Cedr

Připadal jsem si že sleduji jednu z těch shrnujících montáží před začátkem každé nové seriálové sezóny. A to ještě aspoň dvakrát zrychleně. To co se na plátno dostalo není sice vůbec zlé, ale Ender's Game jako dvouhodinová zhuštěnina prostě nefunguje. 50%

Bezkonkurenční ústřední trio, luxusní kamera, prvotřídní ozvučení a supersvižná akce. No a pak se po první půlhodině začnou dít věci. První dávka za vlasy přitažených scén se dá ještě nějak strávit, protože proč ne? Trocha popcornového over-the-topu nikoho ještě nezabila. Pak ale přijdou krokodýli, míra naivity přeteče do úrovní parodie plus do toho všeho trocha dojení citů za doprovodu Amazing Grace. Z filmu se stane pořádný trainwreck, od kterého jak se říká "nelze odvrátit zrak". No a kupodivu... to nějak přeci jen dohromady funguje. Šlo by to bezpochyby právem zazdít ušmudlanými dvěma hvězdičkami (protože věřte mi... dějí se tam fakt věci) ale taktéž by šlo vyzvednout prapodivnou superzábavnost toho všeho (a objektivně vysokou produkční kvalitu). Co jiného totiž reflektuje kvalitu filmu lépe než spokojený úsměv na tváři, který po první třetině filmu prostě nešel setřást. Hledáte-li špičkový krimi-thriller sáhněte raději po o rok mladší a naprosto bezkonkurenční Drogové válce . Jste-li odvážní a nebojíte se vypnout mozek The White Storm by mohlo splnit svůj účel.

Temný mix fantasy, akce a hororu přetéká těžce specifickou asijskou mytologií. Atmosféra vzhledem k zasazení do ponuře monstrózního obytného komplexu trochu připomíná nového Dredda či povedenou indonéskou řežbu The Raid. Obsazení je převážně složeno z veteránů hororově komediální série Mr. Vampire (1985) a ostatně celý film je poctou těmto a podobným Hong Kongských duchařin či upířin té doby. I pro nepříliš zběhlého diváka tohoto specifického subžánru přes nevyhnutelné nezachycení tuny referencí musí stejně být patrné, že Rigor Mortis byla pro režiséra naprostá srdcovka. Zvláštní je ale poměrně značné opuštění komediální úrovně ve prospěch hororu a akce. To by vůbec nevadilo kdyby hororová rovina trochu více děsila. CGI efekty nejsou sice na hororové poměry vůbec zlé ale občas byl podle mě digitál úplně zbytečně použit na místě kde měl být skutečný záběr/efekt. Skloubení duchařiny s upíří tématikou je ale nadmíru povedené a po luxusní úvodní scéně následuje prvotřídní budování ponuré atmosféry. Lekačky však (díkybohu) nečekejte.

Solidní popcornové nahlédnutí do světa triád. Svou popularity si tento film jistojistě nezasloužil svou hloubkou ale chytlavou zábavností. Na filmu je znát (a to nejen díky povedeným vizuálním callbackům) že předlohou byl komiks a není to vůbec na škodu.

Charaktery Simona Yama a Sueta Lama byly v No Way Out poněkud nevyužity. To v Human Nature mají sice prostoru víc než dost, ale ve značně zbastardizované podobě. Nekonzistence s původní PTU a Tactical Unit: The Code je místy vážně značná. Z perfektních neo-noir policejních thrillerů se z velké části stal výchovný film o kamarádství a špatnosti dluhů. Pořád jde ale o slušnou společenskou sondu nastolující pár zajímavých otázek. Noční automobilové scény (až na příliš okaté zrychlení) vzhledem k rozpočtu filmu mají překvapivě pořádnou šťávu. Kamera a produkční hodnota obecně je na "video film" opět na solidní úrovni a rozuzlení naštěstí není tak moralizující jako většina filmu. Po stránce charakterů a jejich dialogů jde ale definitivně o zbytečně zahozený potenciál.

Film je z převážné části zaměřen na příběh mentálně postiženého Faie a jeho "přítelkyni" živící se prostitucí. Oba jsou proti své vůli zataženi do potyčky dvou znepřátelených gangů a staré známé jednotky PTU. Bohužel PTU a staré známé postavy mají jen velmi málo prostoru (geniálně zkorumpovaný Suet Lam všehovšudy prohodí jen pár zbytečných vět) a celý PTU "pohled na věc" je do příběhu naroubována vcelku násilně. Je vidět, že scénáristé chtěli hlavně povědět příběh velmi atypické dvojice žíjící na opravdovém dně Hong Kongských ulic a série Tactical Unit byla jen záminkou. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby celá linie Faie a jeho přítelkyně nebyla tak okatě a prvoplánově hrající na city. I ty nejhrůznější scény působí pak bohužel naprosto vlažně. Celý scénář je na poměry Milkyway plný neodpustitelných nelogičností a naivně působících náhod. Závěrečná "zamyšlení" policistů o jejich roli a roli gangů působí jakoby si scénáristé na poslední chvíli vzpomněli, že jde o sérii Tactical Unit a měli zapotřebí filmu (zbytečně) přidat ještě nějakou myšlenku. Naturalistický pohled na život v ulicích Hong Kongu je však i přesto poutavý a film na to že jde o "video film" tak má solidní produkční kvalitu.

