Aféra z titulní stránky
Sbatti il mostro in prima pagina
Slap the Monster on Page One
Réžia:
Marco BellocchioScenár:
Sergio DonatiHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Gian Maria Volonté, John Steiner, Jacques Herlin, Marco Bellocchio, Jean Rougeron, Corrado Solari, Gisella Burinato, Laura Betti, Michel Bardinet (viac)Obsahy(2)
Nezáleží, kdo je vrah, ale jak se bude vyjímat v novinách... Milán v roce 1972, městem zmítají protesty a napětí roste i s blížícími se volbami. Rozjitřenou atmosféru ve společnosti ještě vybičuje zpráva o znásilnění a vraždě středoškolačky z uznávané rodiny. Případ zaujme Bizantiho (Gian Maria Volonte), šéfredaktora místního pravicového listu Žurnál, a vidí v něm příležitost, jak nasměrovat společenský neklid k vhodnému cíli. Kauzu svěří mladému novináři Rovedovi (Fabio Garriba), ale celou dobu jeho články výrazně koriguje. Díky svým konexím se navíc Bizanti dostává k důvěrným informacím a je schopen zpovídat svědkyni (Laura Bettiová) nebo přijít s hlavním podezřelým dříve než sama policie. K velké spokojenosti vlastníka Žurnálu a jeho mocných přátel je tak z vraždy dívky podezřelý její spolužák, který se mimo jiné angažuje ve studentské levicové buňce. Roveda se ale nevzdává a pátrá dál, přestože mu pomalu dochází, že jeho článek v plném znění Žurnál nikdy neotiskne. Kauza ovšem nedává spát ani samotnému Bizantimu, který se musí postarat, aby se ke čtenářům dostala „správná“ verze příběhu... Čtvrtý celovečerní film italského režiséra a scenáristy Marca Bellocchia vypráví bezútěšný příběh o manipulativní síle masmédií a skryté moci vládnoucí vrstvy. Temnými zákoutími italské metropole pak diváka provádí oportunistický antihrdina, kterého ztvárnil milánský rodák Gian Maria Volonte. Ten se proslavil jednak svým intenzivním hereckým projevem a rovněž chameleonstvím, které mu umožňovalo přesvědčivě zahrát vyšinuté padouchy, zlomené muže zákona či rozporuplné postavy italské historie. Volonte se také nikterak netajil svými levicovými názory a často spolupracoval s filmaři, k nimž měl názorově blízko – mezi takové projekty patří i Aféra z titulní stránky (1972). Jde však o jeden z mála snímků, na nichž se režisér Marco Bellocchio scenáristicky nepodílel. Námět sepsal Sergio Donati pro svůj režijní debut, ale od natáčení nakonec musel odstoupit. Na filmu se dále podílela tehdejší špička italské kinematografie, za kamerou stál například Luigi Kuveiller (dvorní kameraman Elia Petriho) a o střih se postaral Ruggero Mastroianni (střihač nejznámějších Felliniho a Viscontiho děl). (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Snímek z nudného zpracování nezachrání ani český dabing z roku 1977. Politický boj mezi pravičáky a levičáky mě vůbec nebavil a příběh vraždy mladé dívky, odehrávající se na pozadí voleb nemá žádné grády. Řeší se hlavně politika a manipulativnost novinových médií, konkrétně pravicového deníku Žurnál a jeho bezcitného šéfa Bizantiho. Tomu se náramně hodí, když z vraždy policie obviní hipísáckého levičáka a on sám vytvoří na základě falešných údajů a manipulací se svědky svoji verzi pro noviny. ()
Bohužiaľ, nejedná sa o žiadny triler, ale len o tuctovú taliansku novinársku detektívku. Tá síce beží na pozadí politických bojov, komunisti versus pravica, ale inak sa jedná o celkom nudný snímok s nezaujímavými postavami, s ich častým vreskaním a takým tým nesympatickým talianskyn temperamentom. Príliš ukecané a minimum zaujímavých scén - zaujala snáď iba scéna, kde redaktor vynadá svojej manželke do hlúpych husí, zataľ čo ona sleduje televíziu a pyšní sa tým, že jej manžel je práve v nej. Celkovo však dosť nuda. ()
