice i několik slabších pasáží, které to klidně můžou způsobit (spánek), ale jinak jsem se bavil od začátku až dokonce. Především pak hlavně díky dvojici Watts – Harring a jejich „pátrání“. Jako bonbonek pro mužské publikum tu máme šanci vidět i „lesbické“ hrátky. Přiznám se však, že víc než odhalená Naomi mě zaujala hudební vložka (a to především v onom zvláštním klubu) – „kecám…“Jinak k vytvořené atmosféře nemám téměř žádné výhrady, potemnělost, zvraty i nečekané situace – super…

Režisér Henenlotter byl pro mne dodneška velkou neznámou a to i přesto, že mám ve své sbírce hned několik jeho filmů. Dnes se mi do rukou dostal první z nich a opravdu jsem nestačil zírat. Jen tak zběžně jsem si přečetl několik informací a komentářů a byl zvědavý na onu „šílenou“ podívanou, kterou někteří diváci slibovali. Tahle dosti kontroverzní (nevím, jestli je tohle je ten správný výraz, spíše bych řekl absurdní) osmdesátková záležitost byla vážně ujetá od první minuty a já nestačil zírat, co si to tvůrci vymysleli tentokrát. Nebudu sice tenhle film vyzdvihovat do nebes, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se u něho místy opravdu nepobavil. O morbidní situace tu není nouze, ona „kuřba“ patří skutečně ke zlatému hřebu večera a mluvící Aylmer nemá prostě chybu. Ujetá režisérova představivost vážně nemá obdoby a i přes slabší triky, jsem si to docela užil.

Když jsem viděl, že film produkuje společnost TROMA, očekával jsem další „nářez“ morbidní zábavy a tak jsem se na to vyloženě těšil. Jenže jak se ukázalo tato sekačková parodie na Čelisti, zas až takové terno nebyla. Jde spíše o dost průměrnou záležitost, jejíž přemrštěná stopáž místy dost nudí a snad dvakrát jsem se přistihl, že u toho usínám. Začátek sice příjemně navnadil a zdálo se, že i atmosféra by nemusela mít chybu (potemnělý zvukový doprovod uvádějící na scénu plechového zabijáka byl skoro stejně působivý jako u jeho zvířecího vzoru), jenže celý prostředek filmu se nese v dosti ukolébajícím stylu a teprve konec mne probudil z letargie. Způsob lovu sekačky a její „chování“ se opravdu místy až moc podobalo JAWS, jenže tady mi to přišlo poněkud trapnější. Nemám nic proti nadsázce a tvůrci se jistě snažili diváky pobavit, jenže házení balíku sena s balónky a jízda na dálkové ovládání na mne moc velký dojem neudělalo. O něco lepší to už bylo se scénami, kdy se začaly sekat lidské údy. Tady jsem se jako hororový fanda i pokochal, leč těchto momentů bylo žalostně málo.

„Máš menstruaci? Proč? Krvácíš. Protože jsem panna. Buď opatrný. Jsem čistý. Víš, že tě miluju?“ Tak již po samotném prologu mi bylo jasné, že i tentokrát se dočkám od Gaspara Noéa další kontroverzní podívané. Příběh o řezníkovi a jeho slabomyslné dceři mne sice nezaujal tak jako koňská porážka (já mám koninu docela rád) a následný porod, ale přesto měl v sobě jisté kouzlo, které mě upoutalo k monitoru až do poslední minuty. Nenudil jsem se, i když ke konci to už nemělo moc šťávu (když nepočítám hlášky o tlusťošce) a tu scénku s napadením chlapíka si mohli odpustit. Každopádně některé hlášky neměly chybu, stejně jako titulky v novinách. Takže pokud od toho nebude čekat zázraky, užijete si to určitě víc, než žiletky zařízlé v prdeli při průjezdu tobogánem.