Cedr

První díl filmového Silent Hillu nebyl věrný předloze a dopustil se mnoha zásadních přešlapů, které mu fanoušci nikdy neodpustí. Nicméně jako volná reinterpretace fungoval překvapivě dobře. 3D nálepka u tohoto pokračování však nevěstila nic dobrého... a dopadlo to přesně podle očekávání. Tak bolestivě špatný scénář se jen tak nevidí. To co objektivně táhlo první filmové zpracování Silent Hillu byl skvělý look a skvělá hudba geniálního Akiry Yamaoky. V tomto případě jsou efekty zabity hloupým 3D a hudba Yamaoky je tentokrát velmi nevýrazná (režisér/scénárista údajně Jeffovi Dannovi kdo s Yamaokou na soundtracku spolupracoval řekl: "…I need you to inject more musicality and orchestral elements into the score…" ... čímž zabil poslední věc která tento paskvil mohla zachránit.). Trailer, intro či několikaminutová ukázka libovolné hry z originální Silent Hill čtveřice má desetinásobnou porci atmosféry celého tohoto filmu. Důkaz místo slibů: https://www.youtube.com/watch?v=ATpxzgZlOCE

Ocean's Eleven po korejsku. Skvěle zahrané dialogy podtrhující atmosféru nedůvěry a očekávání kdo komu vrazí kudlu do zad. Stylové, koukatelné a skutečně hvězdně obsazené. Popis obsahu filmu výjimečně nepřehání. Tempo které ani na chvíli nezaváhá. Jedna ze závěrečných horolezecko-parkour scén patří k absolutní akční filmové špičce.

Kdyby divákovi ty paralely mezi podsvětím a ekonomicko-politickou situací nebyly cpány až tak okatě, tak by to možná dopadlo líp. I tak by nebylo o co stát, protože hloubce filmu to nepřidá. Takhle smíšené pocity jsem o filmu neměl dlouho. Na jednu stranu pár skvělých a skutečně syrových scén a dialogů bez zbytečného přikrášlování a na stranu druhou nefungující pretentious bullshit, kde je naprosto cítit, že se film snaží být marně "něčím víc". Ve finále to působí jakoby někdo zkoušel natočit typický film bratrů Coenů, selhal a pak se to snažil prodat neexistující hloubkou. 50%

Poctivý horor s obzvlášť povedeným rozjezdem, kde jeho nízký rozpočet hraje atmosféře do not. Postupem času však paradoxní ztráta atmosféry a pocit nedosažení plného potenciálu. Talentovaný dohled nad tím vším je cítit, ale nevyužit. Uvědomíme-li si, že The Thing přišla o pouhé dva roky později, Mlha bledne o to víc.

Silné charaktery, nezapomenutelné dialogy, na milimetr přesně zvolený soundtrack a over-the-top scény u kterých se divák tetelí blahem. Tak by se dala popsat libovolný Tarantinův film. Mít nasledováno známé, neznámé i ty nejobskurnější snímky daného žánru a vykrystalizovat z nich to nejlepší je recept kterým se Tarantino netají. Psát a točit pocty oblíbeným filmů svého mládí tímto způsobem zkouší kdekdo, ale faktem je že snad jediný Quentin tuto formuli dovedl k dokonalosti a to už v momentu kdy se poprvé usadil do režisérského křesla. Nemá cenu chodit kolem horké kaše a je třeba potvrdit, že Django Unchained není výjimkou. Herecké trio na plakátě podle očekávání Christoph Waltz svým výkonem sice válcuje, ale Leonardo DiCaprio se nenechává zahanbit a znovu bezpečně dokazuje jak moc v poslední dekádě herecky dospěl. Možná více než Jamie Foxx za zmínku stojí Samuel L. Jackson, který ve svých scénách strčil ústřední postavy do kapsy. Podle mě jeho nejlepší role od Pulp Fiction. Django Unchained se v úvodu komentáře zmíněného receptu drží do puntíku. Čekejte tedy tradiční stylovou over-the-top akci plnou ještě přehnanějšího násilí. Luxusní hrátky s kamerou, smysl pro detail, klišoidní prvoplánové záběry s umem přetransformované do záběrů naprosto unikátních a ostatní trademarky Quentina Tarantina. Stručně řečeno, pokud vás bavili Inglourious Basterds, Django Unchained rozhodně nezklame a možná pobaví i více, neboť Tarantino je na poli spaghetti westernů a blaxploitation doma.