Velmi dusná atmosféra policejního thrilleru v kontrastu s přeslazenou romcom složkou funguje v tomto případě překvapivě dobře. Dusno je opravdu pořádné neboť film očividně čerpá z masivních obav o budoucnost Hong Kongu, které byly v době uvedení filmu aktuální. Z dua Simon Yam a Ching Wan Lau by se dalo sice vytěžit možná ještě o chlup víc, ale jinak filmu krom nudného soundtracku není moc co vytknout. Ve srovnání se svým bratrským snímkem The Longest Nite ale Expect the Unexpected výrazně zaostává. To však neplatí jen pro Hong Kongské thrillery konce 90. let ale naprostou většinu filmů.

202 minutový epos o determinovaném odborářovi nezní jako moc dobrý námět pro film. Opak je však pravdou. Podrobnosti výstižně svým komentářem shrnul uživatel Baxt. Zdůraznil bych, že jeho hodnota pro ne-japonské publikum je možná ještě větší protože jde vážně o velmi povedenou sondu do japonské kultury. Snímek by si ale mohl odpustit občasné útěky k melodramatu, neboť námět samotný a herecké výkony jsou dost působivé samy o sobě. Pravdou je, že film sice ani trochu nenudí, ale stopáž je značně přepálená. Mohutný záběr je sice omluvou, ale film zpravidla nejde až tak do hloubky aby byla potřeba délky s 10 minutovým intermezzem pro odpočinek. Chápu ale, že stěžovat si o masivním dramatu na jeho délku je jako stěžovat si, že voda je příliš mokrá.

Blade Runner z Hong Kongu. Ok, jde o trochu zavádějící srovnání, ale jisté podobnosti přesto existují. Za prvé The Longest Nite má stejně jako Blade Runner velmi komplikované a zajímavé okolnosti vzniku. Johnnie To nebyl spokojen s tím kam se film ubírá tak jej nakonec režíroval místo Tat-Chi Yau on sám, po té co scénář na poslední chvíli přepracoval Wai Ka-Fai (bez toho aby se pod dílo podepsal). Ač tedy neoficiálně jde o ranou spolupráci tohoto slavného dua. Přijetí snímku bylo původně dosti vlažné a zájem se o něj zvýšil až postupem času, nyní by se o Longest Nite s trochou nadsázky dalo mluvit jako o kultovní Hong Kongském thrilleru (a o Blade Runnerovi bez nadsázky jako o nejlepším filmu všech dob :). Co je však zajímavější publikum bylo stejně jako u Blade Runnera z prvních projekcí The Longest Nite zmatené a řešením tak bylo také přidání monologu hlavního hrdiny. Plus několik subjektivnějších paralel jako neo-noir, atmosféra samotná, hudba, závěrečný souboj atd.. Na závěrečné zrcadlové scéně je zajímavé to, že byla do filmu doplněna jen z důvodu, že film byl původně příliš krátký a přestřelka ve skladišti zrcadel byla levným řešením. Přitom se tam hodí jak kdyby to byl záměr a pointa celého filmu od naprostého začátku. The Longest Nite je takřka dokonalý film se skvělým a velmi koncentrovaným scénářem, který vyžaduje neustálou pozornost. Občasný monolog Tony Leunga k přehlednosti zas tolik nepřidal, ale upřímně na poměry asijské kinematografie nejde vůbec o kryptický snímek. Zasazení děje do 24 hodin v Macau s důrazem na opravdu dlouhou a pro hlavního hrdinu skutečně těžce "noirovou" noc garantuje skvělou atmosféru. Perfektní Leung a Sean Lau možná ve své životní roli. Skvělý OST a hlavní ústřední motiv od Giorgia Morodera padne jako ulitý. Ač ve spěchu přepisovaný, tak scénář do sebe zapadá jedna báseň a jako celek je The Longest Nite jedním z nejlepších neo-noir filmů co jsem měl tu čest vidět. 10/10

Generic shit. Jako oddechová relaxační jednohubka to plní účel skvěle, ale to mi tentokrát nestačí. Vytahovat do komentářů nenaplněná očekávání se sice nesluší, ale Cuarón, Bullock a Clooney jsou dost staří na to aby snesli kritiku přísnější částí dvojího metru. Po masivně pozitivních ohlasech jsem čekal všechno, ale takto průměrné a podbízivě líbivé klišé fakt ne. Vesmír je dechberoucí, protože je to vesmír, Clooney je skvělý, protože je to George Clooney a Sandra Bullock je kupodivu stále ještě velmi atraktivní. Palec nahoru za vhodně dávkovanou hudbu. Tím to ale hasne. Slabé dialogy a laciné scénáristické berličky naprosto nestydatě se opírající o ty největší klišé. Nebýt vesmíru a kalhotek, nebylo by to ani na průměr.