Cedr

Srovnám-li novější minisérie ještě donedávna jsem si nedovedl představit hlavní charakter, který by měl strastiplnější život než Luther. Nicméně seržantka Catherine to ale lehké také nemá. Plno (ne)příjemně bezvýchodných situací, úmyslný ale až trochu levně přepálený důraz na nehezkou lidskost, přesně nastavené tempo, přesvědčivé výkony a máme tu krimi-drama jako řemen.

V rámci možností povedená adaptace krimi románu Shuichi Yoshidy. V rámci možností, protože i přes relativně úctyhodnou délku, se spousta naprosto klíčové charakterizace přesto do filmu nevešla. Je to celkem škoda neboť knihu spíše než děj samotný táhnou právě postavy. Plakat zde nad tím, že knihy jdou více do hloubky je ale zbytečné. Obzvlášť když filmový Villain hlavu a patu má a díky trefnému castingu a přímočaré věcné režii toho má taky dost co nabídnout. Přehnaně melodramatický film rozhodně není. Jediná scéna, kde si režisér bohužel vybral voiceover na nesprávném místě a (ne)chtěně tak vypointoval ono zamyšlení o společnosti, které nebylo třeba okatě zdůrazňovat melodrama nedělá.

Tradiční příběh dvou přátel by samotný, i přesto že mu není co vytknout, asi kdovíjak nezaujal. V Kids Return jsou na něj však netradičně kusým stylem našroubovány osudy vedlejších charakterů. Ty výsledný efekt filmu až překvapivě účinným způsobem dotvářejí. A výslednému efektu rozhodně neubral ani dokonalý soundtrack a jednoduchý ale pro Kirana asi tradičně precizní závěr.

Liam Neeson v klasické ukázce typecastingu. Oproti "předchozímu" Unknown se Non-Stop snaží předvést trochu šťavnatější námět a celkem to funguje. Aspoň tedy ze začátku. Problém je, že scénáristé si v poslední třetině vzpomenou, že vlastně točí mainstreamovku a aby vše bylo divácky a popcornově korektní vše nakonec pěkně do lati učešou mixem klišé a stupidit. Nic proti snaze oslovit box-office ale moment kdy se vše zlomí a z velmi nadějného thrilleru se stane céčková TV epizoda úrovně Walker, Texas Ranger bije tak do očí až je to k pláči.

Mohla to tak snadno být napínavá dobrodružná podívaná s hloubkově dramatickým přesahem, ale veškerý potenciál atraktivního námětu byl zabit ubohým scénářem. Snůška provařené nudy okopírované z nějaké "Hollyowoodským scénáristou snadno a rychle" příručky je zářným příkladem typického problému dánské pohádky o šlechtě a novém oděvu. Clooney musí být pořádně zvíře, když si mu nikdo do očí netroufl říct, že takto vážně ne. Obzvlášť po tom co jeho předešlé režisérské toulky nebyly vůbec zlé. Clooneyho rádoby výchovné proslovy v Monuments Men a pokusy o kombinaci (špatného) humoru a (slabého) dramatu se tentokrát vážně těžce nevyvedly. Korunu tomu všemu nasadilo obsazení, které předvedlo nejméně výrazné výkony svých kariér. Ušmudlaných 40% za námět.

Nevyzrálé sci-fi béčko o cestování v čase, které se, aspoň pokud trochu přimhouříte oči, přesto dotkne několika chytlavých myšlenek. Co se týče cestování časem tak podobně komorní španělský Timecrimes jej samozřejmě s přehledem drtí na všech frontách. 11:00 AM je ale přesto solidní i když nedotažený nadprůměr. S kulisami a celou to "sci-fařinou" to s nízkorozpočtováky bývá často ošemetné, ale podmořská základna se v 11:00 AM v rámci možností celkem povedla a dodává filmu slušně dusnou atmosféru.

Polapený gangster čekající na trest smrti kontaktuje novináře a nečekaně mu přizná hrstku dalších vražd s cílem pomstít se svému vůdci, který odsouzeného antihrdinu tohoto filmu zradil. Takový je námět. Pátrání novináře po dávno vychladlých stopách těchto zločinů je z velké části proloženo linií pohledu samotného gangstera z doby, kdy se činy odehrály. Všehovšudy jde o velmi povedenou drama/thriller skládanku, která přes relativně komorní provedení nabízí chytlavý a uvěřitelný příběh s unikátním pohledem na podvody, které jsou - aspoň v rámci gangster filmů - mdlejšího rázu. Mdlý asi ale není správné slovo, neboť zde prezentované pojistné podvody atd. oproti "tradiční" filmově pompéznější kriminální činnosti filmu paradoxně díky již zmíněné uvěřitelnosti dodávají na údernosti.

Mix černého humoru s krimi-dramatem v podání atypických charakterů by díky zmrzlé atmosféře mohl připomenout Fargo. S přesností přirovnání to ale není kdovíjaké. Matsugane Potshot Affair se (a ostatně i Fargo) škatulkuje jen velmi těžko. Jde o povedenou přehlídku výstředních charakterů, kterou pohromadě drží povedený černý humor, který se na scéně vždy objeví naprosto nečekaně a občas s vskutku mistrovskou úderností. Na poměry Nobuhiro Yamashity a jeho vlažnějšího tempa se toho v tomto snímku přihodilo dost, přesto však zvláštní rodinné vztahy ještě zvláštnějších postav jakoby sebou stále nesly nevyužitý potenciál. 70%

Do bytu samotářského sazeče (ve smyslu typesetter) se z ničeho nic nakvartíruje jeho bývalý spolužák, který se živí různými podvody, pochybným podnikáním a švindlem. Výsledkem je pohodová komedie se sušším humorem inteligentnějšího rázu zasazená do doby (aspoň to tak vypadá) před splasknutím extrémní hospodářské bubliny konce 80. let 20. století. Film do jisté míry slouží jako jistá kritika společnosti (nejen) tohoto období. Ústřední duo Kôichi Sata a Etsushi Toyokawy má skvělou chemii, kterou navíc brzy posílí taktéž skvěle obsazená Honami Suzuki. Děj ničím výjimečným sice úplně nepřekvapí, ale je odvyprávěn zkušeným stylem a má hlavu i patu.

Debut jako řemen. Srovnání s Dirty Harrym či pozdějším Bad Lieutenant se nabízí, nicméně Violent Cop jde svou cestou a to zejména díky těžce uchopitelnému charakteru Kitanovi postavy. Když už nic tak Violent Cop se do dějin kinematografie musí zapsat snad tou nejzvláštnější honičkou vůbec. Kitanův zvláštní styl je jednoznačně patrný a to co by jinak bylo "jen" kvalitní žánrovkou vynáší ještě o stupeň výše.