POMO

Vhled do hodně osobité mysle pubertální středoškolačky, která nesnáší svojí školu, je posedlá krví a chce být chirurgičkou. A v hlavě má tak trochu bordel. Rejža ji zasazuje do hezké americké čtvrtě, jako neatraktivní asociální outsiderku, s vizuálně zajímavými představami a sny, které ale divák pro jejich bizarnost a odtažitost nemůže pochopit nebo v nich najít jakékoliv spojení. Film tak divákovi nevychází v pochopení postavy v ústřety a je spíše snůžkou dalších a dalších konfliktů mezi hlavní hrdinkou a mámou, učitelem, reverendem, spolužačkama atd. Minirole Malcolma McDowella a Johna Watersa potěší, ale film výše nezvednou. A závěr překvapí, ale nešokuje tak, jak by chtěl.

Audiovizuálně slušný počin s parádním Carpenterovým soundtrackem, který je až do poslední třetiny dobře vystavěný taky scenáristicky (utajování tajemství kolem továrny). Rozpracování námětu do podoby, v jaké nakonec odkreje karty, a způsob, jakým hlavní hrdina situaci vyřeší, to ale všechno spolehlivě pohřbí. Vzejde z toho prudce pulpová béčkovina k smíchu. Stacey Nelkin vypadala jako Michael Jackson.

Sympaticky svůdná magie krásných, do průhledných šatů oděných žen, na zámku na zamlženém jezeře - sem bych se za oněch tónů smyslné hudby určitě taky rád zatoulal. Jakmile ale dojde na “hororové” bodání dýkou a sekání kosou, jde to pro svojí naivitu do kytek. Spojit tady Rollinovu francouzskou poetiku erotična a ďábelské gore italských euro-trashařů, bylo by fajnšmekersky vymalováno.

Rodinná pohoda s dospívající dcerou a děťátkem vs. aussie redneck hovada. Kruté drama nejprve o dvou časových rovinách, které paralelně gradujou k o to intenzivnější tragédii, a následně nepředvídatelně probíhající boj o přežití. Střihově promyšlené, audiovizuálně minimalistické. Z chladu a klidu, jakým je film vprávěn, jde o to větší mráz po zádech. Exploitation scén jsme ušetřeni, přesto se nám u jiné scény zastaví dech, jako už dlouho ne.

Pretty Woman pro dnešní generaci, ze které se nestal kinohit, protože není hvězdně obsazena. Pričemž bych na jejím obsazení neměnil zhola nic. Ústřední dvojka sympatická (ona navíc nehorázně hezká), bohémský táta Bruce Campbell vtipný. Konverzační vztahovka se svěžími a trefnými dialogy, která si nebere servítky ale udržuje si decentnost. Ve stylu Judda Apatowa vkusně míchajíc komedii, drama i jemnou romantiku. Příjemné překvapení.

Dokument, který se snaží diváka šokovat tím, jak dehonestující a amorální je internetový pornobiznis s mladými amatérkami. Spověděma a názorama těchto inženýrek, které do něj jdou dobrovolně, s radostí a často jej považují za svůj první karierní úspěch. Přesto že pak vedou doma dusné dialogy s rodičema, přítelama atd. Příliš dlouhé a repetitivní.

Úvod je efektní ale v kontextu zbytku příliš moderní, závěr bych raději psychologicky komornější a temnější. Přesto to ale dopadlo možná nejlépe, jak mohlo. Protože to absolutně ctí originál a podařilo se tomu to nejdůležitější - stejnými kamerovými jízdami a hudbou mne vrátit do těch samých ulic, backyardů, chodeb a pokojů, na stejné místo s tou unikátní atmosférou, která kdysi dávno zadefinovala moji slabost pro tento úžasný filmový žánr. A to sakra potěší!

Bezhodnotný VHS trash s nesmyslnými a opakujícími se záběry aby stopáž z nouze splácaného scénáře vydala na celovečerák, laciné filtry a směšně strojené herecké projevy. A nevhodně zvolená, neustále znějící backgroundová rocková hudba, která tomu má jakože dodávat drajv. Tohlé nemá se starší, “kultovní” atmosferickou sexy tvorbou Jesse Franca nic společné.

Ženské (melo)drama s hrstkou starosvětsky decentních hororových prvků. Čekat hororový zážitek by ale byla chyba, The Wind je spíše o postupném odkrývání tragické události a jejím psychologickém vlivu na hlavní postavu. Hezká filmařina: širokoúhlá pustá prérie, neustále znějící zvuk větru, slušný herecký výkon Caitlin Gerard. Čtyři ale nedám, ja ty flashbackové skládačky úplně nemusím, více mě baví směřování vpřed. [Sitges FF]

Geekovskejma laskominama a technickou dokonalostí fantasticky nabušená kravina. Proč zrovna takováhle taškařice musí mít luxusně nejvyhrocenější, do poslední kapky potenciálu vymlácený závěrečný fight, který do sytosti uspokojí i nejvyspeedovanějšího fandu žánru? Overlord připomene všechno možné od Sky Captain přes Dead Snow až po Rodriguezovu Planetu Teror. Je jakoby dražším, áčkově uhazenějším grind housem, který se ale (bohužel) na rozdíl od typických zástupců subžánru bere vážně, hraje si na velké hrdiny a dodržuje politické korektnosti. Vzniká tak protipólní mix dojmů, ohodnotitelný jakkoliv od jedné až po pět hvězd. Podle toho co od něj očekáváte a v jakém jste zrovna náladovém rozpoložení. [Sitges FF]