沈まぬ太陽
Unbroken, The
Réžia:
Securó WakamacuScenár:
Takuja NišiokaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Norihito SumitomoHrajú:
Ken Watanabe, Kjóka Suzuki, Nao Macušita, Erika Toda, Terujuki Kagawa, Tae Kimura, Ren Ósugi, Jasuko Macujuki, Takaši Kašiwabara, Masahiko Nišimura (viac)Recenzie (3)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $29,000,322║ ()
Shizumanu taiyô, neboli bereme-li v potaz přesný americký překlad titulu The Unbroken, by mohl být vnímán jako protipól Scorseseho Letce. Oba filmy do centra dění staví muže, jenž se stal alfou a omegou národní letecké společnosti, ale zatímco náladový Howard Hughes dovedl TWA na pokraj krachu, Hajime Onchi zůstal maximálně nasazen a oddaně snášel intriky mocnějších, avšak bezohledných kolegů. Údajně nejdražší japonský snímek v historii začíná roku 1985. V deseti minutách poutavě zobrazí zlom v dějinách aerolinek, kdy vinou lidského faktoru zemře 520 mužů, žen a dětí na palubě rutinního letu. V tuto chvíli na scénu přichází Hajime Onchi (skvělý Ken Watanabe), aby se postaral o příbuzné obětí. Efektní flashbacky mapují Onchiho dvacet let trvající zkušenosti v oboru, kdy byl kvůli své ohleduplnosti a citu pro spravedlnost posílán kolem světa, kde nemohl být pro byrokraty nebezpečný. ___ Film je opravdu obrovského kalibru. Japonci si můžou odškrtnout kolonku "velkofilm". Mistrovsky technicky zpracován, citlivě zahrán, bravurně napsán. Na vraždenou délku jsme zapomněl, jen co jsem pochopil, jak široký obraz Japonska 60., 70. a 80. let zobrazuje. A nejen Japonska! Onchi se podívá do Pákistánu, Íránu, Ameriky a Kenji. Ale země vycházejícího slunce zůstává v popředí. O mentalitě a zvycích tamních obyvatel toho film řekne strašně moc, skoro by mohl fungovat jako taková učebnice kultury. A díky tolika talentovaným tvůrcům to není ani na chvilku nuda. Až tu přibudou hodnocení, bude se nadávat přílišnému poameričtění. Upřímně, na formu zvysoka kašlu, podstatné je srdce a to má Shizumanu taiyô čistě asijské. ()
202 minutový epos o determinovaném odborářovi nezní jako moc dobrý námět pro film. Opak je však pravdou. Podrobnosti výstižně svým komentářem shrnul uživatel Baxt. Zdůraznil bych, že jeho hodnota pro ne-japonské publikum je možná ještě větší protože jde vážně o velmi povedenou sondu do japonské kultury. Snímek by si ale mohl odpustit občasné útěky k melodramatu, neboť námět samotný a herecké výkony jsou dost působivé samy o sobě. Pravdou je, že film sice ani trochu nenudí, ale stopáž je značně přepálená. Mohutný záběr je sice omluvou, ale film zpravidla nejde až tak do hloubky aby byla potřeba délky s 10 minutovým intermezzem pro odpočinek. Chápu ale, že stěžovat si o masivním dramatu na jeho délku je jako stěžovat si, že voda je příliš mokrá. ()