kiddo

Amorální sadistický podnikatel a nadšenec do aztécké mytologie Dario Cueto nedostatkem peněz rozhodně netrpí: zatímco mnozí jiní by se na jeho místě snad bavili financováním ilegálních psích zápasů, on se rozhodl posunout laťku o něco výš a v polorozpadlém skladišti na kraji Los Angeles založit bez vědomí úřadů aztécký chrám, kde by se místo pitbulů před krvelačným publikem mrzačili pro peníze, potěchu bohů a majitelovo pobavení lidé toho nejpochybnějšího charakteru. Zápasnické hvězdy v exilu stíhané finančními problémy nebo toužící po pomstě, motorkářští nýmandi, najaté pouliční gorily, brutální stroje na zabíjení, existence z okraje společnosti a mýtické postavy typu zosobnění Smrti, muž, který nemůže zemřít, nebo kříženec mezi člověkem a drakem. Cíl je prostý: být tím nejlepším. A pokud slizký vlastník Chrámu výsledek neschvaluje, určitě už nějak najde způsob, jak dosáhnout svého.

Nejnovější producentský počin Roberta Rodrigueze balancuje na hraně mezi pro wrestlingovou show a televizním seriálem a slučuje v sobě různorodé prvky sportovní i vizuální zábavy: zápasnický styl lucha libre s barovými rvačkami, reálné osoby s fantasy postavami nebo seriálové zápletky s akcí v ringu.

George Lucas je stejně výrazným a komplexním úkazem jako jeho opus magnum Hvězdné války: geniální producent a režisér, revolucionář v oblasti zvláštních efektů, diváky milovaný i nenáviděný. A právě na jeho diváckou základnu se dokument The People vs. George Lucas zaměřuje. Jak ovlivnily Hvězdné války populární kulturu a celých několik generací filmových diváků? Jak se fanoušci stavějí k nové trilogii Hvězdných válek? A především, co říkají na Lucasovy zásahy do původní trilogie? Patří film divákům, nebo svému tvůrci?

Proslulý britský novinář a antiteista Christopher Hitchens se v dokumentu Hell’s Angel zamýšlí nad kultem Matky Terezy a s pomocí jejích bývalých spolupracovníků a členek řádu Misionářek lásky uvažuje, proč i sekularisté a nevěřící podléhali a dosud podléhají jejímu mediálnímu obrazu. Zásadním tématem dokumentu jsou například otřesné podmínky v hospicích Matky Terezy, její nechuť vynakládat darované peníze na potřeby chudých a nemocných, její církevní agenda, vzývání utrpení, bolesti a chudoby nebo její styky s diktátory, extrémisty a zločinci.

Pokračování dokumentu My Big Fat Gypsy Wedding z dokumentární série Cutting Edge v produkci britského Channel 4. Pět dílů této dokumentární reality show nás zavádí do uzavřeného světa britských cikánů a kočovníků a seznamuje nás s jejich životem a jeho mezníky: narozením, křtem a hlavně svatbou.

Žurnalistka Jeanne (Sophie Marceau) si ze svého života nepamatuje nic před svým osmým rokem. Pocit, že ve vzpomínkách na dětství jí uniká cosi důležitého, ji má zbavit práce na jejím prvním románu. Pátrání po vlastní identitě se stane naléhavějším v okamžiku, kdy Jeanne postupně přestane poznávat okolní svět, svou rodinu a nakonec i sama sebe.

Avokádový pás, Avokádová džungle, Kalifornie. Pilíř amerického zemědělství a poslední světový zdroj avokáda, který neovládá Sovětský svaz. Nicméně obchod s avokádem se dostává do úzkých, a to kvůli pradávným obyvatelům Avokádové džungle: skupině radikálních feministek z kmene Piraňa, které své muže využívají pouze k sexuálním hrátkám, načež je usmrcují a jedí s pořádnou porcí guacamole. Americká vláda proto pověří profesorku feminismu Margo Huntovou (Shannon Tweed), aby se do džungle vydala a přesvědčila Piraně přestěhovat se do zvláštní rezervace v Malibu. Hnána touhou dozvědět se, co se v Avokádovém pásu stalo s její předchůdkyní, doktorkou Kurtzovou (autorkou slavné knihy „Chytré ženy, vymaštění necitliví muži“) se Huntová ve společnosti studentky péče o domácnost Bunny a šovinistického průvodce Jima (ten zase věří, že ženy byly stvořeny k vaření, péči o děti a pózování pro Penthouse), vydává do srdce džungle vstříc smrtelnému nebezpečí.