Italský film režiséra M. Bellocchia se odehrává v zákulisí velkého milánského deníku. V období příprav volební kampaně vzruší město záhadná vražda 14leté dívky. Na anonymní udání je zatčen mladý příslušník levice a novináři využijí vzniklé aféry k ovlivnění veřejného mínění. Téměř nikoho však nezajímá je-li mladík skutečně pachatelem. ()
V době svého vzniku musel film znechutit spoustu diváků, dnes již jen nad známými skutečnostmi pokrčíme rameny a bereme je jako neměnný fakt. Volonté je překvapivě civilní, téměř nepřehrává, takže je místy i herecky snesitelný. Výborný námět by si zasloužil propracovanější scénář a trošku odvážnější režii. Odvaha však nechyběla Piovanimu, jeho hudba mi připomíná De Roubaixovu nadčasovou hravost spojenou s naléhavostí. ()
Milánskemu, pravicovému, zároveň povedzme i "propagandistickému", novinovému plátku: Il Giornale s dennými výtlačkami v pomere až 500 000 ks; šéfuje snáď úplne ten najzodpovednejší z ponúkajúcich sa [šéf]redaktorov, akých si asi ani vskutku vôbec nedokážeme predstaviť, nakoľko práve tento [mimoriadne cynický] protagonista: Giancarlo Bizanti v podaní G. M. Volontého, je toho i naprosto názorným príkladom, že podobných, kreatívnych novinárov, by sme určite našli i zrovna teraz v súčasnosti, a to teda konkrétne spoločne i so zvláštnymi praktikami zo strany REDAKCIE ako celku... • Skrátka; kto chcel s vlkmi žiť, musel s nimi vyť, čo vyslovene platilo hádam nielen pre tohto kľúčového hráča na poli: Bizantiho, ale súčasne taktiež i pre jeho pravú ruku Lauriho a mnohých ďalších hráčov na scéne, pričom iba taký mladý, a k tomu i viac-menej »čestný novinár« Roveda, sa s týmito danými «postupmi», akosi nemohol stotožniť. • Totižto, ŽURNÁL, sa venoval predovšetkým najviac týmto jednotlivým kategóriám: demonštráciám, politike a voľbám, vrátane i chladnokrvnej vražde »panenskej« dievčiny menom: Mária Grazia Martiniová, kedy v podstate všetky tieto spomínané faktory sa napokon spojili dohromady, odkedy som sa vlastne už nechal len postupne oddávať ponúkaným filmovým obrazom, resp. režisérskej vízii: M. Bellocchia, ktorý si toho naložil na plecia asi i o niečo [málo] viac, než čo dokázal uniesť. • Zrejme najzaujímavejším článkom talianskeho titulu: Hoď monštrum na titulnú stranu; bol najmä samotný chod novín + všetko, čo k tomu ešte i automaticky prislúchalo, a k čomu sa pomaličky nabaľovali i ďalšie vrstvy scenáristického kreditu, ktoré som medzitým už o pár riadkov vyššie spomenul, a z čoho mám naostatok i veľmi sugestívny, až by som dokonca povedal, že znechutený pocit, čo sa v danom človeku skrýva, keď ani nepociťuje žiadne zábrany, výčitky svedomia a cetera, tak vtedy je schopný asi všetkého, takpovediac: kráča aj cez mŕtvoly; a mimochodom, presne o tom bol tento desivý a znepokojivý titul v jednom! PS: Ako VEĽKÉ + by som vyzdvihol, že režisér si pre svoj počin zvolil: dokumentárny štýl, z ktorého sa vzápätí vytvárala i autentická atmosféra, ako by sa divák v tom čase znenazdajky ocitol v priamom epicentre diania, čo rozhodne "aspoňže" kvitujem. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (5)
- Příběh vraždy školačky připomíná kauzu, která skutečně okupovala první stránky novin po celé měsíce. Jde o případ Mileny Sutter, vzorné studentky z dobře situované janovské rodiny, která byla zavražděna za podobných okolností, o jakých vypráví film. Pachatel, který byl za tento čin zatčen, Lorenzo Bozano, byl později označován jako „blondýn s červeným pavoukem“. (classic)
- Film poukazuje na úzké propojení tisku, politiky a orgánů činných v trestním řízení a líčí, jak mohou velké noviny manipulovat s veřejnými informacemi a průběhem událostí ve snaze vyvolat u voličů určitou reakci. (classic)
- Původní projekt měl režírovat Sergio Donati, autor příběhu a části scénáře, který se však kvůli neshodám s hlavním hrdinou projektu vzdal. (classic)
Reklama