pm

Svižná, dobře nasnímaná oddechovka, která utekla rychleji, než jsem si uvědomila, že je o ničem, což od Soderbergha vážně nestačí. Gina Carano, představitelka hlavní hrdinky, je mnohem zajímavější než celý film. Ale opravdu hračička, tedy určitě pro ty, kdo rádi ženské akční mstitelky a pro ty, kdo ocení, jak režisér postavu zviditelnil pomocí střihu a záběrů a upozaděním všech těch mužských hvězd.

Když si víc jak polovinu filmu přeju, aby už skončil, asi není něco v pořádku. Ritchieho vizuálně vypiplaná akce byla přesně taková, jaká jsem předpokládala, že asi bude. Přesto jsem z nějakého nepochopitelného důvodu naivně doufala, že mi Holmes pro náctileté diváky a líné čtenáře zvedne náladu... takže mi nezbývá, než si ji srovnat "Skandálem v Bělehradě" a těšit se na další díly. Televizní. Britské.

Kdyby své rozhodnutí dát vale prázdnotě nepotvrdil doslovným vystoupením z auta, pětihvězdičkový film bez váhání.

Říkám si, že "Zrcadlo" nepotřebuje zbytečně složité ani obsáhlé komentáře. Je to prostě s láskou natočený, v zásadě velmi jednoduchý film. Jednoduše o lásce.

Hloupý, naprosto zbytečný trapas, který by zaslouženě mohl znechutit pracující matky a vůbec většinu schopných žen, které si s padesátkou na krku nehrají na diblíka.

Večer jsem odmítla zdánlivě neodmítnutelnou silvestrovskou nabídku zajet si v noci do centra Vídně, nakonec rámusu bylo dost i tady. Dala jsem přednost Davidovi a Toníkovi, i když v obráceném pořadí: Bordwella jsem obratem zase zavřela a Banderase jsem dala celého. Takže poslední film, který jsem viděla v roce 2011, není otřesná blamáž s otřesnou, sebe sama parodující Sarah Jessicou Parkerovou "Nechápu, jak to dokáže", ale elegantně natočený, almodovarovsky vtipný, morálně zvrhlý, studený španělský kýč. S hodnocením si nejsem jistá. A asi nejsem jediná, kdo se měl chuť po skončení filmu podívat na "Spoutej mě!", alespoň na tu krásnou scénu "budu ti dobrým mužem a dobrým otcem našich dětí".

Herecké obsazení: dva herci, které mám ráda. Western: žánr, kterého jsem zarytá fanynka. Místy jsem měla pocit, že takhle nějak ta doba určitě vypadala, že chování, charaktery i syrovost mohou odpovídat realitě, samozřejmě spíš než u klasiky "Rio Bravo", kterým jsem si po skončení filmu musela spravit náladu. Ale ohodnotit "Letní lásku" objektivně nesvedu, bylo by to blízko odpadu : jako celek je vyprávění přestylizované, ve výpovědi odcizené. Podobné pocity mne přepadaly u některých scén makedonského westernu "Dust" (2002), který jsem viděla zhruba ve stejné době. Milcho Manchevski ovšem svedl tlumočit emoce a jeho film je stylově naprosto skvělý, ne jen prázdně efektní.

"Touhu, opatrnost" Lee Anga jsem už znala, kvůli vtipné programové změně jsem neviděla "Teroristy" Edwarda Yanga, na které jsem se pravda dost těšila, takže "Čas žít a čas zemřít" pro mne zůstává vrcholem veselské taiwanské přehlídky 2011. A vůbec bych filmy Hou Hsiao-hsiena v našich kinech uvítala mnohem spíš, než tu běžnou bídu, co nám distribuce pyšně nabízí.

Kdo bude hrát Vysockého? Ústřední herecký pár výborný. Kamera, reálie a dotek doby jakbysmet. Sergeje Šakurova (Vladimírův otec) jsem neviděla ve filmu ani nepamatuji. Jméno Sergeje Bezrukova nezapomenu, je vážně přesvědčivý a já jsem zvědavá, jak si stál před lety v kůži Puškina a Jesenina. Ale. Docela by mne zajímalo, jak dlouho a jak dobře si film bude stát nový film o Vysockém v ruských kinech. Nespoléhá na jeho písně, hlas ani mýtus, nevyzařuje energii, kterou disponují všemožné dokumenty a záznamy, které jsem o něm měla možnost vidět. Jsem překvapená, jak málo je v tomto směru divácký. Autorem scénáře je Vladimírův syn Nikita, který se v příběhu samotném nesnaží vypořádat s legendou, která proslulého zpěváka provází: více méně jde jen o momenty z koncertního turné po Uzbekistánu rok před jeho smrtí.

Už předchozím dramatem "Zítra ráno" na mne Novković udělal dojem. Zřejmě se na jeho tvorbu brzy zaměřím.