kiddo

Aktuální debata o etičnosti moderního stand-upu, a že by možná nemusel stát na šíření zaprděných stereotypů o ženských a minoritách (nebo na fňukání extrémně křehoučkých alfa samců, kteří nejsou schopní ustát, že je někdo na Twitteru poslal do prdele), je sice vynikající námět, ale zasloužil by si lepší zpracování než vykradením Zápisníku smrti a formulací falešného dilematu, že buď můžeme mít nemorální přízemní komedii, u níž se lidi míní posrat smíchy, nebo politickou angažovanost, po níž nikdo ani nevzdechne. Jak to prošlo základní debatou o konceptu, když George Carlina z existence ještě nikdo nevymazal, fakt netuším.

Kdé dómóv můj, Freude, schöner Götterfunken, God save our gracious Queen, jeszcze Polska nie zginęła, allons enfants de la Patrie, O say can you see, by the dawn's early light, Ježíši, my jsme tak v řiti, klimatickou apokalypsu a pak termity, fofrem.

SPOILER: Tož pozor, panenky, jak nebudete milé na vypatlané stalkující hovado a pošlete ho za jeho stalkerovské hovadství do řiti, chytne si vás sériový vrah a jako bude to vaše vina, protože jste skrz stalkující zhovadilost toho Hodného kluka (TM) neprohlédly do úžasných hlubin jeho dušičky. Čí padesátiletá matka zhrzeného panice z koloniálu tohle stlepala?

Co platí o předchozím Insidious, platí i zde. Wan si je zjevně vědom trapnosti lekačkového hororu, zároveň si ale není schopen jiný typ představit, a tak i když lekačku aby tu člověk pohledal, je Insidious 2 vystavěn jako typický současný zástupce žánru. Oproti minulu ale musím aspoň tu jednu hvězdu lípnout, protože ať už odsud půjdu, jak chci, už teď vím, že na náhrobku budu mít "opustila nás předčasně ve věku 31 let, umlácena houpacím koněm."

Když jsem to viděla před lety, nechala jsem se povrchovou divností přesvědčit, že to není tak, že by ten film byl blbej, to jen já mu jako blbka nerozumím. Po přečtení komiksu o dekádu později to ale není nic než vizuálně nezajímavá, mizerně odehraná, televizně pojatá bezduchá kopírka originálu, která navíc postrádá konec, takže člověk vlastně ani neví, proč ji vůbec protrpěl.

Tak ono je to vlastně hrozně hezký, že Zombiemu připadá jeho žena stejně sexy babica jako před pětadvaceti lety.

SPOILER: Dost mě překvapilo, že v tu samou vteřinu, kdy Reylo oficiálně vešlo do kánonu, naskočily závěrečné titulky podbarvené Careless Whisper od George Michaela a jakýmsi zpoceným pleskáním. Přišlo mi to jako trochu divný posun v tónu a ladění, ale na druhou stranu to mohlo dopadnout mnohem hůř. Taky mohl J.J. Abrams přijít s něčím, co by zneplatnilo oba předchozí filmy, které už tak zneplatňovaly jeden druhý, vytřelo si prdel s posledními drobky charakterových oblouků, jež oba protagonisti měli, vysralo se na již stěží existující worldbuilding, zničilo odkaz i témata ságy jako takové a rozdmýchalo úvahy, o čem vlastně celá sequelová trilogie byla a proč musela mermomocí vzniknout, pomineme-li nepopiratelnou nutnost utržit rozpočet jedné menší země za merch. Zaplať pánbůh, že se to nestalo, to by byl fakt trapas.

Tak možná snad radši nějakou tu marvelovku...

"Zavražděný dělal do baletu, takže dává smysl, že měl poměrně žensky vyvinutou pánev." Vlastně nevím, proč mě to po předchozím "překvapilo nás to, ale bezdomovci jsou taky lidi" vůbec udivuje.

Než mi hošani začali v dialozích explicitně sdělovat témata i charakterizaci, protože bůhvíproč usoudili, že jsem úplně blbá, byli vynikající kombinací deadpoolovského humoru postaršeného z inteligentního puberťáka v šestnácti na inteligentního puberťáka v devatenácti a invenčního "coby kdyby to bylo ve skutečnosti" s pořádnou dávkou fujky korporátu a bleh marketingu, jen bez té ubíjející millarovské pózy (kde by si například takoví Hughie a Starlight u Millara ani neškrtli a jejich utrpení by bylo samo o sobě pointou, jaká je snaha o to být dobrý člověk trapná, trestu zaslouženíhodná ptákovina, tam je to u chlapců jen začátek na cestě ke zjištění, že ne, oni ti cyničtí nihilističtí čuráci, co mi ničej život, přece jen nemají pravdu). Ke konci se ty dojáčky a upřímně myšlená poselství sice poněkud nakupí, ale na druhou stranu, pošťouchnutí do toho, jak je ten fikční kult pomsty a kulervoucnosti ve skutečnosti trapný, nucený a zničující, nelze po dekádě, kdy nám Hra o trůny vymývala mozky, neocenit. PS: spajsky jsem naposled upřímně poslouchala v osmi, takže těžký nedík.