Soichi Negischi je plachý a křehký panic, který touží po kariéře popového zpěváka, skládání písní o lásce a po přízni své jemné a roztomilé známé, do které je platonicky zamilován už od vysoké školy. Nicméně sladký popík Soichiho neuživí, a mladík se tedy rozhodne stát se frontmanem death metalové kapely Detroit Metal City. Tisícům fanoušků je Soichi znám pouze jako Johannes Krauser II, muž v masce s pověstí démona, který uprchl z vězení, kam byl odsouzen za vraždu a znásilnění vlastních rodičů. Soichi své metalové alter ego z duše nenávidí, ale na druhou stranu, talent vystřihnout sólo na kytaru pouze zuby zase člověk nemá jen tak pro nic za nic…

V demilitarizované zóně rozprostírající se mezi Jižní a Severní Koreou došlo k zavraždění dvou severokorejských vojáků. Odpovědnost za jejich smrt je přičítána jihokorejskému seržantovi. Objasnit nešťastnou událost, která by mohla přerůst v opětovnou válku dvou znepřátelených zemí, přijíždí skupinka nezainteresovaných vyšetřovatelů z NNSC (Neutral nations supervisity commision). Úkolem není zjistit, kdo a jak zločin spáchal, ale proč k němu vůbec došlo.

V pořadí třetí celovečerní snímek jihokorejského režiséra Chan-Wook Parka (autora známé trilogie o pomstě: SYMPATHY FOR MR. VENGEANCE, OLDBOY, SYMPATHY FOR LADY VENGEANCE) posbíral množství nominací a ocenění nejen v Asii, ale i v Evropě a Americe. Jmenovitě byl nominován například na cenu za nejlepší režii na Berlínském filmovém festivalu, na FantAsii v Kanadě se umístil na třetím místě ve stejné kategorii.

Italský dokument Mondo cane byl natočen s úmyslem šokovat běžného západního diváka a jeho styl bývá často přirovnáván ke stylu exploitation filmů. Jeho tvůrci se vydávají zkoumat odlišné kulturní zvyklosti zapadlých společenství a divošských kmenů, a divákovi se tak nabízí nezapomenutelné seznámení například s psími, hadími nebo hmyzími restauracemi či unikátní pohled na náboženské hnutí cargo kult.

Americký snímek natočený dle skutečné události, jež byla rovněž zpracována v knižní podobě, se odehrává na současném iránském venkově a vypráví příběh tří lidí: mladé Sorayi M., jež je vlastním manželem křivě a vypočítavě obviněna z cizoložství, za což jí hrozí smrt ukamenováním; její tety Zahry, emancipované ženy, která netouží po ničem menším, než po tom aby se svět dozvěděl pravdu o lidských právech a právech žen v ortodoxní islámské společnosti; a konečně francouzského žurnalisty a válečného dopisovatele Freidoune Sahebjama (James Caviezel), který se bez vlastního přičinění stává mužem, který věděl příliš mnoho.

Americký film oceněný Oskarem za nejlepší dokument lze nahlížet jako pomstu člověka negativně poznamenaného náboženským fanatismem. Evangelista Marjoe Gortner (kombinace jmen MARie a JOsef) byl jako šestileté dítě využit vlastními rodiči k podvodu: přinucen prohlašovat, že jej Bůh inspiroval k tomu, aby se přes svůj útlý věk vydal na kazatelskou dráhu, byl mezi evangelisty považován za Boží zázrak a stal se proti své vůli prostředkem, jak z důvěřivých věřících vymámit peníze. V dospělosti Marjoa nicméně přemohly výčitky svědomí a on se rozhodl na kameru odhalit veškeré taktiky, které evangeličtí a televizní kazatelé používají k obelhání lidí.

Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina.

V blízké budoucnosti pracuje jednatřicetiletá Britka Kathy H. jako pečovatelka dárců orgánů. Její práce je těžká, vyčerpávající a depresivní, neboť většina lidí, s kterými v sanatoriu přijde do styku, po nějaké době umírá. Když se mezi pacienty a umírajícími začnou objevovat i její bývalí spolužáci a známí, ponoří se Kathy do nostalgických vzpomínek na své dětství, na své dva nejlepší přátele Ruth a Tommyho, ale především na své neobvyklé dospívání na záhadami opředené internátní škole Hailsham. Kathy se probírá vzpomínkami na zvláštní posedlost školou umění, na učitele štítící se svých žáků, na podivné poznámky o poslání dětí i na šok, který Kathy pocítila, když jí toto poslání bylo vyjeveno. Nyní již Kathy nemá co ztratit, neb kruh jejího života se právě uzavírá.
Dystopický román Neopouštěj mě (Never Let Me Go) z pera anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigura se od svého vydání v roce 2005 hřeje na výsluní přízně literárních kritiků, kteří jej odměnili nominací na prestižní Man Bookerovu cenu a příčkou v žebříčku týdeníku Time „100 nejlepších anglicky psaných románů z let 1923-2006“.

Režisér Borata a slavný politický komentátor a komik Bill Maher, který se nikterak netají svým názorem, že náboženství je porucha myšlení a brání lidem používat selský rozum, spojili své síly a natočili dokument Religulous (spojení slov „religion“ a „ridiculous“), v kterém navštěvují slavné náboženské destinace, vedou rozhovory s věřícími z různých náboženských skupin a snaží se formou satiry dokázat, že organizované náboženství je zdraví a mozku především smrtelně škodlivé.