Super atmosféra, lukrativní Viktoriánské zasazení a zejména sympatické charaktery. Na seriál má Ripper Street také vcelku povedený look a na kostýmech či rekvizitách je patrný smysl pro detail. Častý problém filmů a seriálů odehrávajících se v tomto období, kdy záběry dobových ulic či interiérů jsou naaranžované nechutně zblízka tak aby obličeje herců zabrali 90% obrazu a ušetřili rozpočet se Ripper Street naštěstí netýká nebo jej aspoň slušně maskuje. Palec nahoru za svižné tempo, kdy se toho během 60 minut pilotního dílu událo opravdu nemálo. Seriál postupem času ale bohužel sklouzl do stále ještě nadprůměrné, ale nudící epizoidní šedě. Chemie ústředního tria je naštěstí neochvějná.

Nejhorším prohřeškem akčních filmů je špatný pacing. Hluchá místa v tempu filmu, která diváka vytrhují z adrenalinové euforie kvůli scénám zaměřeným na vedlejší zápletky, flashbacky z historie charakterů, moralistické, romantické či rodinné subploty a podobné píčoviny, které nikoho ve filmu stojícím a padajícím na míře a kvalitě akce nezajímají. Když se proto jednou za čas objeví snímek, který po celou svou délku udrží bez jediného zaváhání tempo, které by mu mohl závidět i ten nejlepší rockový videoklip, je o zábavu postaráno. Přímočaré zápletce, která jakoby z oka vypadla neméně kvalitnímu indonéskému The Raid (2011), není co vytknout. Jde o jednoduchý, ale o to pevnější základ na kterém se z trochou šikovnosti dá stavět. A to se v případě Dredda rozhodně povedlo. Malé ale o to lepší obsazení. Zejména ultrachladnokrevný zamračený Karl Urban dávkující střelbu a hlášky v naprosto přesné kadenci a Cersei z Game of Thrones tentokrát jako drogová queenpin. Skvěle padnoucí soundtrack stylově podkreslující několik vyloženě ikonických scén. Škoda, že se filmu v kinech vůbec nedařilo, nicméně jsem pevně přesvědčen, že Dredd si své publikum přesto časem najde. Vzpomeňte si na tenhle koment, až za 30 let uvidíte Dredda na žebříčku nejlepších kultovních filmů.

Velmi sympatické low-costové sci-fi. Atmosférou, nebo spíš "pocitem" mi to připomnělo (relativně kultovní) Strange Days. Looper snahu být trendy... cool... hip(ster) sci-fi snímkem příliš neskrývá a paradoxně to není na škodu, protože Looper prostě cool je. Celou linii s "děckem" si mohli sice odpustit nebo aspoň výrazně přepsat, protože tato rovina filmu je všechno jen ne "hip" a patří spíš do tradičních "rodinných" sci-fi. Nevadila mi tolik jako ostatním komentujícím, nicméně šlo by to i bez ní. Dát tedy 5 hvězd, čili stejně jako např. Blade Runnerovi, je velká zvrácenost, ale i přes občasné zádrhely je Looper mimořádně fajn záležitostí a na poli sci-fi bohužel v současnosti nemá konkurenci. Plus Bruce Willis. A Joseph Gordon-Levitt, který je definitivně na vrcholu své kariéry, která mu snad ještě pár filmů vydrží.

Předchozí díl, nad kterým všichni ohrnovali nos se u mě trefil přesně do definice bezmyšlenkovitého, stupidního ale super-zábavného béčka. Doufal jsem tedy, že Retribution dopadne podobně. Hranice mezi nadšeným "fuck yeah!" a znechuceným "oh...huh..." je u podobných filmů ale velmi těsná a Anderson se tentokrát vyskytl na její špatné straně. Stále jde o hodinu a půl dlouhý videoklip, tentokrát ale kromě pár momentů nepříliš zábavný. Nicméně za nápad jak aktéry (s mimochodem i na béčko těžce otřesnými výkony) aspoň technicky provést po rozmanitých lokalitách celého světa si zaslouží aspoň trochu uznání. Asi ale spíš jen v uvozovkách. Polonahá Milla v bílé utěrce, Milla v latexu, Mila se zbraněmi, Milla v soubojích na blízko, Milla a ostatní dámy ve slow-mo, a další Resident Evil movie trademarky opět bezpečně dokazují, že Anderson na vše kašle a dělá si s filmem co chce. V Afterlife mi to přišlo sympatické, zde tomu ale nějak chyběla šťáva. Zajímavé je také nevyrovnané CGI, místy naprosto dokonalé a místy skutečně odpuzující.

Neurazí, nenadchne. Slušná agentská žánrovka, která však nenabízí nic co by ostatní už nepředvedli dřív a lépe. Skvělá tradiční Moby třesnička na závěr ale přeci jen vykouzlila spokojený úsměv.