pm

Stydím se, že nejsem schopna docenit drama, které předkládá závažná témata a je z něj navrch cítit řemeslná poctivost, ale otázky víry mám srovnané dávno, stejně jako svůj postoj k mladým nadšeným idealistům. Je to možná nepodstatné, ale právě postava komunisty -příznačně vtipně pojmenovaného- pana Josefa Svatého v podání Jörga Pose mi byla skutečně protivná. Jednoduše prototyp filmu, který bych znovu vidět nemusela...(Zaokrouhlit nahoru se mi nechce ani za toho milého hafíka a scénu se psím sádlem.) 70%.

Možná zbytečně televizní, chudobnější a málo výpravné, možná, že výraznější střih by neškodil, aby děj působil méně rozvlekle, ale většina ženského osazenstva se mi celkem líbila, odchylky od děje mi výrazně nevadily, až na scénu, kdy Líza vběhla do Darcyho sídla, což opravdu nechápu. To, že ON působí dost prkenně a suše, je myslím formálně v pořádku, mnohem horší je, že od chvíle, kdy jsem poprvé viděla v Darcyho kostýmu fantastického Colina Firthe, žádný jiný s ním srovnání neustál a už ani neustojí. Asi tak. 70%

Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, proč kniha, kterou německá žena otevře, se jmenuje "The Lady with the Little Dog" a nikoliv "Die Dame mit dem Hündchen", kterou by logicky mohla z knihovny německé věznice dostat? A proč nikoho ze střihačů nenapadlo, že ta současná scéna s Lenou Olinovou, a nejen tato, bude trapně nevěrohodná? Nemyslím si, že Winsletová té postavě propůjčila něco víc, že právě toto byl její oscarový výkon. Čím víc nad tím s odstupem přemýšlím, tím víc mám dojem, že tomu příběhu by bohatě stačil televizní formát. Je "Předčítač" povrchní nebo jsem povrchní já?

Casterbridgeský starosta jako americký pionýr? Hardyovská adaptace na pozadí nejpokrokovější americké stavby? Proč ne. Příběh muže, pro kterého společenský vzestup byl morálním pádem, a následný pád pak vlastně osobním vykoupením, je bezesporu poplatný jakémukoliv žánru i době. Mělo to pár silných míst, ale u westernu bych ocenila více vnitřní dynamiky a u romantického dramatu méně nudy...a také naopak. Takto mi nezbývá, než s nostalgií vzpomínat na dnes klasický, výborný britský televizní seriál "Casterbridgeský starosta" (1978) s Alanem Batesem, který jsem viděla jako dítě, a který mne časem přivedl k samotnému autorovi. 70%

Jednoduchost pravd a zásad, které vyznávali a ctili, těm mužům dodávalo na důstojnosti...a Duke jim propůjčoval ještě něco navíc. Už jen kvůli němu stojí film za vidění.

Po druhém zhlédnutí jsem si uvědomila, že přes závažnost tématu bych s jiným hereckým obsazením tento film vůbec nevstřebala, je určitě zajímavá ta parabola s filmy Felliniho a Antonioniho, kde mladí intelektuálové (typová podobnost pohledného Jana Kačera s Marcellem Mastroiannim taky není bez zajímavosti) žijí stejně prázdně jako frázují, a přestože všechno mají, ničeho nejsou schopni. A že jen taková osobnost jako Dana Medřická mohla sexuálně frustrovanou a citově vyprahlou stárnoucí ženu vystřihnout s noblesou, dík které nepůsobila trapně. Stejně tak bych film nebrala vážně s jiným režijním vedením, jedině Schrom uměl s hrdiny, které drsným způsobem stavil do trapných situací, soucítit a nepohrdat jimi...to je zásadní přístup v celé jeho tvorbě. Jinak mám pocit, že film je mnohem víc společenskou satirou, než psychologickým dramatem.

Čím to, že v adaptacích britské klasiky vypadá život často i v bídě přitažlivě a lákavě, přestože zaručeně nebyl a vztahy působí moderněji než ve skutečnosti mohly fungovat? Našla bych určitě hromadu argumentů, proč tomuto jednoduchému vyprávění snížit hodnocení, ale neudělám to. Hardyho románům jsem kdysi věnovala hromadu času a mít ho dnes, vracela bych se k nim ráda častěji, ale "Pod listnatým stromem" jsem nečetla, jednak tedy nejsem zatížená znalostí předlohy a srovnáváním, a navíc jsem ráda za optimismus, který z filmu vyzařuje a za absenci pro Hardyho tolik typického pesimismu, společenské předsudečnosti a tragické předurčenosti. Tedy: naivní, ale milé.70%

Adaptace novely německého spisovatele Manfreda Bielera není jediným filmem Kurta Maetziga, který jsem měla možnost vidět, ale je určitě prvním, který nejde hlouběji do historie. Srovnání třeba s českou tvorbou té doby by asi "Králík jsem já" neustál, jako reflexe společenskopolitických poměrů celkem krotké, navíc manželské trojúhelníky v tak konvenčním podání mě silně otravují.70%

"Byl jsem šťasten, když jsem někde viděl pěticípou hvězdu, holubici míru nebo Tita"...no už dlouho mne nic tak nerozesmálo jako záběr na publikaci "Tito a vegetariánská kuchyně"- za 100 bodů. Úplně osobní, úplně o ničem, ale překvapivě docela zábavné.

Uvážím-li, že ztřeštěné romantické komedie, které mám tolik ráda, jsou dnes prakticky vyhynulý druh, a jejich zlatá doba se už nikdy nevrátí, neočekávala jsem zhola nic, ale bavila se naopak velmi dobře. Snad jen jedna malilinkatá drobnost: ukažte mi prosím ženu, která by skutečně odmítla pana Dokonalého, s vizáží Colina Fithe navrch.