pm

Vše, co bych "Rebelovi" chtěla vytknout, a měla bych i argumenty, prozatím silně převáží fakt, že se mi to jednoduše líbilo. Což je také výtka, protože film je promyšlený ve vztahu k divákům.

Že má film přemrštěnou stopáž, jsem si ani nevšimla, utekl mi rychle, ale s odstupem dvou týdnů musím přidat hvězdičku: to teplo, které Alfréda vytrhlo z přežívání při setkání s Natálií, jsem cítila i přes obrazovku. Často se mi to nestává.

Bylo by to výborné, herecky silné drama, kdyby zdroj informace nebyl pozornému divákovi jasný po celou dobu vyprávění, a kdyby navrch s ním nesouvisely vtíravé otázky, související právě s morálkou a zásadami.

Z všude vychvalovaného třetího příběhu tolik nadšená nejsem, osobně se mi nejvíc líbil prostřední "O kloboučku s pérkem sojčím..", v globálu potom tento, vážně "plastický", film určitě převyšuje předchozí temnou dvojku a to mne 3D projekce obtěžují. Možná by ale už bylo na čase, aby čeští tvůrci sáhli po něčem vlastním a netěžili pořád ze zažitých značek a kvalit: vždyť Werichovo vyprávění obstojí samo o sobě i bez všelijakých otravných efektů a barev.

Gian Maria Volonté v roli naprosto vykořeného muže, který bez emocí, bez vášně nebo nějakého uchopitelného přesvědčení formuje svět kolem sebe a realitu pevně drží v rukou. S odstupem dvaceti let toto panoptikum negativních chrakterů vidím jako maximální zážitek, přeci jenom dnes dokážu lépe vnímat a ocenit práci kamery v prostoru, intertextové odkazy a Volontého herectví. A mám mnohem lepší přehled přes italská politická dramata.

Opravdu "jiný pohled", ani se nezmůžu na hodnocení.

Příběh samotný je asi pro většinu lidí přehnaný, do očí bijící konstrukt, ale je zajímavé, že nad tím jako divák nepřemýšlím a beru jako fakt všechno, co se ve filmu odehrává, jakkoliv by mi to nepřišlo reálné. Film je prostě dobře natočený, je z něj znát silná společenská kritika stran latentní (nebo spíš hodně otevřené) rasové nesnášenlivosti německé společnosti nejen vůči cizincům. Velmi dobře vybraná herečka pro roli Emmi, zachycení vztahů v její rodině a budování prostoru před kamerou v interiérech připomíná ještě "Katzelmachera". Hodně jsem četla o inspiraci RWF tvorbou Douglase Sirka, ale nějak to v tom krom melodramatické nálady a hudby nevidím.

Velice dobře a zajímavě natočený, velmi, velmi smutný příběh vzestupu a pádu jednoho hlupáka. Pokud je film autorsky ovlivněn režisérovou sexuální orientací (svět gayů je zde brán jako norma), je až s podivem a asi i je to odvaha, že homosexuály zachycuje jako morální spodinu společnosti: vypočítavé, hamižné a znuděné snoby. Vždycky se mi líbí roličky, které si RWF ve svých filmech nechal, měl smysl pro humor, ovšem Fox je hlavní postava, s ním stojí a padá celkový dojem z "Pěstního práva svobody". A Fassbinder okolím zneužívaného Foxe zahrál skvěle, škoda, že jde o postavu, která si diváka získat nemůže: ve své omezenosti se nechává zneužívat nad míru. Myslím, že anglický distribuční název je dokonale výstižný.

Můj NEJ Fassbinder.

Základní témata Tranovy tvorby: láska a bolest, vina a trest, víra a beznaděj v obrazově nádherných kompozicích. Společenská metafora i lyrika. S audiovizuální estetikou, která s každým dalším zhlédnutím nabírá na síle.