Cedr

Těžce předvídatelné sci-fi jedoucí podle už tolikrát viděné šablony. Scéna od scény jakoby vypadla desítkám, ne-li stovkám podobným velkofilmů. Nicméně nečekáte-li nic dechberoucího, tak jde o šablonu vcelku osvědčenou a film pobaví. Vše sice funguje podle zaběhlých standardů, ale chybí cokoliv zapamatováníhodného. Film tak do "Nevědomí" upadne okamžitě po startu závěrečných titulků.

Úžasné masky a související hororové efekty film bohužel nezachrání. Co by hodně pomohlo (bohužel asi ne tržbám) by ale byla změna názvu. Řekl bych, že nejsem sám kdo čekal trochu více černého humoru. Veškerá snaha o nadhled byla skoro nepostřehnutelná, což k Evil Dead moc nesedí. A na to, aby se dal film brát vážně by byla potřeba trochu upravit scénář. Na pohled sice fakt luxusní, škoda jen že originál laťku očekávání nasadil příliš vysoko. Evil Dead nového tisicíletí bude asi spíš Cabin in the Woods.

Přímočarý horor se sice nevyrovnanou, ale místy opravdu povedenou atmosférou. To stejné platí pro kameru. Nejde zdaleka o vrchol žánru, ale film si mě i přesto získal naprostou jednoduchostí příběhu a lokací děje v malebné šikokské vesnici.

Kvalitní přírůstek do monogatari série. Neko je oproti Bake a Nise možná temnější a z obou si bere jen to nejlepší. Z Nise si ponechává solidní porci fanservisu a z Bake zase oproti Nise o něco svižnější děj a lepší dialogy.

Podobně jako v Bake, naprosto prvotřídní dialogy, skvělí herci, luxusní výtvarný styl, z nějakého záhadného důvodu velmi povedená atmosféra a chytrý humor. Příběh opět nečekejte, vše stojí na skvělých rozhovorech. Typický SHAFT se vším všudy. Hudba oproti té v Bake trochu pokulhává, ale to je vyváženou mnohem hutnější porcí ecchi fanservisu, který ještě žádnému anime neuškodil. Ostatně v jádru jde stejně o harem žánr, tak co jiného také čekat.

Ghost in the Shell se po ukrutně dlouhých sedmi letech vrátil v plné síle. První epizoda "Ghost Pain" je naprosto špičková. 50+ minutový formát GitSu oproti klasickým seriálovým dvacetiminutovkám mimořádně svědčí. Skvělá hudba, super cyberpunk/sci-fi noir atmosféra, nepovrchní zápletka, tradičně vymazlená akce a úroveň kresby a animace o něco lepší než v SAC. Nedávný Psycho-Pass od stejného studia, který se bez pochyby snažil jít ve šlépějích GitSu nyní působí skutečně jen jako slabý čajíček.

Z na první pohled velmi slabého námětu se vyklubalo nečekaně sympatické slice-of-life anime. Dokonalá animace a voice acting podtrhují maximálně pohodovou atmosféru. Byl jsem zaskočen tím, že onen detektivní námět byl neskutečně povrchní co se týče úrovně "případů", nicméně ta jejich jednoduchost je paradoxně jejich hlavním kouzlem. Jde skutečně jen o záminku pro interakci čtyř hlavních hrdinů a ta je díky záhadně chytlavým dialogům velmi zábavná.

Krátký ale mimořádně povedený román se značnými prvky semi-autobiografie Ryu Murakamiho nemá chybu. Poměrně jednoduchý příběh, který díky své upřímnosti, poutavému prostředí a ještě poutavější době má ohromné kouzlo. Filmová adaptace je však rozporuplná. Murakamiho román je pln humoru, který byl na plátno převeden dost nešťastně. Over-the-top přehrávání jinak dost kvalitně zvoleného obsazení z původně seriózních scén udělalo (ne)chtěně nepříliš vtipnou slapstick komedii. Obdobně mnoho jiných, na papíře až překvapivě silných či stylových, scén vyšumělo do těžkého průměru. Kniha za 5 hvězd, film za ušmudlané 3. Díky Cream a jejich geniální White Room v úvodních titulcích, která nastavila laťku očekávání (asi bohužel) nebezpečně vysoko za 4.

Těžce metaforický snímek zabývající se rolí či vztahem individuality a společnosti. Konkrétněji asi spíš společenského řádu. Spoilery? Těžko říct, ale here we go. Osobně bych se přiklonil k interpretaci, toho že les je japonská společnost. Onen ústřední strom je západní svět, resp. jeho vliv či ideologie, která měla (má) bezpochyby na poválečné Japonsko naprosto zásadní vliv. Poté co je strom zničen bioložkou hlavní hrdina si najde jiný předmět zájmu. A to prastarý strom, který reprezentuje japonské impérium a jeho historii. Snaží se ho oživit, uvědomí si že tudy cesta také nevede a tak jej kompletně zničí. Začne však rašit nový výhonek, který reprezentuje nový společenský řád. Aby měl vůbec šanci vzniknout oba dva stromy (řády) místo původní snahy o koexistenci (či nějakou... evoluční syntézu...) musely být zničeny a společnost tak začíná od nuly v jejich troskách, viz. závěrečná scéna. A nebo také ne. Každopádně tradičně povedená atmosféra a kvalitní obsazení. Těch metafor bylo však trochu příliš, mám raději když Kiyoshi Kurosawa stojí aspoň jednou nohou na zemi.

Něco mezi Fight Club, Clockwork Orange a japonsky typickým hledáním smyslu... života, existence, společnosti... Skvělý nástup, super vypiplaná kamera, střih a hudební podkres. Ústřední trio nemá chybu a jedinou vadou na kráse je slabší závěr, kde film poněkud ztrácí dech a to nejen scénářem (kde by to ostatně mohl být záměr) ale i režií, která byla v úvodu špičková.