Lili Marleen

Fassbinderove spojenie zámernej glitter gýčovitosti, melodrámy a umeleckosti. V jeho prípade to však nemohlo dopadnúť zle, keď sa to točí takýmto štýlom zámerne. Širšia európska herecká smotánka na čele s Rainerovou obľúbenkyňou Hannou Schygulla a o cca 30 ročnom veku sa snažiaceho Giancarla Gianniniho, ktorému sa to však už veriť nedá. Rýchlo ubiehajúca dráma je najsilnejšia v paralelnej montáži spievania ústredného songu (bolo ho až príliš) a drastických záberov z bojov na fronte. V porovnaní s Manželstvom Márie Braunovej o niečo viac zmätenejšie a emocionálne slabšie, stále však poriadne zvládnuté remeslo. Možno ale trochu bez určitej vnútornej zainteresovanosti samotného režiséra. Herci sa snažia, čo im sily stačia. (23.04.2014)

Tady se nám slovutný RWF dopustil téměř životopisu. Ale nebyl by to on, aby se to dalo usledovat bez újmy, takže se kochám neopodstatněným výkonem a nesmyslnou vyzáží Schygully (bože to osmdesátkové líčení, au) a lomím rukama nad vším ostatním. Tudy cesta nevede, ať už je ta pseudotrilogie vedle tohoto solitérního dílka jaká chce. (28.04.2014)

Trochu jsem se v příběhu ztrácela, kdo je ve Švýcarsku, kdo v Berlíně, kdy, s kým a proč. Velmi zvláštní film, válečné drama spojené s romantikou i příběhem o Popelce, které tři oříšky štěstí nepřinesly. Nejvíce mě zarážely oddělené světy bohatých Němců a bohatých Židů, jichž se válka příliš netýkala. (12.08.2012)

Přespáno v lednu 2020. Lili Marleen je melodramatem v cynickém rozpoložení barevného hemžení. Film je sice založen na realitě německé zpěvačky Lale Andersen a švýcarského skladatele Rolfa Liebermanna (byť tehdy ještě skladatelem nebyl), ale žije si svým vlastním životem dle ideového přesvědčení Rainera Wernera Fassbindera. Přehlídka je bohatě kašírovaná, vychutnává si rozpolcenost doby, stavů i pocitů a sarkasticky se pochechtává nad zdánlivou nepřízní osudu. Ale ani přímé kontrasty nedokáží vyvolat niternou rozervanost, nebo beznaděj, atmosféra se blíží nostalgické vzpomínce a samovolnému dráždění morálky společnosti, vždyť nenaplněnost vlastní lásky není způsobena děsem a zkázou historických přelomových událostí druhé světové války, ale třídními rozdíly a buržoazní povýšeností. Hlavní postavou barevnými pentlemi zdobeného melodramatu je Willie (velmi zajímavá Hanna Schygulla), kabaretní zpěvačka nevalné úrovně. Osud má ale své zvrácené vrtochy a zahrne jí slávou po unylejším přezpívání německé písně. Motivací je spokojený život a láska, v jejímž jméně trpí dobrovolně každý romantický idealista. Hlavní mužskou postavou je zde Robert Mendelsson (příjemný Giancarlo Giannini), mladý curyšský pianista židovského původu z buržoazního prostředí. Láska a hrdinství jdou životem ruku v ruce a touží po své svobodné volbě, leč doba a nejbližší okolí mají odlišné představy. Výraznou postavou je Hugo Taschner (příjemný Hark Bohm), německý pianista, utvářející s Willie dobové populární umělecké duo, byť prodávaným produktem byla pouze píseň Lili Marleen. Důležitou postavou je Roman Henkel (zajímavý Karl-Heinz von Hassel), sám vedoucí říšské kulturní komise. Niterné toužení musí pečlivě umetat cestičku na vrchol slávy atraktivní německé zpěvačce. Z dalších rolí: Robertův třídně, vlastenecky a humanitně uvědomělý otec David Mendelsson (Mel Ferrer), Henkelův humánnější pobočník Joachim von Strehlow (Erik Schumann), Robertův švýcarský kamarád a významný člen protinacistického odboje Aaron Nolte (Gottfried John), k prvnímu výstupu svolný mnichovský kabaretiér Michael Prosel (Willy Harlander), mnichovský kontakt švýcarského odboje Anna Lederer (Karin Baal), Robertovou rodinou prosazovaná příhodnější snoubenka Miriam (Christine Kaufmann), berlínský kontakt odboje Heinrich Drewitz (Udo Kier), šéf gestapa Christoph Kauffmann (Roger Fritz), rozverný Annin syn Edgar Bernt (Rainer Will), spolehlivě hlídající gestapák Emil Blonsky (Raúl Gimenez), či samotný šéf německého odporu Günther Weissenborn (sám režisér Rainer Werner Fassbinder). Film Lili Marleen je pouze melodramatem sarkastického vyznání. Smyslné, barevné a zářivé, ale zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu z filmových výtvorů německého provokujícího exhibicionisty. (28.11.2009)

Zhlédnuto v německém znění s anglickými titulky (bohužel zcela příšernými). Ačkoli se považuji za Fassbinderova fandu, tato melodramatická koprodukční podívaná z jeho pozdního tvůrčího období se mi bohužel příliš nelíbila. Totéž už naštěstí nemohu říct o titulní písni, která zde opakovaně zazní (a která nejvíce proslavila německou šansoniérku Lale Andersen, na jejíž autobiografii Der Himmel hat viele Farben je tento film volně založen) - je to skvělá píseň s neoddiskutovatelným historickým významem. Dějová linka sledující vývoj lásky mezi zpěvačkou Willie a švýcarským židovským skladatelem Robertem Mendelssonem je zde filmařsky zpracována stylem, k němuž jsem si nenašel cestu, a po většinu doby sledování tohoto snímku jsem se docela nudil, nemohu jít proto nad 3*, ačkoli jsou v tomto filmu skoro jistě přítomny i momenty silně nadprůměrné. Kamerou i atmosférou mi "Lili Marleen" trochu připomněla jiný film ze stejného období, a sice "Kabaret" Boba Fosseho - ten však mému diváckému vkusu, přiznám se, konvenoval o poznání více. A stejně tak jsem toho názoru, že jsem již viděl lepší filmy, které rozvíjí téma umělcova svědomí a otázky morálního ospravedlnění tvorby posvěcené přízní odsouzeníhodného politického režimu. (03.09.2012)