Ten chlap je magor!

Kitana mám rád, jak v jeho poloze komediální, tak především dramatické. A jelikož jsem už pár jeho filmů viděl tak vím, že jsou poněkud odlišné od běžného mainstreamu. A tenhle není výjimkou. Ale popravdě už na mě byl originální... totiž divný až moc. Divný scénář se spoustou divných scén, s divným chování postav, za divného (respektive nevhodného) hudebního doprovodu. A Kitanův schizoidní policajt věru není postava, ke které by si divák vytvořil nějaký blízký, natož třeba dokonce kladný vztah. Ovšem vypjaté finále v betonovém skladišti je natolik praštěné, až je vlastně docela zábavné a přiznám se, že jsem na něj čuměl jako tele na vrata, jak zpívá Olympic (rána z milosti pro ségru hodně překvapila). Těžce menšinová záležitost, ale určitě zajímavější, než většina západních a středoproudových kriminálek. (04.05.2023)

„Kdybyste udělal ješté nějaký průser, byl bych v tom i já...“  Viděl jsem řádku krimi thrillerů s nějakým tím drsným a rozporuplným detektivem či policistou, ale tenhle patří k těm, které asi jen tak nevytěsním z paměti. Azumi je zkušený v letité práci, plně za ta léta oboznámen se situací a chováním zločinců ve čtvrti a prostředí kolem, které mu svou povahu tvrdého a neústupného policajta formuje během každodenní konfrontace s násilím do stále krutějších a extrémnějších rozměrů. Ani doposud největší konflikt s následnou neodkladnou výpovědí nepřinesly žádnou naději, dá se říct, že teprve otevírají cestu k pomstě bez zábran. Takeši Kitano je ve své roli excelentní, jako herec si mě tu brzy získal a podařilo se mu zajímavě ztvárnit postavu drsného policisty nejen v té fyzické, ale rovněž v psychologické rovině, upoutat dokonale uzemňujícími pohledy při konfrontacích, dát své postavě jisté charisma a stylovost, zároveň též kousek zádumčivosti, jež ho jako věčně osamělého a bloudícího člověka dlouhými ulicemi občas provází. Takeši Kitano jako současně režisér tohoto snímku se nebál brutální obsah a naturalistické pojetí skloubit současně s melancholickou náladou, pro tyhle neo-noiry často typickou, nicméně fyzická honička doprovázená tklivou hudbou je docela neotřelým řešením. V několika místech byl na můj vkus film až příliš otevřeně brutální, ač vzhledem k obsahu i odlišné asijské nátuře to asi šlo postupně očekávat. Napoprvé mě příliš nebraly scény s počínáním zfetovaných gaunerů, ale na skvělé, dvojité závěrečné vyústění se oplatilo počkat a celkovou atmosféru snímku s častým chozením s Azumim po denní i noční Jokohamě jsem si opětovně vychutnal. [85%] (opakovaně viděno 10.5.2023) (13.08.2022)

Kitanův tragický hrdina se v prostředí plném nepochopení vydává na osamělou cestu pomsty. Právě zde, Kitanově celovečerním debutu a snad více než v jiném jeho filmu, převažuje estetizace násilí, která v mnohém zastiňuje pro Kitanova díla tak osobitý černý humor nebo určitou lyričnost (s často se vyskytujícími přímořskými scénami). (12.06.2011)

88% - Tento film byl původně zamýšlen jako komedie parodující drsné policajty Eastwoodovského typu. Kitano v ní měl hrát hlavní roli. Pak ale nastaly určité neshody v produkčním štábu, původní režisér natáčení odřekl, a z Kitana herce a baviče se stal ze dne na den režisér. A hned začal čarovat. Kompletně přepsal scénář z komedie na mrazivou podívanou plnou násilí. Když se však řekne "film plný násilí", nejedná se zde o typickou střílečku, kde krev teče proudem, a záporní hrdinové po své velmi ošklivé smrti minimálně jednou obživnou. Kitano už zde začal s vykreslováním násilí po svém, tedy velmi realsiticky, syrově, až naturalisticky. Násilí neidealizuje, jak je tomu ve většině, zejména amerických filmů. Je u něj rychlé, kruté, a hrozivé, ať je konáno v jakémkoli zájmu. Další Kitanova specialita je práce s tichem a dlouhými plochami. Pro spěchající diváky nepochopitelné a nudné, pro ty, co se rádi nechají unést atmosférou geniální. Hudba zde není v pozadí, ale hraje stěžejní roli ve vytváření a uvolňování napětí. Pět hvězdiček za pozoruhodný režijní debut s tím, že se jedná přece jen o "Ouverturu" k velké symfonické básni o mnoha větách s mnoha kontrasty, jež nese název Režie:Takeshi Kitano (11.09.2005)

Drsná škola podľa Takeshi Kitana. Všestranný tvorca vo svojej prvotine z nezvyčajnou ľahkosťou( hlavne preto, lebo sa jedná o pekne temnú krimi) miesi humor z brutalitou. Sám stvárnil hlavnú postavu - detektíva Azumiho. Tento málovravný, brutálny policajt, dokáže poriadne zavariť nie len malým zlodejíčkom ale aj väčším rybám - ktoré majú podobu pašerákov drog. Dve dejové línie - Azumiho ako policajta snažiaceho vyšetriť vraždu svojho priateľa, ktorá sa javí ako samovražda, a druhá línia - Azumiho vzťah k jeho sestre sú krásne prepletené aby sa mohli vo finále spojiť a vytvoriť tak poriadne krvavý masaker za ktorý by sa nemusel hanbiť ani John Woo. Film, ktorý rozhodne nesklame fanúšikov drsnej ázijskej školy a už vôbec nie tých čo zbožňujú tvorbu Takeshi Kitana. Nejedná sa síce o jeho autorský film, ale je ho cítiť z každej jednej minúty filmu. A rozhodne nesklame. Niektoré scény ako naháňačka mestom, finále alebo prepadnutie pred kinom sú pamätné. (27.02.2011)