Zlatá střední léta obchodníka Shikeghary jsou poznamenána nutností vyrovnávat se se samotou a opuštěností způsobenou smrtí jeho ženy, která podlehla chorobě přesně před sedmi lety. Na naléhání svého dospívajícího syna se Shikegaru rozhodne prolomit svou askezi a spolu se svým přítelem a kolegou uspořádá falešný filmový konkurz, který má za cíl jediné: najít Shikegarovi mladou, kultivovanou ženu, která by mohla naplnit jeho představy o tradičním manželském životě. Z desítek dívek projde sítem plachá a citlivá Asami, jež se zdá být přímo ztělesněním Shikegarových tužeb. Okouzlený muž se s Asami začne scházet a po nějaké době se rozhodne ke klíčovému kroku, jenž má jeho a křehkou Asami dovést k oltáři, přičemž okázale ignoruje varování svého okolí, že s půvabnou dívkou je něco v očividném nepořádku…

KONKRUS představoval pro dnes již ikonu japonské hororové a thrillerové tvorby Takashi Miikeho nejen první film, kterým oslovil celosvětovou diváckou obec, ale i film který mu na Západě vysloužil status kultovního tvůrce a za který získal ocenění na festivalech Fantasporto a Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu.

Pokud se detektiv Cho ještě nenachází na úplném životním dně, pak určitě aspoň v jeho těsné blízkosti. Jeho matka právě zemřela na vleklou chorobu a v práci čelí Cho podezření, že účty za nemocnici za něj platil mafiánský boss. Následující případ tedy může být zrovna tak jeho poslední. A že by to byla působivá tečka: ve městě začal řádit vrah, se zálibou rozřezávat těla svých obětí na kusy, ty vzájemně proházet a umístěné v pytli na veřejném místě je policistům nechat jako hrůznou hádanku na osamělé večery.

Ji-Hoon je v současnosti pravděpodobně nejpopulárnější jihokorejský kouzelník. A svou práci má velmi rád, jelikož mu umožňuje prohnat a dobýt cokoli, co má pěknou tvářičku, hezké nohy a slintáníhodné proporce. Temperamentní Hee-won učí na střední škole výtvarnou výchovu a její největší starostí jsou rodiče, již ji pobízejí, aby konečně následovala příkladu své sestry, vdala se a začala honem rychle plodit. Ti dva nemají nic společného. Tedy až na jeden záznam skryté kamery, který oba zachycuje při jejich schůzce v motelu a který je nyní na internetu k dispozici všem bulvárním novinářům i nadrženým žákům a nadřízeným Hee-won. Bývalí milenci se tedy po dlouhé době znovu setkávají, aby společně vymysleli, jak ošidnou záležitost dovést k uspokojivému konci.

Po přestupu na novou střední školu osiřelá Mai zjišťuje, že na podivné události posledních dní, jako třeba na nově na se objevivší rudou hvězdu na nebi, doslova z vln vystoupivší polomrtvé děvčátko s mečem v ruce či na své nové domácí zvířátko podezřele se podobající drakovi, si nejspíš bude muset zvyknout. Spolu s dalšími jedenácti studentkami patří totiž Mai mezi HiME („Highly-advanced Materializing Equipment“) – dívky nadané nadpřirozenou mocí, jejichž úkolem je chránit školu před zlými nestvůrami a pokud možno v boji nepřijít o to, co je pro ně nejdůležitější.

Il Mare, „Moře“, dům u jezera. O Vánocích roku 1999 se odsud stěhuje mladá dabérka dětských pořadů, Eun-joo. V poštovní schránce nechává novému vlastníkovi vánoční pohlednici, v které ho prosí, zda by jí případnou opožděnou poštu neposlal na její novou adresu. Vánoce 1997. Čerstvě dostavěné Il Mare hostí svého prvního obyvatele, architekta Sung-hyunga. Ten nachází ve své poštovní schránce vánoční přání datované rokem 1999. Píše mu jakási Eun-joo a prosí ho o vyřešení jejího problému s poštou. Jihokorejský snímek Il Mare inspiroval americký remake „DŮM U JEZERA“ (2006) režiséra Alejandra Agrestiho, se Sandrou Bullock a Keanu Reevesem v hlavních rolích.

Během čekání na metro si hlavní hrdina, introvertní mamlas Gyeon-woo, nemůže nevšimnout jisté vlasaté postavy „lehce“ přiopilé dívky, která se až nebezpečně vratce potácí na hraně kolejiště. Gyeon-woo se rozhodne vsadit na jistotu a pro klid duše ji strhnout kousek stranou. To ovšem netuší, že si tímto jediným činem právě pořádně zkomplikoval život: mírně řečeno, atypicky temperamentní děvče se s ním po několika dnech zkontaktuje a naváže s ním přátelství, které Gyeon-woovi dokonale zpřehází celou jeho dosavadní poklidnou existenci.

Snad nejmilovanější a nejvyzdvihovanější počin právě probíhajícího boomu jihokorejské kinematografie vychází z autobiografických příběhů, které na internetu uveřejňoval Ho-sik Kim, jenž na stejné téma napsal i knihu. Filmová adaptace je oslavována jak diváky, tak porotami filmových festivalů (vítězství na přehlídkách Fant-Asia, Grand Bell nebo Hochi Film Awards) a v současné době se připravuje i její americký remake.