Fingon

70% Milan Štaindler a jeho novomanželka slaví Vánoce v miniaturním bytu, když tu se najednou přiřítí katastrofa všech katastrof, její ohnivý italský bratr Marcello

Rychlé šípy spolu se Čtyřlístkem byly komiksy mého mládí. Nápad použít bubliny i ve filmu je sice zajímavý, ale mě tahle stylizace opravdu silně nesedla. Dnes poprvé mi připadají RŠ jako teplí bratři...

Groteska je někdy velmi, VELMI krutá...

70% Čtvrtá hvězdička je spíše ze sympatií k Janě z Arcu jako takové, než za film... i když to na jedné straně byla fanatická pobožná mrcha, na straně druhé to byla taky žena, která šla za svým cílem a věřila mu natolik, že za něj byla ochotna položit i život. To na konci nejsou výstřely, ale bubnování...

Tenhle film je ve své neskutečné nablblosti a hereckým "výkonům" všech zůčastněných v čele s jistým Arnoldem Strongem neuvěřitelně zábavný, bohužel jen prvních dvacet minut, zhruba do zápasu Arnieho s chlapem převlečeným za medvěda. Pak už je to bohužel jen těžká nuda.

Tohle jsem viděl kdysi dávno, když jsem ještě nevěděl, kdo je to Sophia Lorenová... no jestli někoho zajímá, jak nějaká ženská na letišti vříská "mortadelu nedám," tak prosím.

Zaráží mě především diametrálně odlišná úroveň jednotlivých povídek, některé jsou i dobré, některé snesitelné a některé samozřejmě i ubohé... takže pokud se chcete podívat na jeden díl abyste věděli, asi si obrázek o celé sérii neuděláte... (viděl jsem pátou sérii)

Standardní film o filmu, ve kterém se dozvíte prakticky jen to, co už pravděpodobně víte - že Chaplina neměli v Americe rádi kvůli jeho levičáckým názorům a především proto, že nikdy nepožádal o americké občanství. Bernardo Bertolucci jako host taky není nijak zvlášť zajímavý.

Viděl jsem už prakticky všechny Chaplinovy celovečerní filmy a většinou to byly vždycky pětihvězdičkové záležitosti. Ve Světlech ramp mě ovšem neuvěřitelně iritovaly vaudevillové výstupy, i když pro samotný příběh byly bez nejmenší pochyby důležité...

Je to zvláštní... těšil jsem se, jak tenhle film strhám, že jsem si koupil DVD s filmem, kterému jen o fous uniklo ocenění Plyšový lev za rok 2007 (Poslední plavky jsou ale přece jen horší). Ale... přes veškeré chyby filmu (když Agáta v jednom momentě prohlásí, že nepije, málem jsem se potrhal smíchy - to se nedá považovat za chybu, ale spíš za absurditu takového ražení, jako když se v Andělské tváři Míša Kuklová snaží dokázat, že je ještě panna a přitom má za sebou dva díly Playgirls), které tu mnozí jmenují, na mně tenhle film zapůsobil - ne jako film samotný, ale spíš smutným osudem Veroniky. A taky tím, že i já bych chtěl létat...