Isherwood

Fenomenální Aaron Eckhart by vám dokázal vnutit i myšlenku, že kouření cigaret je vlastně zdraví prospěšná záležitost, bohužel režisér Reitman celých devadesát minut pouze paběrkuje mezi politickou korektností ožehavého tématu a rodinným melodramatem o vzorném otcovství. Třicet minut stopáže navíc a celistvější režijní vedení, jež by bylo schopné se více „odvázat“ by snímku jenom pomohly, pak by z toho byla absolutní bomba. To takový Andrew Niccol se v podobném tématu rýpal mnohem energičtěji, drzeji a hlavně poutavěji. Na debut přesto vůbec ne špatné a slibné náznaky zajímavého talentu zde rozhodně jsou, jen tak dále!

Stylová brainwash zábava, která videoherního ducha vyždímala do posledního bajtu a nechala se přetavit v nekompromisní akční nářez, který dává vzpomenout na časy Mortal Kombatu, jenž svého času lahodil oku žánrově zatížených fandů. Spoře oděné slečny bojují v impozantním tempu v mistrovsky nasnímaném, sestříhaném a hudebně podbarveném fetiši, u kterého bude pět ze čtyř erotomanů slintat blahem. Vysoce umělecký zážitek a povinná záležitost pro všechny, kteří vyrůstali z joystickem v ruce, a když jim ho rodiče sebrali, šli si listovat Esquirem.

Yep, yep, yep! Pekelně dobrý a zábavný shit, který vesele sjíždí lajny klišé všech podřadných (sub)žánrů a výsledný produkt je hodinu a půl trvajícím veselým tripem, k jehož sledování je (možná) třeba více než jenom pořádného nadhledu. Vyjmenování všech (veskrze zábavných) negativ by zabralo půl strany – byť nutno uznat, že špatný střih rozbíjející dramatickou linku, je jasným výrazem režisérovy levoty. Divácky mnohem jednodušší a méně útrpnější zřejmě nakonec bude nechat se osvítit duchem Eda Wooda, díky digitálním trikům říznutého Uwe Bollem, a pořádně si to celé užít…

Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat.

Scénáristická demence toho nejtěžšího kalibru, výběrem jmen postav počínaje a tupými dialogy konče, zasazená do standardního střihu odpolední pohádky na ČT, což by ani tak nevadilo, kdyby celá hodinka nebyla narýsovaná podle ohraného mustru zpod rukou Svatavy Simonové, která v neměnných papundeklových kulisách natáčí už třetí dekádu. Neskutečný shit, jenž uráží pohádkový žánr a hlavně dělá z nevinných a neznalých dětských dušiček totální debily. Dramaturgická skupina na Kavčích horách by konečně měla otevřít oči a pochopit, že tudy cesta nevede, tudy opravdu ne!

Po technické stránce notně nedokonalý mix Star Wars a Vesmírné odysey, který však plně vyzařuje autorskou snahu o objevování možností filmařských technik a plného rozvíjení vlastní fantazie v oblasti futuro-designu. Cameron už v režijních plenkách dokazuje, že chladná, industriálním lookem poznamenaná, výprava bude propříště jeho největší doménou – a o šest let později začal tento rukopis psát jednu z nejvýznamnějších kapitol sci-fi…

Spielberg to má po celých 90 minut jasně ve svých rukou. Atmosféra automobilového nahánění v některých momentech překračuje hranice standardního thrilleru a koketuje s téměř až hororovým fellingem, k čemuž si mistr dopomáhá jednoduše vedenou kamerou, dobrým střihem jak obrazu, tak i zvukových efektů a v neposlední řadě minimalistickou výpravou v podobě odlehlé dálnice v nekonečné pouštní scenérii a démonickým náklaďákem, který pronásleduje hlavního hrdinu. Bohužel Dennis Weaver v hlavní roli postrádá jakékoliv charisma, tudíž se mu nemůže dostat ani kapky divácké empatie, kterou navíc likvidují jeho příšerně ukňourané vnitřní monology. Tenhle nedostatek, společně s diskutabilní bezdějovostí (kterou však Spielberg zručně maskuje formou), způsobuje, že se mé hodnocení zasekává těsně pod vrcholem.

Brian De Palma opustil vody Hitchcockovských variací a krvavých mortyátů, aby si odzkoušel vody muzikálu. Pravda, s klasickým Fantomem opery z pera Gastona Lerouxe toho má tato filmová verze společného pramálo, ale o to více je typicky depalmovsky ulétlá, s přehršlí bizarních režijních nápadů, přehrávajících herců a příšerného popu 70 let, které však v konečném efektu tvoří naprosto neopakovatelný divácký zážitek, který režisér ždíme hlavně ze strhujících hudebních čísel, několika podařených mordů a jednoho trefně černohumorného odkazu na slavnou vraždu ve sprše z Psycha, která mě srazila do kolen. Bravo Briane, zajímalo by mě, kolik jsi toho musel během tohoto sladkého období nafetovat!

Typická megalomanie z Bruckheimerovy dílny, která stojí a padá s režijním umem páně Verbinského, který dokázal celému kolosu vtisknout ten správný punc klasického pirátského dobrodružství, říznutého solidní dávkou nadhledu, jelikož bez jeho pevného vedení by nakonec mohly Deppovy skopičiny, strhující triková stránka, či potenciál špičkového hereckého obsazení (démonický Bill Nighy, charismatický Stellan Skarsgård) vyšumět do ztracena. Celek neztrácí na dynamice ani minutu, děj – ač velmi prostinký – letí kupředu zběsilou rychlostí, takže i 150 minutová stopáž je nakonec příjemně koukatelným zážitkem. No brain popcornová zábava, která svůj cíl (pobavit všechny na okolo) splní na sto procent tehdy, pokud nejste zarytým intelektuálem, jemuž chybí cit pro trošku legrace.

Absurdita plošná, aplikovaná přímo a pouze na samotného Dude Lebowského, kterému se pod rukama sere všechno jako na běžícím páse, a nikoliv ta jednotlivě zkratkovitá pro všechny postavičky, kterými jinak Coenovic zahlcují své filmy, mě protentokráte drží s jásavými výkřiky docela při zemi. Ne snad že by Jeff Bridges nebyl cool, že bych neměl chuť si zahrát bowling či ochutnat Bílého Rusáka, ale protentokráte jsem se nebavil tak, jak jsem čekal, byť je to celé natočené naprosto ukázkově, jak jenom bráchové umí. A to je možná ten problém… můj problém.