Lili Marleen

Zhlédnuto v německém znění s anglickými titulky (bohužel zcela příšernými). Ačkoli se považuji za Fassbinderova fandu, tato melodramatická koprodukční podívaná z jeho pozdního tvůrčího období se mi bohužel příliš nelíbila. Totéž už naštěstí nemohu říct o titulní písni, která zde opakovaně zazní (a která nejvíce proslavila německou šansoniérku Lale Andersen, na jejíž autobiografii Der Himmel hat viele Farben je tento film volně založen) - je to skvělá píseň s neoddiskutovatelným historickým významem. Dějová linka sledující vývoj lásky mezi zpěvačkou Willie a švýcarským židovským skladatelem Robertem Mendelssonem je zde filmařsky zpracována stylem, k němuž jsem si nenašel cestu, a po většinu doby sledování tohoto snímku jsem se docela nudil, nemohu jít proto nad 3*, ačkoli jsou v tomto filmu skoro jistě přítomny i momenty silně nadprůměrné. Kamerou i atmosférou mi "Lili Marleen" trochu připomněla jiný film ze stejného období, a sice "Kabaret" Boba Fosseho - ten však mému diváckému vkusu, přiznám se, konvenoval o poznání více. A stejně tak jsem toho názoru, že jsem již viděl lepší filmy, které rozvíjí téma umělcova svědomí a otázky morálního ospravedlnění tvorby posvěcené přízní odsouzeníhodného politického režimu. (03.09.2012)

Zvláštní Fassbinderův pohled na Třetí říši. Podmanivý příběh netuctové lásky, které stály v cestě všechny možné překážky. Naprosto kouzelná atmosféra, za níž může v prvé řadě ona podmanivá píseň Lili Marleen, kterou zamyšleně hltali němečtí vojáci od Nordkappu po Benghazi. Snímek je věrný v portrétu hvězdy nacistické kulturní scény, mnovrstevný ve vykreslení nejrůznějších postav této dekadentně beznadějné epochy. I ten u Fassbindera ne nejočekávanější happyend nakonec krásně ztrpkne. Fassbinderovo vyzrálé, neobvykle výpravné dílo. (03.09.2006)

Fassbinderove spojenie zámernej glitter gýčovitosti, melodrámy a umeleckosti. V jeho prípade to však nemohlo dopadnúť zle, keď sa to točí takýmto štýlom zámerne. Širšia európska herecká smotánka na čele s Rainerovou obľúbenkyňou Hannou Schygulla a o cca 30 ročnom veku sa snažiaceho Giancarla Gianniniho, ktorému sa to však už veriť nedá. Rýchlo ubiehajúca dráma je najsilnejšia v paralelnej montáži spievania ústredného songu (bolo ho až príliš) a drastických záberov z bojov na fronte. V porovnaní s Manželstvom Márie Braunovej o niečo viac zmätenejšie a emocionálne slabšie, stále však poriadne zvládnuté remeslo. Možno ale trochu bez určitej vnútornej zainteresovanosti samotného režiséra. Herci sa snažia, čo im sily stačia. (23.04.2014)

Hlavní slabiny vidím dvě: Prvoplánové používání laciných hudebních podkresů v mnohých chvílích (čímž nemyslím titulní píseň - i když i ta začně lézt po dvacáté poněkud na nervy :o) a dosti chaotickou střihovou skladbu. Také si příliš nepotrpím na Fassbinderovu/kameramanovu zálibu v zoomování - ale to je asi třeba brát jako otázku dobové módy. Je nutné ocenit pečlivé kostýmy a výpravu, a herecké výkony většiny zúčastněných (v drtivé většině jde ostatně o osvědčenou starou fassbinderovskou partu). (20.09.2007)

Lehce pompézní, strojené, schematické, umělé, kýčoidní a ještě k tomu v angličtině. To se moc nedá... 1) 36letý Rainer Werner Fassbinder (scénář, režie, malá role) si vždycky dělal vše po svém. Není tomu jinak ani v tomto melodramatickém žánrově neuchopitelném úmyslně kýčovitém snímku._____ 2) Vadilo mi nadužívání záběrů vojáků poslouchajících Lilli Marleen._____ 3) Na snímku je znát omezený rozpočet._____ 4) Pěkný je 26letý Reiner Will (Bernt)._____ 5) Podle titulků vznikl film v roce 1980._____ 6) Nejslavnější válečná píseň všech dob v podání Lale Andersenové bořila, řečeno dnešním slovníkem, rekordy všech hitparád a stala se symbolem německých i spojeneckých (!) vojáků za druhé světové války. Mimořádně zajímavá stránka nabízí kromě mnoha informací asi 18 zvukových verzí v různých jazycích z válečné doby. _____ 7) Vor der Kaserne / Vor dem großen Tor / Stand eine Laterne / Und steht sie noch davor / So woll'n wir uns da wieder seh'n / Bei der Laterne wollen wir steh'n / Wie einst Lili Marleen. (26.06.2018)