Daniel Boulanger

Do francouzského kulturního dění se Daniel Boulanger zapsal především jako úspěšný spisovatel a básník, na svém kontě má ale i oscarovou nominaci za scénář, v několika menších filmových rolích se ale s jeho vizáží mohli seznámit i naši diváci. Narodil se v Compiègne nedaleko od Paříže a získal klasické vzdělání, studoval latinu, řečtinu a němčinu. Hned na začátku druhé světové války se zapojil do protiněmeckého odboje, byl zatčen a po propuštění se skrýval na různých místech ve Francii, nakonec odcestoval do Brazílie, odkud se vrátil v roce 1946.

Po druhé světové válce Daniel Boulanger ještě několik let cestoval po Evropě a vystřídal několik zaměstnání, po návratu do Francie v roce 1957 začal působit jako novinář, díky své profesi navázal kontakty se slavnými osobnostmi francouzského filmu a počátkem šedesátých let se začal prosazovat jako filmový scénárista. Jako autor scénáře je poprvé podepsán pod filmem HRY LÁSKY (Les jeux de l’amour, 1959) režiséra Philippa de Brocy, s nímž (a s J. P. Belmondem) pak spolupracoval častěji (CARTOUCHE, 1962; MUŽ Z RIA – L’homme de Rio, 1964). Jako první trofej z mezinárodních filmových soutěží si Boulanger odnáší Stříbrnou plachetnici na filmovém festivalu v Locarnu za nejlepší scénář ke komedii ŠPRÝMAŘ (Le farceur, 1960, režie Philippe de Broca), později je s dalšími zúčastněnými (J. P. Rappeneau, A. Mnouchkine) nominován na Oscara za nejlepší scénář k již zmíněnému filmu MUŽ Z RIA (L’homme de Rio, 1964).

Mezitím se s tváří Daniela Boulangera mohli seznámit i diváci, protože na přelomu 50. a 60. let odehrál menší role v několika zásadních filmech té doby. Policejním inspektorem byl například ve filmu U KONCE S DECHEM (À bout de souffle, 1959), později hrál gangstera Ernesta v Truffautově filmu STŘÍLEJTE NA PIANISTU (Tirez sur pianiste, 1960). Truffaut mu pak přidělil roli obchodníka Delvauxe, poslední oběti titulní hrdinky, ve filmu NEVĚSTA BYLA V ČERNÉM (La mariée était en noir, 1967). Menší herecké úkoly mu svěřili i další přátelé z okruhu francouzské nové vlny jako byli Claude Chabrol nebo Claude Lelouch.

Od konce padesátých let se Daniel Boulanger začal uplatňovat jako autor románů a básnických sbírek, nadále jej ale zaměstnávalo i psaní filmových scénářů. Jako scénárista a autor dialogů je podepsán pod desítkami úspěšných filmů šedesátých až osmdesátých let, znovu pracoval s P. de Brocou (SRDCOVÝ KRÁL – Le roi de coeur, 1966; TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS – Le diable par la queue, 1969; ROZMARNÁ MARIE – Les caprices de Marie, 1969). Jeho jméno jsme mohli číst také v titulcích prvních dvou dílů Angeliky a podílel se i na dalších úspěšných Belmondových filmech (SYMPATICKÝ DAREBA – Tendre voyou, 1966; MANŽELÉ Z ROKU II – Les mariés de l’an II, 1971). V sedmdesátých letech jej ke spolupráci dvakrát přizval režisér Alain Corneau ( POLICEJNÍ KOLT VZOR 357 – Police Python 357, 1975; HROZBA – La menace, 1977). I když Boulanger psal pro různé žánry, v jeho scénáristické filmografii lze vysledovat převahu kriminálních komedií nebo dobrodružných příběhů. Jako herce jsme jej mohli vidět naposledy v roli ředitele banky po boku Louise de Funese v komedii JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ (La zizanie, 1978).

Za své literární dílo obdržel Daniel Boulanger několik cen, připomeňme alespoň prestižní cenu Francouzské akademie za knihu Vessies et lanternes (1971). Kromě románů čerpajících často z jeho bohatých životních zkušeností psal také povídky a básně, jako autor dialogů je naposledy podepsán pod čtyřdílným velkorysým projektem FRANCOUZSKÁ REVOLUCE (La révolution française, 1989). V témže roce se stal účastníkem vážné autonehody, v níž srazil jelena, a sám byl několik měsíců v ohrožení života. Od té doby rezignoval na práci pro film a dodnes se v ústraní svého domova věnuje výhradně literární tvorbě. V letech 1983-2008 byl členem Académie Goncourt, která uděluje prestižní literární ceny. Svou zatím poslední básnickou sbírku vydal v roce 2010.

Pavel "argenson" Vlach